Collaltovská hrobka (Nové Sady)

Hrobka rodu Collaltů a zvonice
Základní informace
Sloh renesance (zvonice),
empír (hrobka)[1]
Architekt (snad) Antonín Duntler[2]
Výstavba 1600 zvonice,
před rokem 1823,[2][3] 1823[4] nebo 1824[1] hrobka
Stavebník Eduard III. Collalto a San Salvatore
Poloha
Adresa Nové Sady, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 48°58′0,18″ s. š., 15°28′10,22″ v. d.
Další informace
Kód památky 36432/3-2081 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky kostel svatého Oldřicha)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Collaltovská hrobka neboli hrobka Collaltů je prázdné pohřebiště knížecího rodu Collalto a San Salvatore v Nových Sadech, části obce Písečné v okrese Jindřichův Hradec. Empírová hrobka, která byla po roce 1822 přistavěna k renesanční osmiboké zvonici, se nachází na hřbitově poblíž kostela sv. Oldřicha. V hrobce se pohřbívalo v letech 1827–1886.[5] V roce 1994 byly ostatky pochovaných převezeny do Itálie. Objekt je v majetku obce Písečné[6] a je památkově chráněný.[7]

Historie

Panství Písečné se zámkem a se Slavětínem koupil v roce 1768 Tomáš Vinciguerra Collalto (1710–1768).[8][pozn. 1] Jeho bratrem Františkem II. (1714–1780) vymřela v roce 1780 antoniovská rodová linie a majetek přešel na mladší nikolovskou linii, konkrétně na Antonína Oktaviána I. (1719–1793). Collaltové vlastnili velkostatek a zámek Písečné do roku 1926, kdy jim byl tento majetek vyvlastněn pozemkovou reformou.[10] O ostatní majetek v Československu (Brtnice, Uherčice) přišli v roce 1945 na základě Benešových dekretů.[pozn. 2]

Renesanční polygonální věž byla postavena pravděpodobně v roce 1600,[1] kdy byl přestavován severně stojící kostel sv. Oldřicha a kdy Nové Sady vlastnili Krokvicarové z Nové Vsi.

Hrobku nechal vystavět Eduard III. Collalto a San Salvatore (1748–1833) po roce 1822, kdy byl povýšen do knížecího stavu.[5] V roce 1823 byla podána žádost na brněnské biskupství o její vysvěcení.[11] Architekt není známý, mohlo se však jednat o Antonína Duntlera.[2] Stavbu pravděpodobně realizoval zednický mistr Leopold Komenda.[11] Nebožtíci byli pohřbíváni pouze do dřevěných rakví.[12] Po sto letech existence hrobky nebyl její stav uspokojivý, proto se kníže Emanuel (1854–1924) nechal pohřbít ve Vídni.[5] V důsledku nikoliv ideálních klimatických podmínek byly rakve ve 20. letech 20. století rozpadlé.[12]

V roce 1994 nechal poslední mužský příslušník rodu Manfred VIII. Collalto a San Salvatore (1932–2004) převézt ostatky svých předků do Itálie.[13]

V roce 2020 byl opraven krov a vyměněna střešní krytina věže.[6]

Architektura a výzdoba

Zvonice

Zděnou osmibokou vysokou věž, která je zakončena jehlancovou oplechovanou střechou, zdobí nárožní obdélníky. Hlavní římsa je formována do tvaru fabionu. V přízemí jsou dveře na severní straně a dvě okna s lomeným obloukem a dřevěným novogotickým členěním. V horním podlaží jsou čtyři okna, která jsou půlkruhově zakončena a která jsou zvýrazněna hlavním klenákem a šambránou. Okna jsou opatřena žaluziovými okenicemi. Dále jsou tam malá okna, která vedou na schodiště hrobky, která byla zakomponována do nejnižší části věže. Přízemí věže je zaklenutou klášterní klenbou s lunetami ob jednu kápi. Za věží bývalo litinové zábradlí, které ohrazovalo prostor nad samotnou hrobkou.[1]

Hrobka

K věži na východní straně přiléhá obdélná empírová kaple nad rodinnou knížecí hrobkou. Nadzemní část je obdélná a je zakryta plochou sedlovou oplechovanou střechou. Průčelí je završeno trojúhelným štítem. Uprostřed tympanonu je plastický latinský nápis SEPULCHRUM COLLALTORUM. Kladí před ním nesou dvojice představených toskánských sloupů na společném soklu, kterým na vlastní stěně odpovídají dvojice pilastrů, jaké se opakují i na bocích. Uprostřed východní stěny je mezi pilastry prolomen vstupní portál s půlkruhovým zakončením a profilovaným ostění.[1] Dřevěné dveře jsou dvoukřídlé, každá strana je rozčleněna na čtyři pole. Uprostřed největšího pole jsou reliéfní hlavičky orámované kruhovým medailonem. Vlevo od vchodu je na stěně německý nápis IM / HERRN / ENTSCHLAFEST / DU a vpravo IM / HERRN / ERWACHEST / DU. Nad nápisy jsou plasticky vyvedeny collaltovské čtvrcené černo-bílé erby s korunou a pláštěm.

Interiér hrobky

Vnitřek se skládá ze čtyř částí – dvou schodišť a dvou místností. Za vstupním portálem je do podzemí vedoucí schodiště, které je sklenuto valenou klenbou. Pod samotnou zvonicí je místnost, která je také valeně klenutá. V této místnosti se nacházejí čtyři velké plasticky členěné mramorové urny s poklicemi, kde byly uloženy kosterní ostatky. Některé jsou popsány na cedulce připevněné na stěnu (Anton Fürst Collalto / † 23. November 1854 vzadu vpravo, Eduard Fürst Collalto / † 5. Februar 1833 vzadu vlevo).[pozn. 3] Následuje schodiště o několika stupních a za ním nejníže položená prostora se segmentovou cihelnou valenou klenbou. V čelní stěně této místnosti jsou hluboké výklenky pro rakve.[1] Dvě řady nad sebou po třech kójích tvoří celkovou úložní kapacitu šest nebožtíků.

Seznam pohřbených

V hrobce bylo pohřbeno devět rodinných příslušníků, z nich dvě děti.[5] Další příslušníci rodu byli pohřbeni v Itálii na zámku San Salvatore nebo například ve Vídni. Pátý kníže Manfred (1870–1940) zemřel v neklidné době druhé světové války a byl pohřben na hřbitově ve Vratěníně. V padesátých letech 20. století byly však jeho ostatky převezeny do Itálie.[14]

