Cypřišek tupolistý

Jak číst taxoboxCypřišek tupolistý
alternativní popis obrázku chybí
Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Rod cypřišek (Chamaecyparis)
Binomické jméno
Chamaecyparis obtusa
Siebold et Zucc. ex Endl., 1847
Variety
  • Chamaecyparis obtusa var. 'obtusa'
  • Chamaecyparis obtusa var. 'formosana'
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nezralé plody - šišky
Odrůda 'Nana Gracilis'
Bonsaj

Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa) je stálezelený, jednodomý, jehličnatý, chladu odolný strom pocházející z východní Asie. Pro svůj vzhled, poměrně pomalý růst i nenáročnost na prostředí je ve své domovině a nově i v Evropě a Severní Americe hojně pěstován. V zemích svého původů bylo již v prvém tisíciletí n. l. dřevo z těchto stromů používáno pro svou kvalitu na stavbu šintoistických či buddhistických svatyní i šlechtických domů a z jeho zakrslých odrůd byly pěstované mnohasetleté bonsaje. Do Evropy byl tento druh jako okrasná dřevina zaveden až po roce 1860.[2][3][4]

Rozšíření

Dřevina pochází z východoasijských ostrovů, z japonských Honšú, Kjúšú, Šikoku a z nedalekého ostrova Tchaj-wanu, odkud byl cypřišek tupolistý brzy rozšířen na pevninskou Čínu. V současnosti je jako součást okrasných zahrad a parků pěstován v Evropě i Severní Americe.[5][6]

Ekologie

Nejlépe roste na chladnějších stanovištích, ne však v mrazových kotlinách. Spíš trpí v létě horkem a suchým vzduchem, než zimním chladem. Preferuje slunné místo, dobře se mu daří v lehkém polostínu na stanovišti s vyšší vzdušnou vlhkostí. Na kvalitu půdy není příliš náročný, vyhovuje mu průběžně vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, hlinitě písčitá a humózní, neporoste však na silně zásadité. Spolehlivě snáší středoevropské zimy, v předjaří však mohou pestrolistým jedincům omrzat nejmladší větvičky, které však brzy regenerují.

Opylení těchto dřevin zajišťuje vítr přenosem pylu ze samčích šištic na samičí, k čemuž obvykle dochází v dubnu. Semena dozrávají, vypadávají ze šišek a jsou odvívána větrem v říjnu či listopadu. Jedná se o pomalu rostoucí druh tolerující znečištěné ovzduší.[2][3][7][8][9]

Popis

Stromy dorůstají v místech původu téměř do výše 40 m, mají až 3 m tlustý, dlouhý kmen s úzce kuželovitou korunou tvořenou vodorovnými a na koncích slabě převisajícími větvemi. Kůra je červenohnědá, hladká a odlupuje se v tenkých proužcích. Větvičky jsou zpravidla vodorovně postavené a rozložené v jedné rovině. Nejslabší větévky jsou nápadně zploštělé a na průřezu zaoblené. Postranní šupinovité, tupé jehlice rostou v křižmostojných párech střechovitě uspořádaných, jsou přitisknuté k větvičce a jsou dvakrát až třikrát delší než jehlice středové, které nemají žlázky a navzájem se nedotýkají. Na lícní straně jsou jehlice leskle zelené, na rubové mají výraznou bílou kresbu ve tvaru písmene "Y".

Cypřišek tupolistý je jednodomou dřevinou, každý jedinec má samčí i samičí šištice. Samčí šištice jsou elipsoidní, asi jen 3 mm velké, mají po deseti až dvanácti mikrosporofylech se žlutými mikrosporangii produkujícími pyl, po vyprášení pylu šištice opadají. Samičí šištice jsou kulovité, asi 10 mm velké a jsou tvořené osmi až deseti plodními šupinami zakončenými nevýrazným hrotem, každá z nich nese 2 až 5 vajíček. Po úspěšném přenosu pylu, v době dozrávání semen, šištice dřevnatí a dostávají barvu červenavě hnědou. Semena ve zralosti jsou hnědá, obvejčitá, zploštělá a bývají asi 3 mm velká, včetně dvou nahnědlých křídel.

Původní druh se rozmnožuje dobře klíčícími semeny, vyšlechtěné odrůdy řízkováním, vzácnější také roubováním. Používají se polovyzrálé bazální nebo osní řízky, roubovat lze i za kůru.[2][3][4][7][8][9]

Taxonomie

Během doby se vyvinuly se dvě variety, které se od sebe liší hlavně stanovišti na kterých rostou.

  • Chamaecyparis obtusa var. 'obtusa' má koncové jehlicovité listy větviček ztlustlé a jejich vrcholy jsou tupé. Je endemická v Japonsku, kde roste na sušších stanovištích, nejčastěji na horských svazích ve smíšených lesích v nadmořské výšce od 100 do 2200 m n. m. Na ostrovech Honšú, Kjúšú i Šikoku se vyskytují již jen zbytky původních populací a je proto cypřišek tupolistý zařazen mezi téměř ohrožené druhy (NT). Ve státních lesích se již nesmí těžit, zalesňují se jím v minulosti vytvořené holiny.
  • Chamaecyparis obtusa var. 'formosana' má koncové jehlicovité listy větviček tenké a jejich vrcholy jsou ostře zakončené. Je endemická na Tchaj-wanu, kde roste ve smíšených lesích v chladném mírném pásmu v nadmořské výšce od 1800 do 3000 m. Půdy jsou tam poměrně hluboké, hlinité či písčité a dobře odvodněné, klima chladné, velmi vlhké, jsou tam časté mlhy a velmi vysoké srážky překračující 4000 mm za rok.[5][4][7]

Význam

Dřevo z cypřišku tupolistého je velmi kvalitní, má růžově hnědou barvu a citrónově voní. Má drobné zrno a je vysoce odolné vůči hnilobě. V minulosti z něho byly stavěny paláce bohatých lidí, chrámy, tradiční divadla i lázně, pro své aroma při hoření je součásti tradičního japonského kadidla k náboženským obřadům. Dřevo stromu se používalo také k rozdělání ohně prastarým třením (odtud jeho japonské pojmenování "Hinoki" - ohňový strom. V Japonsku je ze dřeva cypřišku tupolistého vystavěna pětipatrová pagoda Hórjúdži, nejstarší dochovaná dřevěná stavba světa, která má hlavní sloup ze dřeva stromu vytěženého již v roce 594 n. l. Chrám je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Druh patří v sadovnictví mezi nejrozšířenější cypřišky a byla vypěstována řada kultivarů s odlišným vzhledem i vlastnostmi. Vzrůstnější stromy vyniknou jako solitéry, nižší jedinci se hodí jako podrost k borovicím nebo do jehličnanových kompozic a skalek. Původní, asijské odrůdy se v Evropě již téměř nepěstují.

V českých zahradnictvích se objevují nejčastěji tyto odrůdy:

'Coraliformis' – ploše kulovitá, provázkovitě převisající odrůda, 2-3 m
'Crippsii' – zlatožluté zbarvení jehlic, široce kuželovitý vzrůst, 5-7 m
'Filicoides' – větvičky připomínají listy kapradin, 3-5 m
'Gracilis' – široce kuželovitý a zakrsle rostoucí typ s jemně převisavým habitem, 3 m
'Kosteri' – široce kuželovitý a zakrslý, lehce zprohýbané větvičky, 2 m
'Lycopodioides' – ploše kulovitý, řídce větvený, větvičky připomínají plavuň, 2-3 m
'Nana' – zakrslý, kompaktní plochý keřík, 0,5 m
'Nana Gracilis' – kornoutkovitě zprohýbané větvičky, široce kuželovitý, 3 m
'Nana Gracilis Aurea' – roste jako výše, jen pomaleji a má nazlátlé jehlice
'Spiralis' – zakrslý typ, řídce větvený, větvičky se spirálovitě stáčí, 2 m.[2][3][5][7][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c d BULÍŘ, Pavel. Chamaecyparis obtusa http://taxonweb.cz/t/453 [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2019-10-28]. 
  3. ↑ a b c d Dendrologie.cz: Chamaecyparis obtusa [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c FU, Liguo; YU, Yongfu; ADAMS, Robert P. et al. Flora of China: Chamaecyparis obtusa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Chamaecyparis obtusa [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ FARJON, Aljos. Catalogue of Life: Chamaecyparis obtusa [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 31.01.2014 [cit. 2019-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Chamaecyparis obtusa [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 03.08.2019 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b GILMAN, Edward F.; WATSON, Dennis G. Environmental Horticulture: Chamaecyparis obtusa [online]. University of Florida, Tallahassee, FL, USA, rev. 11.1993 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Plant Finder: Chamaecyparis obtusa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ World Heritage Pagoda: 100 years older than supposed? [online]. Japan Information Network, Ministry of Foreign Affairs, Tokyo, JP, rev. 29.03.2001 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj