Dcera pluku

Dcera pluku
La Fille du régiment
Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg
Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg
Základní informace
Žánr opéra-comique
Skladatel Gaetano Donizetti
Libretista Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Jean-François-Alfred Bayard
Počet dějství 2
Originální jazyk francouzština
Premiéra 11. února 1840, Paříž, Théâtre Royal de l'Opéra Comique
Česká premiéra 7. prosince 1842, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dcera pluku (ve francouzském originále La fille du régiment, italsky La figlia del reggimento, do češtiny překládáno též jako Marie, dcera pluku) je komická opera o dvou dějstvích. Gaetano Donizetti ji napsal roku 1840.

Hlavní postavy

  • Markýza von Berkenfield (mezzosoprán)
  • Sulpice, seržant (bas)
  • Marie, markytánka francouzského pluku (soprán)
  • Tonio, venkovan (tenor)

Obsah

Děj se odehrává v Tyrolsku v roce 1815.

První dějství

Marie, markytánka vychovaná od malička seržantem francouzských granátníků Sulpicem, se setkává s markýzou von Berkenfield, která je na útěku před francouzskou armádou. Sulpicemu jméno markýzy připomene jméno, které bylo na listinách nalezených v Mariinině peřince, když byla nemluvně. Marie je podle těchto listin markýzinou neteří.

Markýza přiměje Marii k tomu, aby odjela na její zámek, čímž jí odtrhává od jejího milého Tonia, který jí zachránil život. Z lásky k ní vstoupil do pluku, ve kterém slouží Sulpice, protože Marie si smí podle svého slibu vzít za manžela jen vojáka tohoto pluku.

Druhé dějství

Marii se život na zámku markýzy von Berkenfield nelíbí a stále vzpomíná na Tonia. Ten mezitím zjistil, že Marie je markýzina nemanželská dcera a rozhodne se ji za každou cenu vysvobodit ze zámku a oženit se s ní. Na zámku Tonio veřejně před vznešenou společností prohlašuje Marii za nalezence a markytánku. Markýze nezbývá nic jiného, než souhlasit se sňatkem Marie s Toniem a s jejím návratem k pluku.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Dcera pluku v databázi Archivu Národního divadla

Zdroj