Conocarpus erectus

Jak číst taxoboxConocarpus erectus
alternativní popis obrázku chybí
Conocarpus erectus mimo mangrovy
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď uzlencovité (Combretaceae)
Rod strbouleň (Conocarpus)
Binomické jméno
Conocarpus erectus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Keřovitý porost
Strom v městském parku
Hlávky s kvetoucími květy
Hlávky s nažkami
Kmen starého jedince

Conocarpus erectus je stálezelená, jednodomá, bahnomilná dřevina rostoucí převážně v mangrovech, nejčastěji až nad horní hranicí pravidelného přílivu. Na stanovištích blízkých mořskému břehu se vyskytuje jako hustý keř vysoký do 3 m, kdežto v řidších porostech dále od pobřeží to bývá obvykle košatý strom dorůstající do výšky až 8 m.[2][3]

Rozšíření

Rostlina je rozšířena v mangrovech Afriky i Ameriky. V Arice roste na západním pobřeží omývaném Atlantským oceánem, od Senegalu a Gambie přes Guineu-Bissau, Guineu, Sierru Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghanu, Togo, Benin, Nigérii, Kamerun, Rovníkovou Guineu, Gabon, Konžskou republiku, angolskou exklávu Cabindu a Demokratickou republika Kongo až po Angolu.

V Americe se vyskytuje jak na východním, tak i západním pobřeží. Na východním, na březích Atlantiku se vyskytuje od Floridy a Texasu ve Spojených státech a dále přes východní pobřeží Mexika do Belize, Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky, Panamy, Kolumbie, Venezuely, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyany a odtud až po jižní pobřeží Brazílie. Současně se vyskytuje na pobřeží většiny ostrovů v Karibiku, na Velkých Antilách, Malých Antilách i na Bahamách. Na západním pobřeží Ameriky, u Tichého oceánu, roste od Mexika na severu přes pacifické příbřežní oblasti států pevninské Střední Ameriky až po Kolumbii, Ekvádor a Peru, včetně ostrovů Galapágy. Mimo tyto původní oblasti byl zavlečen na Havajské ostrovy.[2][4][5]

Ekologie

Roste v subtropických a tropických oblastech, kde bývají roční dešťové srážky v rozmezí od 8 po 22 m. Ideální průměrná teplota je na jeho stanovištích okolo 26 °C, snáší však i krátkodobý pokles k 17 °C. Je slabě bazifilní rostlinou, které nejlépe vyhovuje neutrální až slabě vápnitá místa s hodnotou pH pohybující se v toleranci mezi 6 až 8,5.

Daří se mu v brakické vodě, roste v okolí slaných močálů i na bahnitých březích mořských zálivů a lagun. Mezi ostatními dřevinami mangrovů se obvykle vyskytuje roztroušeně, nevytváří jednodruhové porosty. Roste v bahnitých, písčitých a někdy i na kamenitých stanovištích jak na plném slunci, tak i ve stínu vyšších stromů. Je dlouhověkou dřevinou a mimo mořská pobřeží se dobře uplatňuje i jako pouliční či parkový strom v nepříznivém městském prostředí. Stromy za vhodných klimatických podmínek nekvetou sezonně, ale průběžně po celý rok. Lze celkem běžně spatřit vedle sebe rostoucího jedince s květy a druhého s dozrávajícími plody. Má počet chromozomů 2n = 24.[2][3][5][6][7]

Popis

Conocarpus erectus bývá nevysoký a někdy i vícekmenný strom s nízko založenou korunou, vysoký 3 až 8 m, či nevysoký hustý keř s křídlatými lodyhami, občas vysoký jen pouhý 1 m. Přestože roste ve slané bahnité půdě, postrádá zjevné biologické specializace mangrového společenstva, například není živorodý a nemá kořeny uzpůsobené k jímání vzdušného kyslíku.

Lodyhy keře i křehké větve stromu mají kůru šedou nebo hnědou, v mládí hladkou a později popraskanou a drsnou. Větve jsou střídavě porostlé jednoduchými, ve spirále vyrůstajícími listy na krátkých, zploštělých řapících dlouhých do 1 cm. Poněkud kožovité čepele bývají obkopinaté až úzce eliptické či oválné, dlouhé 2 až 10 cm a široké od 1 po 4 cm. Bývají na obou koncích dlouze špičaté, po obvodě celistvé a oboustranně jsou svěže zelené i lesklé, žilnatinu mají zpeřenou. Každý list má u řapíku dvě žlázy vylučující nadbytečnou sůl získanou z vody.