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[15][16][pozn. 4] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Collalto a San Salvatore, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Šlechtický rod Collaltů z Lombardska se připomíná už v 10. století,[17] zde jsou však generace počítány teprve od Eduarda II. Collalta (1682–1749). Rambald XIII., zvaný Veliký (1573–1630) byl v roce 1610 povýšen do stavu říšských hrabat, v roce 1622 (nebo 1623[18]) zakoupil panství Brtnice a svou poslední vůlí založil v roce 1630 moravský rodový fideikomis.[19] Moravská větev byla osobou Eduarda III. (1748–1833) v roce 1822 povýšena do knížecího stavu, zatímco italská a dolnorakouská větev zůstala ve stavu hraběcím.[3] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 3. Cecilie z Gradeniga 12. 2. 1762 Benátky
27. 10. 1782:
Eduard III. Collalto a San Salvatore (č. 2)		 Pohřbena 1. 2. 1827 v knížecí hrobce v Nových Sadech.[20] Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[20] Zemřela ve věku 64 let na ztvrdnutí jater.[20][pozn. 5]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Antonín Oktavián II. (1784–1854; č. 5)
  • 2. Jan (1789–1860; č. 6)
24. 1. 1827 Vídeň[20]
2. 3. Eduard III. Collalto a San Salvatore 28. 4. 1748 Antonín Oktavián I. Collalto a San Salvatore
26. 5. 1719 Roncade – 29. 1. 1793 Vídeň		 27. 10. 1782:
Cecilie z Gradeniga (č. 1)		 Pohřben 9. 2. 1833 v knížecí hrobce.[21] 1. kníže Collalto a San Salvatore (1822–1833),[pozn. 6] zakladatel hrobky. C. k. komoří a tajný rada, držitel velkokříže bavorského Řádu sv. Jiří, komandér dánského řádu Dannebrog, rytíř Maltézského řádu.[21] Majitel panství Brtnice, Černá, Německý Rudolec, Uherčice a Písečné.[21] Zemřel jako 84letý na sešlost věkem a ochrnutí plic.[21]
5. 2. 1833 Brtnice[21] Laura Nani dalla Banola
3. 6. Rambald Antonín Collalto a San Salvatore 14. 8. 1840 Uherčice Eduard IV. Collalto a San Salvatore (č. 7)
Pohřben 4. 10. 1840 v knížecí hrobce.[22] Zemřel ve věku 6 týdnů na psotník.[pozn. 7]
1. 10. 1840 Brtnice[22] Karolína Apponyiová z Nagy-Appony (č. 9)
4. 6. Marie Karolína Collalto a San Salvatore 3. 10. 1835 Eduard IV. Collalto a San Salvatore (č. 7)
Pohřbena 18. 8. 1842 v knížecí hrobce.[23] Zemřela ve věku 6 let na vyčerpávající horečku následkem zrychleného (doslova ukvapeného) růstu.[23][pozn. 8]
15. 8. 1842 Brtnice[24][23] Karolína Apponyiová z Nagy-Appony (č. 9)
5. 4. Antonín Oktavián II. Collalto a San Salvatore 6. (nebo 5.) 8. 1784 Benátky Eduard III. Collalto a San Salvatore (č. 2) 7. 1. 1810 Vídeň:
Karolína Apponyiová z Nagy-Appony (č. 8)		 Vykropen 25. 11. 1854.[25] Pohřben 27. 11.[26] 2. kníže Collalto a San Salvatore (1833–1854). Majitel fideikomisu Brtnice (správu převzal ještě za života otce, 1825–1845, správu předal synovi po prodělané mrtvici[27]).[28] Zemřel ve věku 70 let na ochrnutí plic.[25][26][pozn. 9]
23. 11. 1854 Brtnice[25][26] Cecilie z Gradeniga (č. 1)
6. 4. Jan Collalto a San Salvatore 27. 9. 1789 Eduard III. Collalto a San Salvatore (č. 2) Vykropen 1. 12. 1860.[29] Pohřben 3. 12. v rodinné hrobce.[29][30] C. k. komoří, komtur bavorského Řádu sv. Jiří,[29] rytíř Maltézského řádu.[29][30] Majitel opatství v italské Nervese a rakouského statku Braunsdorf u Holabrunnu.[31] Zemřel jako 71letý na sešlost věkem.[30][pozn. 10]
28. 11. 1860 Brtnice[29] Cecilie z Gradeniga (č. 1)
7. 5. Eduard IV. Collalto a San Salvatore[32] 17. 10. 1810 Vídeň Antonín Oktavián II. Collalto a San Salvatore (č. 5) 4. 11. 1834 Vídeň:[33][34]
Karolína Apponyiová z Nagy-Appony (č. 9)		 3. kníže Collalto a San Salvatore (1854–1862). C. k. komoří,[27] nadporučík (1831) ve výslužbě.[35] Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1861–1862).[35][28] Majitel fideikomisu Brtnice (ještě za života otce, 1845[27]–1862).[28] Zemřel ve věku 51 let.

Služka ze zámku Černá Františka Flesar mu porodila nemanželského syna:

  • Maurizio Flesar-Collalto (* 1859)[36]
24. 3. 1862 Brtnice[pozn. 11] Karolína Apponyiová z Nagy-Appony (č. 8)
8. (4.) Karolína starší Apponyiová z Nagy-Appony 31. 8. 1789 Vídeň Antonín Jiří Apponyi z Nagy-Appony
4. 12. 1755 Prešpurk – 17. 3. 1817 Vídeň		 7. 1. 1810 Vídeň:
Antonín Oktavián II. Collalto a San Salvatore (č. 5)		 Pohřbena 23. 4. 1872.[37] Zemřela ve věku 82 let.

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Eduard IV. (1810–1862; č. 7), 3. kníže, dědic moravských statků
  • 2. Cecílie Karolína Juliána, provd. Piatti (1812–1890)
  • 3. Alfons Josef Antonín (1814–1890), dědic italských statků, jeho mladší linie vlastnila dolnorakouský statek Staatz
  • 4. Karolína Marie Anna, provd. z Solms-Hohensolms-Lichu (1818–1855)
  • 5. Evžen Imanuel Jan (1822–1823)
20. 4. 1872 Vídeň[37] Karolína z Lodron-Laterana
25. 4. 1756 Klagenfurt – 29. 5. 1825
9. (5.) Karolína mladší Apponyiová z Nagy-Appony 18. 6. 1814 Vídeň Josef Apponyi z Nagy-Appony
20. 9. 1784 – 11. 3. 1863		 4. 11. 1834 Vídeň:[33][34]
Eduard IV. Collalto a San Salvatore (č. 7)		 Dáma Řádu hvězdového kříže (1846).[27][38] Její manžel byl zároveň bratranec. Zemřela ve věku 71 let na krvácení do mozku.[38]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Marie Karolína (1835–1842; č. 4)
  • 2. Juliana Eleonora Theresia, provd. Wilderich von Walderdorff (1838–1922)
  • 3. Rambald Antonín (*/† 1840; č. 3)
  • 4. Emanuel (zvaný Mani;[36] 1854–1924; pohřben na hřbitově ve Vídni-Hietzingu[13][12]); 4. kníže[pozn. 12]
23. 6. 1886 Heiligenstadt[38] Tereza Pejácsevichová de Verőcze
11. 2. 1799 – 25. 2. 1877 Vídeň

