Diana Damrauová

Diana Damrauová
Narození 31. května 1971 (52 let)
Günzburg
Povolání operní pěvkyně
Manžel(ka) Nicolas Testé
Ocenění Bavorská kulturní cena (2007)
Kulturní cena města Würzburku (2010)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (2010)
Cena Echo Klassik za klasiku bez hranic (2014)
Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2021)
Bavorský řád za zásluhy
Webová stránka www.diana-damrau.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diana Damrauová (nepřechýleně Diana Damrau, * 31. května 1971 Günzburg, Německo) je německá sopranistka. Je nositelkou čestného titulu komorní pěvkyně v Bavorské státní opeře.

Původ a mládí

Damrauová se narodila v bavorském Günzburgu. Zpěv začala studovat pod vedením rumunsko-německé sopranistky a profesorky Carmen Hanganu na Vysoké hudební škole ve Würzburgu. Během studií trpěla otoky hlasivek.[1][2] Po konzultaci s několika lékaři se rozhodla podstoupit alternativní léčbu bez operace. Léčba trvala asi rok a půl.[3] Po absolvování vysoké školy studovala v Salcburku u Hanny Ludwigové.

Kariéra

První operní angažmá získala ve Würzburgu a následně pokračovala v Národním divadle v Mannheimu a Frankfurtské opeře. Od té doby zpívala po celém světě na nejslavnějších scénách, jako jsou Vídeňská státní opera, Metropolitní opera v New Yorku, Královská opera v Londýně nebo v Bavorské státní opeře, stejně jako na Salcburském festivalu. Byla pozvána, aby zpívala titulní roli v Salieriho opeře Europa riconosciuta při znovuotevření Teatro alla Scala v Miláně v roce 2004 pod taktovkou Riccarda Mutiho.

Velmi často hrála roli Královny noci z Mozartovy Kouzelné Flétny. Angažována byla k jejímu nastudování ve více než 15 inscenacích v Londýně, Salcburku, Vídni, Frankfurtu nebo Mnichově. V Metropolitní opeře se zapsala do historie, když v sezoně 2007/08 vystoupila ve dvou různých inscenacích této opery, přičemž v jedné jako Pamina a ve druhé jako Královna noci. Pozoruhodné bylo i její angažmá ke ztvárnění všech čtyř hrdinek v Offenbachových Hoffmannových povídkách v nové inscenaci Bavorské státní opery v říjnu 2011. Mezi rolemi v jejím repertoáru jsou časté koloraturní party; zpívala např. Zerbinettu (Ariadna na Naxu), Lucii (Lucie z Lammermooru), Elvíru (Don Giovanni), Rosinu (Lazebník sevillský), Gilda (Rigoletto), Adinu (Nápoj lásky), Marii (Dcera pluku), Lindu (Linda di Chamounix) nebo Amintu (Král pastýř). V lyrickém oboru patří do jejího repertoáru Manon (Massenetova Manon), Donna Anna (Don Giovanni), Mařenka (Jeníček a Mařenka) nebo Pamina (Kouzelná flétna).

Po narození druhého dítěte na podzim roku 2012 se vrátila na scénu s novou inscenací Verdiho opery Rigoletto v Metropolitní opeře v únoru 2013. Následoval její debut v titulní roli Verdiho Traviaty na stejné scéně. V říjnu 2013 vytvořila v Divadle na Vídeňce titulní koloraturní sopránovou roli ve světové premiéře opery A Harlot's Progress, kterou přímo pro ni napsal mladý britský skladatel Iain Bell podle leptů Williama Hogartha. V březnu 2014 zpívala v Belliniho opeře Náměsíčná v newyorské Metropolitní opeře.

Damrau také pravidelně koncertuje. S písňovým repertoárem vystupovala ve Vídni(Musikverein), v Carnegie Hall, ve Wigmore Hall, v Teatro alla Scala, na festivalech jako jsou Schubertiáda ve Schwarzenbergu, Kissingerské jaro, a na Salcburském festivalu. Její koncertní repertoár zahrnuje Orffovu skladbu Carmina Burana, Mozartovy Velkou mši C moll, Requiem a Exsultate, jubilate nebo Händelova Mesiáše. Několikrát zpívala také operní árie při koncertech v Mnichově na námĕstí Gärtnerplatz.

Vystupovala s nejvýznačnějšími dirigenty, např. s Jamesem Levinem, Zubinem Mehtou, Lorinem Maazelem, Colinem Davisem, Christophem von Dohnányim, Leonardem Slatkinem, Pierrem Boulezem, Nikolausem Harnoncourtem a dalšími.

Osobní život

Diana Damrau je vdaná za francouzského basbarytonistu Nicolase Testého. Mají spolu dva syny, narozené v letech 2010 a 2012.

