David Bek (opera)

David Bek
Դավիթ Բեկ
Pomník Davida Beka v Kapanu
Pomník Davida Beka v Kapanu
Základní informace
Žánr opera
Skladatel Armen Tigranjan (dokončil Levon Hodža-Ejnatov a G. Budagjan)
Libretista Armen Tigranjan (upravil A. Ter-Hovhannisjan)
Počet dějství 3
Originální jazyk arménština
Literární předloha Raffi: David Bek
Datum vzniku 1943–1949
Premiéra 3. listopadu 1950, Jerevan, Státní divadlo opery a baletu Arménské SSSR A. Spendiarjana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Bek (též psáno David Beg, David-bek, v arménském originále Դավիթ Բեկ) je opera o třech dějstvích arménského skladatele Armena Tigranjana na vlastní libreto podle stejnojmenného románu Raffiho (vl. jm. Hakob Melik Hakobjan, 1835–1888) z let 1880–1882.

Vznik, charakteristika a historie opery

Skladatel Armen Tigranjan se od své Anuš dokončené roku 1912 opeře nevěnoval až do sklonku svého života. Události druhé světové války jej přivedly k myšlence napsat novou operu na žádané hrdinské téma, přičemž osobnost Davida Beka byla v té době využívána k vlastenecké propagandě, jejímž výrazem byl mj. arménský film David Bek z roku 1944. Skladatel operu v podstatě dokončil roku 1949 a byla programována její premiéra v jerevanském operním divadle, ale již v únoru roku 1950 Tigranjan zemřel. Konečné úpravy libreta opery proto provedl A. Ter-Hovhannisjan a úpravy hudby – především v orchestraci – Levon Hodža-Ejnatov a G. Budagjan. Premiéra se konala 3. listopadu 1950.[1][2][1]

Opera odpovídala požadavkům dobové ideologie i estetiky. Námětem je vlastenecký boj arménských (karabašských) hrdinů proti uchvatitelům za vzájemné pomoci zakavkazských národů (gruzínský král Vachtang VI.) a s blahovolnou podporou Ruska. Hudba je novoromantická, opera svou strukturou vychází ze schémat ruské opery 19. století s výraznou úlohou sborů (lidového kolektivu), současně obsahuje mnoho názvuků arménského folklóru – ale též ruského a perského k charakterizaci příslušných národností – a dokládá Tigranjanův melodický dar.[1][3] Tigranjan zde využil více přímých citátů, zejména známou píseň „I nindž maned ark‘ajakan“ známého ašuga (lidového pěvce) Paghdasara Dpira.[3]

Roku 1956 ji arménské divadlo představilo na hostování v Moskvě.

Opera zůstala pouze na repertoáru jerevanského divadla. Svou popularitou nedosáhla na Anuš, která je nadále považována za Tigranjanovo vrcholné dílo.[4]

Osoby

  • Vachtang VI., král gruzínský – bas
  • Tamar, jeho neteř – mezzosoprán
  • David Bek, arménský hrdina, její ženich – bas
  • Stepanos Šaumjan, jeho spolubojovník – tenor
  • Šušan, jeho snoubenka – soprán
  • Santur, arménský hrdina – tenor
  • Anahit, Šušanina důvěrnice – mezzosoprán
  • Tanuter, vesnický staršina – tenor
  • Starý voják – baryton
  • Perský chán – bas
  • Ahmedt, eunuch v chánově harému – tenor
  • Velitel palácových stráží – baryton
  • Melik, Šušanin otec, přeběhlík – bas
  • Vyslanec Petra I. – basbaryton
  • Chánovi dvořané, arménští a perští vojáci, stráže, ženy v harému, lid

Děj opery

Odehrává se v Arménii v letech 1722–1723.

1. dějství

Arménští povstalci, podporovaní nepřímo ruským carem, bojují proti Perské říši. Do boje právě svůj lid vyzývá jeden z arménských vůdců, Santur. Perskému chánovi se totiž podařilo zajmout jiného hrdinu, udatného Šaumjana. kterému hrozí poprava, nebude-li včas osvobozen.