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, modře je vyznačen 4. kníže Emanuel (1854–1924), zeleně 5. kníže Manfred (1870–1940), oranžově 6. kníže Octavian (1906–1973) a hnědě 7. a zároveň poslední kníže Manfred (1932–2004), jímž rod vymřel po meči. Tučně jsou vyznačena knížata. Arabské číslice odpovídají pořadí pohřbení v hrobce podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Collaltů. V rodokmenu se uvádí forma jména Collalto e San Salvatore s italskou spojkou e. Některé publikace dávají přednost latinské spojce et[40] nebo německé spojce und.[17]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Antonín Oktavián I. Collalto e San Salvatore
1719–1745
 
 
 Laura Nani dalla Banola
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Antonín Jiří Apponyi z Nagy-Appony
1755–1817
 
 
 Karolína z Lodron-Laterana
1756–1825
 
 
 
 
 
 
 1. Cecilie z Gradeniga
1762–1827
 
 
 2. Eduard III. Collalto e San Salvatore,
1. kníže
1748–1833
 
 
 
 
 Antonín Rambald II. Collalto e San Salvatore
1748–1797
 
 
 
 
 Jan Collalto e San Salvatore
1751–?
 
 
 
 
 Marie Anna Collalto e San Salvatore
1757–?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josef Apponyi z Nagy-Appony
1784–1863
 
 
 Tereza Pejácsevichová de Verőcze
1799–1877
 
 
 8. Karolína starší Apponyiová z Nagy-Appony
1789–1872
 
 
 5. Antonín Oktavián II. Collalto e San Salvatore,
2. kníže
1784–1854
 
 
 
 
 
 
 
 
 6. Jan Collalto e San Salvatore
1789–1860
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
9. Karolína mladší Apponyiová z Nagy-Appony
1814–1886
 
 
 7. Eduard IV. Collalto e San Salvatore, 3. kníže
1810–1962
 
 
 Cecílie Collalto e San Salvatore
1812–1890
 
 
 Bedřich August Jan Piatti
1803–1872
 
 
 Karolína Collalto e San Salvatore
1818–1855
 
 
 Ferdinand ze Solms-Hohensolms-Lichu
1806–1876
 
 
 Evžen Immanuel Collalto e San Salvatore
1822–1823
 
 
 Alfons Collalto e San Salvatore
1814–1890
 
 
 Ida Terezie z Colloredo-Mansfeldu
1816–1857
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4. Marie Karolína Collalto e San Salvatore
1835–1842
 
 
 Juliana Collalto e San Salvatore
1838–1922
 
 
 Eduard František z Walderdorffu
1833–1887
 
 
 3. Rambald Antonín Collalto e San Salvatore
*/† 1840
 
 
 Emanuel Collalto e San Salvatore,
4. kníže
1854–1924
 
 
 Irma Büttner
1859–1931
 
 
 Oktavián Antonín Collalto e San Salvatore
1842–1912
 
 
 Anna Františka ze Solms-Hohensolms-Lichu
1844–1904
 
 
 Markéta Karolína Collalto e San Salvatore
1841–1918
 
 
 Ferdinand Alfons Piatti
1833–1908
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Maria Theresia Collalto e San Salvatore
1866–1940
 
 
 
 
 
 
 Rambald XVI. Alfons Collalto e San Salvatore
1858–1913
 
 
 Gabriele z Abensperg-Traunu
1878–1964
 
 
 
 
 
 
 Manfred VII. Collalto e San Salvatore,
5. kníže
1870–1940
 
 
 Thekla zu Isenburg und Büdingen in Büdingen
1878–1950
 
 
 
 
 
 
 Mathilde Leopoldina Collalto e San Salvatore
1873–1951
 
 
 Heinrich Franz z Fünfkirchenu
1865–1957
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Giselda Collalto e San Salvatore
1902–1983
 
