Claude Hettier de Boislambert

Claude Hettier de Boislambert
Rodné jméno	Claude André Charles Antoine Marie Hettier
Narození	26. července 1906 Hérouvillette
Úmrtí	22. února 1986 (ve věku 79 let) 13. pařížský obvod
Místo pohřbení	Sallenelles
Bydliště	boulevard de La Tour-Maubourg Sainte-Marie-du-Mont
Povolání	politik a úředník
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie medaile Za odboj Válečný kříž 1939–1945 Společník osvobození komandér Řádu akademických palem … více na Wikidatech
Politická strana	Shromáždění francouzského lidu
Funkce	náhradní člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1951–1955) poslanec francouzského Národního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude André Charles Antoine Marie Hettier de Boislambert (26. července 1906 v Hérouvillette - 22. února 1986 v Paříži) byl francouzský odbojář a společník Charlese de Gaulla. V letech 1946-1951 byl rovněž guvernérem a státním komisařem Porýní-Falce.

Claude Hettier de Boislambert se narodil 26. července 1906 v Hérouvillette, vesnici nedaleko Ranville v departementu Calvados. Jeho rodina původně pocházela z Caen. Nejprve studoval politologii na École libre des sciences politiques v Paříži, poté se stal novinářem. V letech 1926-1939 podnikl různé cesty do střední Afriky, Skandinávie, střední Evropy a na Blízký východ, kde se věnoval převážně lovu. V Sainte-Marie-du-Mont vedl venkovské panství až do roku 1939, kdy byl během mobilizace povýšen do hodnosti poručíka jezdectva.

Po vypuknutí druhé světové války odjel v roce 1940 do Londýna, kde ho generál Charles de Gaulle jmenoval styčným důstojníkem v severní Africe. V srpnu 1940 se Hettier de Boislambert spolu s generálmajorem Leclercem a René Plevenem zúčastnil mise ke sjednocení sil francouzského odboje ve francouzských koloniích Kamerunu a Francouzské rovníkové Africe. Když se kolonie připojily ke Svobodné Francii, převzal velení v Pointe-Noire. Po neúspěchu operace Menace, před níž se Hettier de Boislambert pokusil navázat kontakty s potenciálními podporovateli, byl 30. září 1940 zatčen v Dakaru a několik týdnů vyslýchán zástupci vichistických úřadů. Poté byl převezen do Francie, kde strávil devět měsíců ve věznicích v Marseille, Clermont-Ferrand a Granatu, kde byl nakonec postaven před vojenský tribunál, který ho 13. června 1941 odsoudil k trestu smrti. Pétainova vláda zmírnila trest na doživotí. Hettier de Boislambert si odpykával trest nejprve v Saint-Etienne, poté v Gannat. V prosinci 1942 uprchl z pracovního tábora a po dvou měsících v ilegalitě se vrátil do de Gaulleových služeb.

V lednu 1943 de Boislambert doprovázel de Gaulla na konferenci v Casablance. Poté vedl různé mise v Africe. Následně se zúčastnil francouzské vojenské mise administrative liaison (MMLA), jejímž cílem bylo mj. obnovit vnitřní bezpečnost, zdravotní péči a komunikaci s civilním obyvatelstvem během invaze spojeneckých vojsk. V této funkci pracoval v osvobozených městech Caen, Saint-Lô a Rennes, kde byl 2. srpna 1944 zraněn. Na konci roku 1944 se zúčastnil pařížského poradního shromáždění Assemblée, prozatímní rady založené de Gaullem v předchozím roce v Alžíru.

Protože Hettier de Boislambert ovládal německý jazyk, jmenoval ho de Gaulle dne 1. prosince 1945 guvernérem bývalých pruských správních okresů Trevír a Koblenz, z nichž 3. ledna 1946 vzniklo Oberpräsidium Porýní-Hesensko-Nassau.

Hettier de Boislambert se usadil na zámku Bassenheim. Několik dní po vytvoření spolkové země Porýní-Falc byl jmenován jejím guvernérem. Díky tomu se stal nejvyšším představitelem francouzských okupačních sil v zemi. V této roli mimo jiné reguloval denacifikaci a prosazoval kandidaturu Trevíru na sídlo univerzity. V roce 1946 schválil založení Křesťanskodemokratické strany (CDP), která se v následujícím roce sloučila s CDU a vytvořila společnou zastřešující organizaci FDP. Dne 8. října 1948 se francouzský ministr zahraničí Robert Schuman setkal s Konradem Adenauerem, tehdejším předsedou CDU a později německým kancléřem, ve své rezidenci v Bassenheimu. Schůzka, která se týkala především statusu Sárska, je považována za výchozí bod pro usmíření mezi Francií a Německem. Zpočátku zůstalo utajena a stala se známou až v roce 1965, kdy Adenauer vydal své Paměti.

Ačkoli Hettier de Boislambert podporoval vznik demokratických stran, prohlásil, že sám demokratem není. Měl pověst autoritářského krále Porýní-Falce, ale hájil zájmy země a kritizoval zneužívání francouzské okupace. Poté, co v roce 1949 vstoupil v platnost okupační statut, se jeho pozice změnila na funkci státního komisaře a nadále zastupoval Francii v Porýní-Falci. V dubnu 1951 ho André François-Poncet, francouzský vysoký komisař pro Německo, odvolal z funkce.

Od 17. června 1951 do 1. prosince 1955 byl Hettier de Boislambert členem Národního shromáždění, kde zastupoval stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou v roce 1947 založil de Gaulle. Tam byl členem Výboru pro zahraniční věci a Komise pro zámořská území. V roce 1954 sloužil na misi OSN. Od roku 1960 pracoval v diplomatických službách, nejprve v Malijské federaci a po jejím rozpadu jako francouzský velvyslanec v Senegalu, kterou zastával až do roku 1962. Poté působil jako člen městské rady v Sainte-Marie-du-Mont.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Hettier de Boislambert na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Hettier de Boislambert na Wikimedia Commons

Zdroj