Důl ČSA (Rynholec)

důl ČSA v Rynholci
uzavírací ohlubňový poval zasypané jámy Laura dolu ČSA II
uzavírací ohlubňový poval zasypané jámy Laura dolu ČSA II
Základní údaje
Jiné názvy Anna, Laura, Laušman I, Laušman II
Typ díla hlubinný důl
Maximální hloubka 281 m
Hornina černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
Okres Rakovník
Obec Rynholec
Revír Kladenský uhelný revír
Souřadnice 50°8′24,61″ s. š., 13°56′38,53″ v. d.
důl ČSA
důl ČSA
Provozní údaje
Období těžby 1906–1965
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Československé armády (ČSA) I a II v Rynholci (před rokem 1946 důl Anna resp. důl Laura, v letech 1946–1950 důl Laušman I a Laušman II) byl černouhelný hlubinný důl v kladensko-rakovnické uhelné pánvi, provozovaný v letech 1906–1965.

Dějiny dolu

Bývalý areál dolu ČSA I v Rynholci (jáma Anna); komín sloužil někdejší elektrárně.

V roce 1906 byl v Rynholci otevřen černouhelný důl Laura, vyhloubený na místě starších průzkumů.[1][2] V roce 1911 pak bylo ve vzdálenosti asi 1 km severovýchodně dokončeno hloubení jámy dolu Anna. Na sklonku téhož roku pak byly oba doly propojeny. Těžba uhlí byla postupně převáděna na jámu Anna (o konečné hloubce 281 m), zatímco Laura (hluboká 165 m) sloužila jako výdušná jáma.[3][4] Z žst. Stochov byla přivedena železniční vlečka, v areálu dolu Laura byly zřízeny komorové pece pro vypalování lupků mj. z nedalekého lomu Hořkovec[5][6] a při dole Anna byla až do jeho uzavření v roce 1965 provozována elektrárna s výkonem navyšovaným až na 10 MW.[7] Struska z elektrárny byla využívána k výrobě stavebních škvárobetonových panelů, což se posléze ukázalo problematickým z důvodu zvýšeného obsahu radioaktivních prvků v rynholeckém uhlí a tím i strusce. Nezbytnou se tak stala sanace budov vystavěných z tohoto materiálu.[8][4]

V roce 1946 byl důl přejmenován podle sociálně demokratického ministra Bohumila Laušmana na důl Laušman I (býv. Anna), resp. Laušman II (býv. Laura), avšak po Laušmanově emigraci se krátce vrací původní jména. V roce 1951 pak bylo jméno změněno na důl Československé armády I a II.[9][4][2] V roce 1950 na dole došlo k požáru a následnému výbuchu požárních plynů, který se obešel bez ztrát na životech.[10] V 50. letech byl důl nákladní lanovkou propojen s dolem Nosek v Tuchlovicích. Důl ČSA v Rynholci, v té době zařazený do Českých lupkových a uhelných závodů, ukončil těžbu v roce 1965.[7][3]

V areálu dolu je dnes provozována navijárna;[11] mohutný kuželovitý odval dolu byl postupně snížen a zavezen zeminou.[12]

Bývalá správní budova dolu u jámy Laura.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KONVIČKA, Vladislav. Dějiny dolování uhlí na Rakovnicku. Důl Laura [online]. podzemi.solvayovylomy.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KESTNER, Karel. DŮL LAURA [online]. Malodoly kladensko-slánsko-rakovnické pánve [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b CHALOUPKA, Josef. Rynholec – toulky po stezkách minulosti. [s.l.]: vlastním nákladem, 2008. 
  4. ↑ a b c KESTNER, Karel. DŮL ANNA [online]. Malodoly kladensko-slánsko-rakovnické pánve [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ PŘIBYL, Pavel. Důl Pecínov - závod Hořkovec [online]. PODZEMÍ KLADNA A UHELNÉ DOLY, 2005 [cit. 2021-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-30. 
  6. ↑ KREJČÍ, František. Historie dolů v našem okrese. Novostrašecký měsíčník. Roč. XVIII., čís. 2014/1. Dostupné online. 
  7. ↑ a b VODVÁŘKA, Václav. Za hořícím kamenem. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Anna (Laušman I, Důl Československé armády). 
  8. ↑ RADON včera a dnes [online]. Státní úřad radiační ochrany, v. v. i. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ MORAVCOVÁ, Hana. Rynholecké putování za historií – část II.. Rynholecké Listy. Roč. 2008, čís. II/2, s. 11. Dostupné online [cit. 2021-02-20]. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Zápar a výbuch v revíru 102 na Dole ČSA v Rynholci v roce 1952 [online]. Příprava vydání Radovan Kukutsch. Zdař Bůh.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ NAVIJÁRNA Rynholec s.r.o.
  12. ↑ důl ČSA [online]. paleoweb.cz [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Zdroj