 
 Eduard Mensdorff-Pouilly
1900–1966
 
 
 Anna Gabriele Collalto e San Salvatore
1904–1994
 
 
 Ferdinand Piatti
1899–1980
 
 
 Polixena Therese Collalto e San Salvatore
1905–1984
 
 
 Alfred z Liechtensteinu
1900–1972
 
 
 Octavian VI. Collalto e San Salvatore, 6. kníže
1906–1973
 
 
 Maria Camilla z Windisch-Grätze
1907–1991
 
 
 Rambald XVII. Heinrich Collalto e San Salvatore
1908–1992
 
 
 Cecilie Zeno
1905–1982
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Alexandra Thekla Collalto e San Salvatore
1930–1996
 
 
 Rinaldo dei Baroni Casana
1917–1975
 
 
 
 
 
 
 Manfred VIII. Collalto e San Salvatore,
7. kníže
1932–2004
 
 
 Maria de la Trinidad Castillo y Moreno
1937–?
 
 
 
 
 
 
 Cecilie Marie-Therese Collalto e San Salvatore
1941–2015
 
 
 Alberto Falck
1938–2003
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. uvádí rok 1769.[9]
  2. ↑ Majitel Brtnice a Uherčic v letech 1940–1945 Oktavián (Octvavian) Collalto a San Salvatore, 6. kníže, (12. 10. 1906 Teschendorf – 13. 10. 1973 Benátky) se ve Vídni 23. července 1928 oženil s Marií Camillou princeznou z Windisch-Grätze (18. 9. 1907 Keszthely – 10. 1. 1991 Benátky). Narodily se jim tři děti: 1. Alexandra (1930–1996), 2. Manfred (1932–2004; 7. kníže a poslední mužský příslušník rodu) a 3. Cecilie (1941–2015).
  3. ↑ Jan Koumar uvádí, že v urnách byly uloženy ostatky pěti osob.[5]
  4. ↑ V matrikách se často objevují německé ekvivalenty míst: Nové Sady – Neustift, Písečné – Piesling, Uherčice – Ungarschitz, Brtnice – Pirnitz, Německý Rudolec – Deutsch Rudoletz, Černá – Tscherna.
  5. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí německy uvedeno Leberverhärtung.[20]
  6. ↑ Knížecí titul s predikátem Hochgeboren udělen primogeniturně.
  7. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí německy uvedeno Fraisen.[22]
  8. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí německy uvedeno Zehrfieber in Folge des vorschnellen Wachsthums.[24][22]
  9. ↑ V matrice zemřelých je uvedeno, že zemřel ve věku 71,[26] respektive 72 let.[25]
  10. ↑ Matrika zemřelých Brtnice uvádí jako příčinu úmrtí německy Entkräftung,[29] zatímco matrika zemřelých Nové Sady uvádí Alterschwäche.[30]
  11. ↑ V matrice zemřelých Brtnice ani Nové Sady nefiguruje.
  12. ↑ Emanuel Joseph Anton Eduard Karl Julius 4. kníže Collalto a San Salvatore (24. 12. 1854 Uherčice – 11. 12. 1924 Vídeň) se 28. května 1919 v Heiligenstadtu morganaticky oženil s Marií Sofií Josephinou, původním jménem Irmou Büttnerovou (11. 9. 1859 Vídeň – 9. 5. 1931 Vídeň), dcerou majora Eduarda Büttnera, který padl 20. května 1859 v bitvě u lombardského Montebella, a jeho manželky Ludowiky. Za oddanost vlasti, za kterou položil život, byl jejímu otci Eduardovi posmrtně udělen Řád železné koruny III. třídy.[39] Manželství zůstale bezdětné. Irma byla pohřbena na hřbitově ve Vídni-Hietzingu.

Reference

  1. ↑ a b c d e f Památkový katalog: znonice s hrobkou Collaltů – původní evidenční list nemovité kulturní památky [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-08-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Vitruvius Moravicus. Neoklasicistní architektura na Moravě a ve Slezsku po roce 1800, s. 97 a 99
  3. ↑ a b Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore, s. 37
  4. ↑ Pamětní dokument z roku 1837 [online]. Obec Písečné [cit. 2025-08-18]. Písemnost byla uložena v makovici zvonice. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 66
  6. ↑ a b Collaltská hrobka 2020 [online]. Obec Písečné [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Památkový katalog: kostel sv. Oldřicha se hřbitovem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-08-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 26
  9. ↑ HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 192. 
  10. ↑ Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 65
  11. ↑ a b KALÁBOVÁ, Lenka. Zámek Uherčice. In: KONEČNÝ, Michal. Vitruvius Moravicus. Neoklasicistní architektura na Moravě a ve Slezsku po roce 1800. Brno: Národní památkový ústav, 2015. Dále jen Vitruvius Moravicus. Neoklasicistní architektura na Moravě a ve Slezsku po roce 1800. ISBN 978-80-87231-27-2. S. 87–98, zde 98.
  12. ↑ a b c Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore, s. 45
  13. ↑ a b Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 67
  14. ↑ Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 41
  15. ↑ THEROFF, Paul. Collalto und San Salvatore [online]. An Online Gotha, rev. 2009-06-20 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Apponyiů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-23 [cit. 2025-08-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 43. 
  18. ↑ Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 19
  19. ↑ KOUMAR, Jan. Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore. Historica. 2019, roč. 10, čís. 1, s. 33–47, zde 36. Dále jen Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore. Dostupné online [cit. 2025-08-17]. 
  20. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1827, Nové Sady 10, fol. 115 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-10]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  21. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1833, Nové Sady 10, fol. 124 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-11]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1840, Nové Sady 10, fol. 133 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-11]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  23. ↑ a b c Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1842, Nové Sady 10, fol. 135 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-11]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  24. ↑ a b Matrika zemřelých 1804–1856, rok 1842, Brtnice, číslo knihy 6301, fol. 233 [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2025-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1804–1856, rok 1854, Brtnice, číslo knihy 6301, fol. 335 [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  26. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1854, Nové Sady 10, fol. 143 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-14]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  27. ↑ a b c d Aristocratic widowhood in the second half of 19th century: the case of Carolina Collalto e San Salvatore née Apponyi, s. 872
  28. ↑ a b c Collaltové. Italský rod na Moravě, s. 33
  29. ↑ a b c d e f Matrika zemřelých 1857–1900, rok 1860, Brtnice, číslo knihy 6302, fol. 26 [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  30. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1860, Nové Sady 10, fol. 478 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-14]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  31. ↑ KOUMAR, Jan. Collaltové. Italský rod na Moravě. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2025. 72 s. ISBN 978-80-908257-6-5. S. 32. Dále jen Collaltové. Italský rod na Moravě. 
  32. ↑ KOUMAR, Jan. Aristocratic widowhood in the second half of 19th century: the case of Carolina Collalto e San Salvatore née Apponyi. Historický časopis. Slovenská akadémia vied – Historický ústav, 2021, roč. 69, čís. 5, s. 863–887, zde 885. Dále jen Aristocratic widowhood in the second half of 19th century: the case of Carolina Collalto e San Salvatore née Apponyi. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. (anglicky) 
  33. ↑ a b Matrika oddaných (Trauunsbuch) 1824–1838, rok 1834, Vídeň (Wien) 01., Am Hof, sign. 02-04, fol. 125 [online]. Matricula Onlina [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. (německy) 
  34. ↑ a b Aristocratic widowhood in the second half of 19th century: the case of Carolina Collalto e San Salvatore née Apponyi, s. 869
  35. ↑ a b Collalto, Eduard Fürst [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2025-08-10]. Dostupné online. (německy) 
  36. ↑ a b Aristocratic widowhood in the second half of 19th century: the case of Carolina Collalto e San Salvatore née Apponyi, s. 873
  37. ↑ a b Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1872, Nové Sady 10, fol. 488 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-08-14]. Sbírka matrik Jihočeského kraje. Dostupné online. (německy) 
  38. ↑ a b c Matrika zemřelých 1784–1873, rok 1886, Vídeň (Wien) 19., Heiligenstadt, sign. 03-09, fol. 71 [online]. Matricula Onlina [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  39. ↑ KOUMAR, Jan. Morganatický sňatek aristokrata druhé poloviny 19. století jako sociální deviace: příklad Emanuela Collalto e San Salvatore. Historická sociologie. 2022, roč. 14, čís. 2, s. 105–119, zde 111. Dostupné online [cit. 2025-08-16]. 
  40. ↑ KREJČOVÁ, Monika. Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945–1979. Brno, 2013 [cit. 2025-09-07]. 45 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce Jiří Němec. s. 10. Dostupné online.

Literatura

  • KOUMAR, Jan. Collaltové. Italský rod na Moravě. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2025. 72 s. ISBN 978-80-908257-6-5. 

Zdroj