Je funkčně dvoudomou rostlinou, která má pouze samčí či jen samičí květy, jež jsou velmi drobné, zelenobílé, voňavé a vyrůstají z paždí listenů na koncích větví. Seskupené jsou v hustých hlávkách velkých 4 až 9 mm, které společně vytvářejí málo větvená latovitá květenství dlouhá do 20 cm. Společně s jednopohlavnými květy vyrůstají v květenstvích i ojedinělé oboupohlavné.

Všechny květy jsou bez korunních lístků, pět jejich vejčitých kališních lístků, velkých asi 1 mm, vytváří zploštělou trubku. Samčí květ má v jednom či dvou kruzích pět až deset nápadně vyniklých tyčinek zakončených srdčitými prašníky s pylem. Samičí květ s pýřitou češuli má vyvinutý pestík s nektarovým diskem a jednodílný spodní semeník se dvěma vajíčky a vyčnívající čnělkou s bliznou. Květy jsou opylovány hmyzem slétajícím se pro nektar a pyl.

Plod je drobná, mírně zploštělá, jednosemenná, červenavě hnědá nažka, která má dvě podélné rýhy tvořící drobná křídla napomáhající při rozptylu větrem. Při dozrávání bývají nažky nahloučené v počtu třicet až padesát v elipsoidní, až 1,5 cm šištici kuželovitého tvaru, která se průběžně rozpadá a uvolněné nažky odnáší vítr. Nažky dobře plavou a jsou vodou odnášeny do vzdálených míst, změřená klíčivost čerstvého osiva je okolo 10 %. Většinou se u tohoto druhu nepoužívá umělé rozmnožování, neboť dospělí jedinci produkují velké množství semen a mladé, přirozeně vyrostlé semenáče spolehlivě nahrazují uhynulé nebo pokácené exempláře.

Conocarpus erectus je i přes snižující se populační trend, s ohledem na široký výskyt, organizaci IUCN hodnocen jako málo dotčený taxon (LC).[5][6][7][8][9][10]

Význam

Dřevo z tohoto druhu strbouleňe je hnědé s načervenalým nádechem. Je středně těžké, pevné a tvrdé, špatně se sice opracovává, ale dobře jej lze vyleštit. Odolává po dlouhou dobu hnilobě i při zakopání do země, je však náchylné k napadení termity. Protože většinou bývá nevelkých rozměrů, je obvykle používáno jen na sloupky a různé tyče, pouze ojediněle na potřeby pro vybavení domácnosti. Dřevo má velkou výhřevnost, hoří pomalu a nevydává zápach, jen málo kouří a je žádaným palivem na vaření či uzení a hlavně na výrobu kvalitního dřevěného uhlí. Kůra obsahuje veliké množství taninu, pro který byla dříve komerčně sklízena.

Jedinci rostoucí dále od mořských břehů skýtají v období sucha svými listy nouzovou pastvu pro býložravce. Poskytují také potravu (listy), úkryt i životní prostor pro pestrou řadu korýšů (například krabů) a také vhodná místa pro hnízdění ptáků ( např. orlů bělohlavých).[5][6][7][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Conocarpus erectus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.04.2012 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Dendrologie.cz: Conocarpus erectus [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 17.01.2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ POWO: Conocarpus erectus [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d DUKE, James. A. Conocarpus erectus [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1983 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c JUDD, Walter S. Flora of North America: Conocarpus erectus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c Florida 4-H Forest Ecology: Conocarpus erectus [online]. University of Florida, Institute of Food and Agricultural Sciences, Gainesville, FL, USA, rev. 2011 [cit. 2023-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-11. (anglicky) 
  8. ↑ MASÍS, A.; PÉREZ, D.; CHAVARRÍA, F. et al. Conocarpus erectus [online]. Instituto Nacional de Biodiversidad, Heredia, Costa Rica, rev. 1999 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. ↑ Center for Wood Anatomy Research: Conocarpus erectus [online]. USDA Forest Service, Forest Products Labortatory, Madison, WI, USA, rev. 2006-09-23 [cit. 2023-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-23. (anglicky) 
  10. ↑ a b ELLISON, A.; FARNSWORTH, E.; MOORE, G. IUCN Red List of Threatened Species: Conocarpus erectus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2007-03-21 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj