Diane Parryová
| Diane Parryová | |
|---|---|
 Diane Parryová na US Open 2023
| |
| Stát |
 Francie
|
| Datum narození | 1. září 2002 (21 let) |
| Místo narození | Nice, Francie[1] |
| Bydliště | Boulogne-Billancourt, Francie |
| Výška | 170 cm[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
| Výdělek | 1 571 731 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 164–130 |
| Tituly | 0 WTA, 2 WTA 125K, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 58. místo (24. října 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2022, 2023) |
| French Open | 3. kolo (2022) |
| Wimbledon | 3. kolo (2022) |
| US Open | 1. kolo (2019, 2022, 2023) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 47–44 |
| Tituly | 2 WTA, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 77. místo (9. října 2023) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2022) |
| French Open | 3. kolo (2019, 2023) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 1. kolo (2023) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| French Open | 1. kolo (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 21. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Diane Parryová (* 1. září 2002 Nice) je francouzská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125K vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře i ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2022 na 58. místě a ve čtyřhře v říjnu 2023 na 77. místě. Trénuje ji Gonzalo Lopez Sanchis.[3][1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF vystoupala v říjnu 2019 na 1. místo a sezónu zakončila jako juniorská mistryně světa.[4]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2017 po zisku divoké karty na turnaj v Le Havre dotovaný 15 tisíci dolary. V úvodním kole podlehla Němce Franzisce Komerové.[2]
Premiéru v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu French Open 2017, do něhož opět obdržela s krajankou Giulií Morletovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen dva gamy na nizozemsko-švédský pár Kiki Bertensová a Johanna Larssonová. Zároveň se jednalo o její premiérový start na okruhu WTA Tour. První singlovou soutěž i vyhraný zápas si připsala na French Open 2019, kde vyřadila stou druhou hráčku žebříčku Věru Lapkovou z Běloruska. Ve druhé fázi ji zdolala belgická světová dvacítka Elise Mertensová. Od francouzské tenisové federace pak získala divokou kartu i do dvouhry US Open 2019. Její cestu soutěží však ukončila Kristýna Plíšková z konce elitní stovky klasifikace.[5][2]
Během listopadu 2021 postoupila do dvou finále série WTA 125K. Nejdříve přes Maďarku Pannu Udvardyovou na Argentine Open v Buenos Aires. V závěrečném duelu však podlehla další maďarské tenistce Anně Bondárové z druhé světové stovky.[6] O dva týdny později zvládla semifinále Uruguay Open v Montevideu proti Gruzínce Jekatěrine Gorgodzeové a následně opět porazila Udvardyovou. Získala tak první titul v této úrovni tenisu.[7] Francouzská federace jí zajistila divokou kartu i na Australian Open 2022, kde na úvod prohrála se šedesátou šestou ženou klasifikace Martou Kosťukovou z Ukrajiny. Členku elitní světové desítky poprvé porazila na úvod French Open 2022, když vyřadila světovou dvojku Barboru Krejčíkovou vracející se na okruh po dlouhodobém zranění. Přes Kolumbijku Camilu Osoriovou postoupila do třetího kola, v němž podlehla Sloane Stephensové ze sedmé světové desítky. V prvním kole úvodního ročníku Tallin Open 2022 ji vyřadila česká teenagerka Linda Nosková ve třech setech.[5]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| WTA 1000 (0) | |
| WTA 500 (0) | |
| WTA 250 (2–0 Č) | |
Čtyřhra: 2 (2–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 26. února 2023 | Mérida, Mexiko | tvrdý |
 Caty McNallyová
|
 Wang Sin-jü  Wu Fang-sie
|
6–0, 7–5 |
| Vítězka | 2. | červenec 2023 | Lausanne, Švýcarsko | antuka |
 Anna Bondárová
|
Amina Anšbová  Anastasia Dețiuc
|
6–2, 6–1 |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (2–2 D) | |
Dvouhra: 4 (2–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | listopad 2021 | Buenos Aires, Argentina | antuka |
Anna Bondárová
|
3–6, 3–6 |
| Vítězka | 1. | listopad 2021 | Montevideo, Uruguay | antuka |
Panna Udvardyová
|
6–3, 6–2 |
| Vítězka | 2. | květen 2023 | Paříž, Francie | antuka |
Caty McNallyová
|
bez boje |
| Finalistka | 1. | listopad 2023 | Colina, Chile | antuka |
Sára Bejlek
|
2–6, 1–6 |
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (4 tituly)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | prosinec 2020 | Antalya, Turecko | antuka |
 Berfu Cengizová
|
6–3, 6–1 |
| 2. | červen 2021 | Périgueux, Francie | antuka |
Elsa Jacquemotová
|
6–3, 6–1 |
| 3. | červenec 2021 | Turín, Itálie | antuka |
 Lucia Bronzettiová
|
6–4, 6–2 |
| 4. | říjen 2021 | Sevilla, Španělsko | antuka |
 Elina Avanesjanová
|
6–2, 6–0 |
Čtyřhra (4 tituly)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka |
Yasmine Mansouriová
|
 Dominique Karregatová Caroline Roméová
|
6–1, 6–1 |
| 2. | srpen 2020 | Oeiras, Portugalsko | antuka |
 Eva Guerrero Álvarezová
|
 Francisca Jorgeová Olga Parres Azcoitiová
|
7–6, 6–0 |
| 3. | červen 2021 | Périgueux, Francie | antuka |
Margot Yerolymosová
|
 Sada Nahimanová Anna Sisková
|
6–4, 6–2 |
| 4. | duben 2023 | Zaragoza, Španělsko | antuka |
Arantxa Rusová
|
Asia Muhammadová  Eden Silvaová
|
6–1, 4–6, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diane Parry na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Diane Parryová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 21. listopadu 2023
- ↑ a b c Diane Parryová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 21. listopadu 2023
- ↑ Gonzalo Lopez Sanchis: "Diane Parry peut devenir très forte". Fédération française de tennis [online]. 2021-05-29 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Parry ensures French repeat after blistering end to 2019. www.itftennis.com [online]. 2019-12-17 [cit. 2022-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. (anglicky)
- ↑ a b Diane Parry Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bondar claims biggest career title over Parry at Buenos Aires 125. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-07 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ French teen Parry sweeps past Udvardy to capture Montevideo 125 title. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Diane Parryová na Wikimedia Commons
- Diane Parryová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Diane Parryová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Diane Parryová v databázi Olympedia (anglicky)
- Diane Parryová na Twitteru
- Diane Parryová na Instagramu
| Předchůdce | Diane Parryová | Nástupce |
|---|---|---|
|
Clara Burelová (Francie) |
ITF – juniorská mistryně světa 2019 |
Petra Marčinková (Chorvatsko, 2021) |
