David Sassoli

David Maria Sassoli
David Sassoli (2019)
David Sassoli (2019)
31. předseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
3. července 2019 – 11. ledna 2022
Předchůdce Antonio Tajani
Nástupkyně Roberta Metsolaová
Místopředseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 1. července 2019
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
14. července 2009 – 11. ledna 2022
Stranická příslušnost
Členství Demokratická strana (2009–2022)
Rodné jméno David-Maria Sassoli
Narození 30. května 1956
Florencie
ItálieItálie Itálie
Úmrtí 11. ledna 2022 (ve věku 65 let)
Aviano
ItálieItálie Itálie
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Sutri
Choť Alessandra Vittoriniová
Děti syn Giulio a dcera Livia
Alma mater Florentská univerzita
Profese politik, novinář, moderátor zpráv a účastník mezinárodního fóra
Podpis David Maria Sassoli, podpis
Webová stránka davidsassoli.com
Commons David Sassoli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Maria Sassoli (30. května 1956 Florencie – 11. ledna 2022 Aviano[1][2]) byl italský politik a novinář, člen Demokratické strany. Od roku 2009 byl poslancem Evropského parlamentu a mezi červencem 2019 až lednem 2022, kdy zemřel, také jeho předsedou.

Novinářská kariéra

David Sassoli v 70. letech vystudoval politologii na Florentské univerzitě. Novinářskou kariéru zahájil spoluprací s malými místními novinami a zpravodajskými agenturami, než se přesunul do římské redakce novin Il Giorno. V rejstříku profesionálních novinářů byl veden od roku 1986.

V roce 1992 se stal reportérem pro TG3. V tomto období také spolupracoval s moderátorem Michelem Santorem na televizních pořadech jako Il Rosso e il nero a Tempo reale. V roce 1996 uváděl pořad Cronaca in diretta. Po několika letech dostal místo moderátora zpravodajství TG1 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších novinářů v zemi.[3] V roce 2007, kdy byl Gianni Riotta jmenován novým ředitelem TG1, se Sassoli stal jeho zástupcem.[4]

Politická kariéra

V roce 2009 opustil Sassoli novinářskou kariéru a vstoupil do politiky. Stal se členem Demokratické strany a úspěšně kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009. Získal více než 400 tisíc preferenčních hlasů,[5] což bylo nejvíc v jeho volebním obvodu střední Itálie.[6] Od roku 2009 do roku 2014 působil jako lídr skupiny poslanců Demokratické strany v Parlamentu.

Dne 9. října 2012 Sassoli oznámil svou kandidaturu v primárkách středolevé koalice před volbami nového starosty Říma v roce 2013. Obsadil druhé místo za senátorem Ignaziem Marinem, který se později stal starostou.[7]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byl Sassoli znovu zvolen, tentokrát s více než 200 tisíci preferenčních hlasů.[8] Demokratická strana ve volbách výrazně uspěla, když získala 41 % hlasů.[9]

1. července 2014 byl Sassoli zvolen místopředsedou Evropského parlamentu.[10][11] Kromě toho byl členem meziskupiny Evropského parlamentu pro extrémní chudobu a lidská práva. [12]

V roce 2019 byl Sassoli opětovně zvolen do Evropského parlamentu.[13] 2. července 2019 byl navržen Pokrokovým spojenectvím socialistů a demokratů na nového předsedu Evropského parlamentu.[14] O den později byl do funkce zvolen. Stal se tak nástupcem Antonia Tajaniho[15] a už sedmým Italem v této funkci.

Osobní život

David Sassoli byl ženatý s Alessandrou Vittoriniovou, se kterou měl dvě děti, Giulia a Livii.[16] Byl fanouškem fotbalového týmu ACF Fiorentina.

Byl aktivním členem italského sdružení novinářů, spisovatelů a dalších osobností Articolo 21, liberi di…, které podporují svobodu projevu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Sassoli na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Zemřel předseda Evropského parlamentu David Sassoli. iDNES.cz [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ TASR. Zomrel predseda Európskeho parlamentu David Sassoli. sme.sk [online]. Bratislava: Petit Press, 2022-01-11 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. 
  3. ↑ David Sassoli eletto presidente dell'Europarlamento al 2° scrutinio. L'HuffPost [online]. 2019-07-03 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ David Sassoli - biografia Raiuno Raidue. RaiUno.RAI.it [online]. RAI, 2008-06-22 [cit. 2019-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ Berlusconi fallisce l'obiettivo tre milioni Nell'Idv De Magistris batte Di Pietro. Repubblica.it [online]. 2009-06-08 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Europee: le preferenze raccolte dai candidati del Pd. Sky TG24 [online]. 2009-06-10 [cit. 2019-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-03. 
  7. ↑ Comune di Roma - Lazio - Ballottaggio - Elezioni Comunali del 26-27 maggio 2013. la Repubblica.it [online]. 2013-06-10 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  8. ↑ Partito Democratico - Liste e candidati - Italia - Elezioni Europee - 25 maggio 2014. la Repubblica.it [online]. 2014-05-25 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  9. ↑ Renzi stravince il «derby» con Grillo Pd al 40,8%, M5S 20 punti indietro. Corriere della Sera [online]. 2014-05-25 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ↑ I nuovi vicepresidenti del Parlamento europeo. Il Post [online]. 2014-07-02 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  11. ↑ Sassoli David [online]. EurodeputatiPD.eu [cit. 2019-07-03]. Dostupné v archivu. (italsky) 
  12. ↑ Extreme Poverty and Human Rights : List of the Members [PDF]. Evropský parlament [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Speciale Elezioni Ue: liste, candidati ed eletti in Italia - repubblica. Repubblica.it [online]. [květen 2019] [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  14. ↑ Parlamento Ue, in corso la votazione. Sassoli in pole per la presidenza. Il Sole 24 ORE [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  15. ↑ Italian chosen as European Parliament president. BBC.com. 2019-07-03. Dostupné online [cit. 2019-07-03]. (anglicky) 
  16. ↑ Biografia di David Sassoli [online]. Cinquantamila.it [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj