Dolní Poustevna (nádraží)

Dolní Poustevna
Pohled na nádražní budovu v roce 2010
Pohled na nádražní budovu v roce 2010
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Děčín
Město Dolní Poustevna
Souřadnice 50°58′58″ s. š., 14°17′2″ v. d.
Provozovatel dráhy Správa železnic
Kód stanice 565291[1]
Trať Rumburk–Sebnitz
Nadmořská výška 330[1] m n. m.
V provozu od 15. listopadu 1904
Dopravní koleje 1
Nástupiště (nástupní hrany) 1 (1)[2]
Prodej jízdenek Ne
Služby ve stanici Ne
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Poustevna (do roku 1945 německy Nieder Einsiedel) je dopravna D3 ve stejnojmenném městě v km 25,887[1]železniční trati Rumburk–Sebnitz, která byla zprovozněna v roce 1904.

Historie

Nádraží Dolní Poustevna existuje od otevření úseku Nixdorf–Nieder Einsiedel (Mikulášovice–Dolní Poustevna) železniční trati Rumburk–Sebnitz dne 15. listopadu 1904. Dne 14. června 1905 bylo zprovozněno přeshraniční spojení do Sebnitz.

Ve státní smlouvě mezi Rakouskem-Uherskem a Saskem z 27. listopadu 1898 byl Nieder Einsiedel určen jako sídlo pohraničního celního úřadu, zatímco sousední nádraží v Sebnitz mělo fungovat jako přestupní stanice mezi Českou severní dráhou (BNB) a Královskými saskými státními drahami.[3] BNB proto v Nieder Einsiedelu postavila reprezentativní přijímací budovu, která se zdála být na velikost obce předimenzovaná. Železniční zařízení tvořilo celkem 3200 metrů kolejí s 12 výhybkami.[zdroj?]

Celkový pohled na nádraží v roce 1913

Před první světovou válkou obsluhovalo stanici šest párů osobních vlaků do a z Rumburku, z nichž pět pokračovalo do Sebnitz. Po vzniku československého státu došlo k první ztrátě významu v přeshraniční dopravě. Oficiální český název stanice zněl nejprve Dolní Einsidl a později Dolní Poustevna. Zimní jízdní řád z roku 1937 uváděl pouze dva vlaky do a ze Sebnitz. Místo toho existovalo několik přímých spojů do a z České Lípy.[4]

První zásadní změna v provozu stanice nastala po připojení Sudet k Německu 1. října 1938. Říšský úřad Drážďany pak stanici spravoval pod názvem Nieder Einsiedel. Protože státní hranice již neexistovala, ztratila stanice status pohraniční stanice. Deutsche Reichsbahn opět provozovala přímou osobní vlakovou dopravu z Rumburku do Sebnitz. Osobní vlaky začínaly a končily v Nieder Einsiedel pouze okrajově. V jízdním řádu z roku 1939 bylo uvedeno dvanáct párů osobních vlaků, ve válečném roce 1944 osm.[5][6]

Po obnovení československého státu v roce 1945 nebyla přeshraniční doprava obnovena. V této souvislosti však zatím nedošlo k demontáži tratí a zařízení. Odsun původního obyvatelstva do roku 1946 vedl k výraznému snížení poptávky po dopravě. Koleje ve směru do Sebnitz byly přerušeny, postupně chátraly budovy a zařízení, které již nebyly v dřívějším rozsahu potřebné.[zdroj?]

K rekonstrukci kolejí došlo až v roce 2009 v souvislosti se znovuotevřením přeshraničního spojení do Sebnitz. Od té doby zůstala pouze průběžná hlavní kolej s manipulační kolejí k výtopně a nakládací kolej. Koleji pro objíždění již neexistuje. Nástupiště dostalo novou nástupištní hranu s jednotnou výškou 550 mm nad temenem kolejnice.[7]

Od obnovení přeshraniční dopravy 5. července 2014 obsluhují stanici Dolní Poustevna osobní vlaky linky U28 (Děčín-Rumburk) každé dvě hodiny.[8][7]

Nevyužívaná přijímací budova byla na podzim 2019 nabídnuta k prodeji třetí osobě za 2,1 milionu korun,[9] v průběhu roku 2020 byla prodána soukromé osobě.[zdroj?]

Popis

Ve stanici byla postavena výpravní budova, čtyřpatrová kotelna, vodárna s vodním jeřábem, výtopna, dvě zděné skladištní budovy s rampou a železniční nadchod. Původní dvě průběžné koleje byly při modernizaci zredukovány na jednu s jedním úrovňovým nástupištěm v délce 45 m s nástupní hranou 550 mm nad temenem kolejnice.[7]

Provoz v dopravně je řízen dirigujícím dispečerem ze stanice Mikulášovice dolní nádraží. Ze strany od sousedních stanice Mikulášovice dolní nádraží a Sebnitz je dopravna kryta lichoběžníkovými tabulkami. V dopravně je jen jedna dopravní kolej (s užitečnou délkou 215 m), ze které na mikulášovickém zhlaví odbočuje manipulační kolej č. 3 (na straně k nádražní budově), na sebnitzkém zhlaví odbočuje manipulační koleje č. 2 (na opačné straně kolejiště), která vede do remizy, před kterou se ještě rozděluje na koleje č. 2a a 4. Všechny výhybky a výkolejky jsou přestavovány ručně. V dopravně je povolen vjezd vlaků na manipulační kolej.[10]

U dopravní koleje je zřízeno jednostranné vnější nástupiště o délce 45 metrů s nástupní hranou ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice.[10]

Na sebnitzkém záhlaví dopravny se v km 26,000 se nachází přejezd P8374, kde trať účelová komunikace k rybníku. Přejezd je zabezpečen pomocí výstražných křížů.[10]

Nádražní budova v roce 1905

Výpravní budova

Výpravní budovu navrhl v novorenesančním stylu architekt BNB Karel Kirschner.[11] Výpravní budova je třípodlažní podsklepená cihlová budova postavena na půdorysu obdélníku (70 × 18 m) krytá valbovou střechou.[12] (užitná plocha 2892 m², zastavěná plocha1541 m², výška stropů 4 m[13]) Budova měla na straně ke kolejišti střední rizalit zdobený atikou. Na straně přenádraží byla členěna krajními trojosými rizality a středním pětiosým rizalitem s atikou. Mezi rizality byla pětiosá část. Přízemí a nároží byla zdobena bosáží.[11]

V jejím přízemím prostředním rizalitu byl prostorný vestibul a něj navazovaly sály čekáren 1. až 3. třídy a nádražní restaurace, kanceláře celních úředníků se společnou celní halou a skladiště obou států a v levé části byly služební místnosti dráhy a telefonní úřad. V prvním patře se nacházely zejména byty celníků a kancelář ředitele České severní dráhy. Ve druhém patře byly byty staničního personálu a personálu hostince.[12][14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnhof Dolní Poustevna na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Dolní Poustevna (žst). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Plánek dopravny Dolní Poustevna. Portál Provozování dráhy. Správa železnic, březen 2022. 
  3. ↑ ÖNB-ALEX - Reichsgesetzblatt 1849-1918. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Winterfahrplan 1937 der ČSD
  5. ↑ Deutsches Kursbuch Sommer 1939. www.deutsches-kursbuch.de [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jízdní řád 1944 [1]
  7. ↑ a b c Mezi Dolní Poustevnou a Sebnitzem se po desetiletích opět rozjely vlaky. Dopravní noviny [online]. 2014-07-06 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vlaky mezi Dolní Poustevnou a saským Sebnitz vyjíždí!: Ústecký kraj. www.kr-ustecky.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Správa železnic prodává čtyři nádraží, dosud je nikdo nechtěl. Zdopravy.cz [online]. 2019-10.29 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Prováděcí nařízení pro trať řízenou dle předpisu SŽ D3 Šluknov – Mikulášovice dolní nádraží – Dolní Poustevna; Mikulášovice dolní nádraží – Panský – Rumburk; Panský – Krásná Lípa. Ústí nad Labem: Správa železnic, 2023. 
  11. ↑ a b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, Architektura a stavební vývoj. Svazek III. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2009. 188 s. ISBN 978-80-86765-12-9. S. 170 a 171. 
  12. ↑ a b LAPÁČEK, Petr; OVSENÁK, Petr; BOSÁČEK, Josef. Zmizelé koleje, zmizelá nádraží 2. 1. vyd. [s.l.]: Albatros Media a.s., 2021. 2 svazky (433 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-264-3758-1, ISBN 80-264-3758-6. Kapitola Dolní Poustevna – Sebnitz, s. 180–204. 
  13. ↑ Prodej komerční - Nádražní, Dolní Poustevna, 2 892 m². realingo.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ VANŽURA, Alexandr. Dolní Poustevna koupí obří vlakové nádraží. Nechce, aby v něm vznikla ubytovna. Děčínský deník. 2015-03-03. Dostupné online [cit. 2023-08-14]. 

Literatura

  • LAPÁČEK, Petr; OVSENÁK, Petr; BOSÁČEK, Josef. Zmizelé koleje, zmizelá nádraží 2. 1. vyd. [s.l.]: Albatros Media, 2021. 432 s. ISBN 9788026437581, ISBN 8026437586. 

Externí odkazy

Zdroj