Osvobození se povede, a to zejména díky pomoci tajného přívržence arménské věci u chánova dvora, totiž eunucha Ahmedta. Perský chán zuří a klade vinu strážci nad vězni, jímž je arménský velmož a renegát Malik. Chán mu hrozí popravou, nebude-li uprchlý vězeň znovu dopaden. Malik svého pána ujišťuje, že se tak stane: v chánově harému zůstává Malikova dcera Šušan, kdysi Šaumianova snoubenka, pro kterou se její ženich jistě pokusí vrátit a při tom bude znovu lapen.

2. dějství

Gruzínský král Vachtang VI. zaslíbil svou neteř Tamar dalšímu z arménských vůdců, Davidu Bekovi, a toho dosadil do čela svého vojska. Ženy a dívky z králova dvora blahopřejí Tamar k nadcházejícímu sňatku. Z Arménie přichází poselstvo k Davidu Bekovi a prosí jej, aby se konečně navrátil do vlasti a vedl svůj lid do boje proti Peršanům. S královým svolením se David Bek vydává na cestu.

David Bek sestavil vojsko, které již dosáhlo vítězství v několika bitvách a chystá se na další, rozhodující. Vojevůdce povzbuzuje lid a tvrdí, že vítězství je na dosah ruky; vyslanec Petra I. je totiž ujišťuje podporou mocného cara vší Rusi. Pro zdar nejnovějšího vojenského plánu je nezbytné, aby Šaumjan a Santur potají pronikli do perské pevnosti Ceri a otevřeli její brány útoku arménských oddílů.

3. dějství

V harému perského chána utěšuje eunuch Ahmedt nešťastnou Šušan. Odhalí jí, že je sám Armén a podporuje arménské povstalce, a ujišťuje ji, že se Šaumjanovi podařilo uniknout ze zajetí a že se pro svou snoubenku brzy vrátí. A skutečně, vzápětí se objeví Šaumjan a Santur, kterým se podařilo vkrást se do chánovy pevnosti. Narazí na Ahmedta a ten je přivádí k Šušan. Šaumjan a Šušan se radují ze shledání, není však radno marnit čas.

Začíná arménský útok a oba bojovníci s Ahmedtem se mu snaží zevnitř pomoci. Zakládají oheň, který se rychle šíří. Pevnost je brzy v jednom plameni a začíná se hroutit. Arménské vojsko ji proto snadno dobývá. Santur chce sám donést zprávu o pádu pevnosti Davidu Bekovi, ale je cestou smrtelně zraněn.

Arméni oslavují vítězství a zároveň truchlí nad Santurem, jemuž vystrojují slavnostní pohřeb hodný hrdiny.

Diskografie

  • 1982 (С10-18875-82). Hrají a zpívají (David Bek) Miran Erkat, (Šaumjan) Tigran Levonjan, (Šušan) Kohar Kasparjan, (Santur) Ruben Sahakian, (Vachtang VI.) Gevorg Jegiazarjan, (Tamar) Marietta Antonjan, (Melik) Boris Grekov, (šach) V. Artjunov. Sbor a orchestr Jerevanského státního divadla opery a baletu A. Spendiarjana řídí Jurij Davtjan.[5]

Reference

  1. ↑ a b c Death of Armen Tigranian - February 10, 1950 [online]. Jerevan: Armenian National Education Council (ANEC), 2014-02-10 [cit. 2015-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ FUNES, Fernando. Títulos de ópera › Anúsh - 31 de agosto, 21hs [online]. Montevideo: Radiodifusión Nacional Uruguay, 2014-08-29 [cit. 2015-04-28]. Dostupné online. (španělsky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b SARKISYAN, Svetlana. Tigranyan, Armen Tigran. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
  4. ↑ Anouche - L’histoire tragique d’une jeune amoureuse [online]. Nanterre: TheatreOnline.com, 2013 [cit. 2015-04-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ А. ТИГРАНЯН (1879-1950): «Давид-Бек», опера в трех действиях (на армянском яз.). [online]. Каталог советских пластинок, 2013-01-05 [cit. 2015-04-27]. Dostupné online. (rusky) 

Zdroj