Diskografie

Rané nahrávky Damrauové pořízené společností Telos zahrnují Verdiho canzoni, Mahlerův Chlapcův kouzelný roh a Schumannovy Myrty, op. 25, s Telos štítek. Vydavatelství Orfeo vydalo živé nahrávky jejích písňových recitálů na Salcburském festivalu 2005 a Schubertiádě 2006.

Damrauová se objevuje také v titulní roli na nahrávce Mozartovy Zaidy, vydané společností Deutsche Harmonia Mundi.

Od roku 2007 má Damrauová exkluzivní nahrávací smlouvu s EMI/Virgin. Jejím výsledkem jsou tato alba:

  • Arie di Bravura (2007): recitál složený z árií Mozarta, Righiniho a Salieriho za doprovodu Le Cercle de l'Harmonie za vedení Jérémieho Rhorera.
  • Donna: Opera and Concert Arias by Mozart (listopad 2008): výběr Mozartových operních a koncertních árií opět ve spolupráci s Rohrerem a Le Cercle de l'Harmonie.
  • Coloraturas (listopad 2009): výběr koloraturních árií, doprovází Mnichovský rozhlasový orchestr, dirigent Dan Ettinger.
  • Poesie: Richard Strauss Lieder (leden 2011): písně Richarda Strausse nahrané s Mnichovskými filharmoniky pod taktovkou Christiana Thielemanna.
  • Liszt Lieder (říjen 2011): klasické písně Franze Liszta, za doprovodu Helmuta Deutsche.
  • Forever (2013): výběr z operetních a muzikálových čísel, nahraný s Královskou liverpoolskou filharmonií řízeným Davidem Charlesem Abellem.
  • Fiamma del belcanta (2015): výběr belcantových árií Belliniho, Donizettiho, Verdiho, Pucciniho a Leoncavalla, nahrané s orchestrem turínského Teatra Regio s dirigentem Gianandreou Nosedou.
  • Meyerbeer: Grand Opera (2017): úryvky z oper Giacoma Meyerbeera, doprovází orchestr Lyonské národní opery za řízení Emmanuela Villauma.

Videonahrávky

Na DVD byly vydány nahrávky následujících oper s Damrauovou:

  • Rossini: Hrabě Ory (Metropolitní opera)
  • Verdi: Rigoletto (Semperoper v Drážďanech)
  • Verdi: Rigoletto (Metropolitní opera)
  • Strauss: Růžový kavalír (Baden Baden)
  • Humperdinck: Jeníček a Mařenka (Covent Garden)
  • Mozart: Kouzelná flétna (Covent Garden)
  • Mozart: Kouzelná flétna (Salcburský festival)
  • Mozart: Ascanio in Alba (Salcburský festival)
  • Mozart: Únos ze serailu (Frankfurt)
  • Mozart: Únos ze serailu (Teatro Liceu Barcelona)
  • Mozart: Figarova svatba (La Scala)
  • Maazel: 1984 (Covent Garden)

Ocenění

  • 1999: Laureátka 7. mezinárodní Mozartovy soutěže, Salcburk
  • 1999: zvolena vítězkou ankety kritiků Mladý pěvec roku časopisu Opernwelt
  • 2004: nositel ceny Hvězda roku mnichovského deníku Abendzeitung
  • 2005: nositelka ceny Růže roku mnichov deníku Tageszeitung
  • 2006: vystoupení po boku Plácida Dominga na mnichovském galakoncertu Tři orchestry při příležitosti zahájení mistrovství světa ve fotbalu 2006 v Německu
  • 2006: vyhlášena Bavorkou roku v anketě Bavorského rozhlasu
  • 2007: nositelka E.ON Bavorské kulturní ceny
  • 2007: titul bavorská komorní pěvkyně
  • 2008: jmenována Pěvkyní roku 2008 časopisu Opernwelt
    2008: Cena německých hudebních kritiků pro její album Arie di Bravura
  • 2010: bavorský Řád Maxmiliánův pro vědu a umění – nejvyšší vyznamenání udělované spolkovou zemí Bavorsko za umělecké úspěchy. Počet žijících držitelů ocenění je omezen na 100.
  • 2011: Cena Echo Klassik za album Poesie
  • 2014: jmenována Zpěvačkou roku na International Opera Awards.[4]
  • 2014: Cena Echo Klassik ohne Grenzen[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diana Damrau na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Diana Damrau: Weltstar, Mutter, Managerin. Augsburger Allgemeine. 2011-11-18. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (německy) 
  2. ↑ Diana Damrau, ein Weltstar aus Schwaben: Musik. Die Welt [online]. 2007-12-22 [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ „Boing, fliegt mir die Krone runter“. Der Tagesspiegel. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (německy) 
  4. ↑ 2014 - Opera Awards. Opera Awards. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (anglicky) 
  5. ↑ ECHO Klassik | Award Winners. echoklassik.de [online]. [cit. 2017-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-28. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj