Cibetka tangalunga

Jak číst taxoboxTangalunga
alternativní popis obrázku chybí
Tangalunga
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď cibetkovití (Viverridae)
Rod cibetka (Viverra)
Binomické jméno
Viverra tangalunga
Gray, 1832
Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt)
Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt)
Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tangalunga (Viverra tangalunga) je cibetka z rodu Viverra původem z jihovýchodní Asie.

Výskyt

Tangalunga je zvířetem orientální oblasti, areál výskytu zahrnuje část Malajského poloostrova, Sumatru, Borneo, některé ostrovy Filipín a řadu dalších ostrovů Malajského souostroví. Na šíření populací tohoto druhu se významně podílely i lidské introdukce, a řada z nich je tak nepůvodní. Filipínské ostrovy představují mix evidentně zavlečených a možná původních populací, nepůvodní populace zřejmě přežívají i na Jávě a k zavlečení došlo i na některé ostrovy východně od Wallaceovy linie, včetně Sulawesi nebo Moluk.[2]

Popis

Tangalunga představuje nejmenšího zástupce cibetek rodu Viverra. Tělo je štíhlé stavby, jeho celková délka činí 54–77,3 cm, délka ocasu pak 26–39,5 cm a tělesná hmotnost 3–7 kg. Lebka je úzká, s krátkou tlamou.[3][4] Srst je dlouhá a kyprá, má nahnědlou až šedavou barvu, s četnými tmavými skvrnkami na těle a výrazným černo-bílým pruhováním na krku. Ocas zdobí 10–15 úzkých tmavých pruhů, zatímco u ostatních zástupců z rodu Viverra se objevuje menší počet spíše širších pruhů. Podél hřbetu a po celé délce ocasu se táhne tmavý pás, vytvářející krátkou hřívu.[4][5]

Chování a ekologie

Tangalunga pátrající po potravě v malajském Sabahu (Kinabatangan)

Tangalunga žije v pralesích i druhotných lesích nížinatých i nižších horských poloh, a to až do nadmořské výšky asi 1 200 metrů.[6] Ačkoli byl tento druh zaznamenán i v 2 100 metrech, podobné hodnoty jsou zřejmě jen výjimečné.[2] Z hlediska přirozeného prostředí se tangalunga chová oportunisticky a toleruje i degradovaná stanoviště, včetně obdělávaných a obydlených oblastí. Pokud je v jejich blízkosti dostatečný vegetační kryt, tangalungy se někdy mohou zdržovat i na okraji venkovských oblastí, kde pátrají po zbytcích jídla od lidí.[6]

Tangalunga představuje nočního všežravce, jenž se pohybuje převážně v lesním podrostu, nikoli však výhradně. Ačkoli jde o samotáře, nevykazuje přílišnou teritorialitu a domovské areály jednotlivých zvířat se mohou navzájem překrývat. V případě samců činí velikost vydržovaného území 0,39–2,83 km2, v případě samic 0,28–1,28 km2. V lesích vystavených těžbě dřeva bývá velikost domovského území větší; na základě obývaného území se liší i složení jídelníčku, kdy tangalungy z neporušených lesů holdují z větší míry plodožravosti, zatímco tangalungy z těžených lesů konzumují úměrně více různých malých obratlovců.[4][6] Kořistí těchto šelem se mohou stát i jedovaté druhy štírů a obřích stonoh.[3] O rozmnožování tangalung se ví jenom malé množství informací, byť páření pravděpodobně probíhá sezónně. Samice rodí typicky 1–2 mláďata. Zatímco ve volné přírodě dožití nepřesahuje 5 let, v zajetí tangalungy mohou dosáhnout i 12 let.[4]

Ohrožení

Navzdory tlaku ze strany odlesňování považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tangalungu za málo dotčený druh, a to na základě značného geografického rozšíření, protínajícího navíc četné chráněné oblasti, tolerance degradovaných stanovišť a předpokládané stabilní, početné populace.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c Duckworth, J.W., Mathai, J., Wilting, A., Holden, J., Hearn, A. & Ross, J. 2016. Viverra tangalunga. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T41708A45220284. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41708A45220284.en. Accessed on 09 November 2023.
  3. ↑ a b ANDĚRA, Miloš. Savci (2): šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 46. 
  4. ↑ a b c d HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 2. vyd. London: Bloomsbury Wildlife, 2018. S. 86. (anglicky) 
  5. ↑ LUNDRIGAN, Barbara; HARRIS, Julie. Viverra tangalunga (Malayan civet). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Malay Civet - Viverra tangalunga. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj