Chua-i-tchu a Jü-ťi-tchu

Otisk mapy Chua-i-tchu, asi 1933

Chua-i-tchu (čínsky znaky 華夷圖; česky „mapa Číny a barbarského světa“) a Jü-ťi-tchu (禹跡圖; „mapa šlépějí Jüových“) jsou mapy neznámého autora či autorů, pravděpodobně z 11. století. Dochovaly se na stéle, na kterou byly, každá z jedné strany, vytesány za říše Sung v roce 1137. Tato stéla se nachází v Si-anu ve sbírce tamního muzea Les stél (Pej-lin).[1]

Chua-i-tchu

Mapa Chua-i-tchu má rozměry 79 × 78 centimetrů[2] a kromě Číny zobrazuje také Koreu a severovýchod Indie.[3] Mapa má severní orientaci, na severu je zobrazena Velká čínská zeď a na jihu ostrov Chaj-nan. Na mapě jsou vyznačeny hory, řeky, jezera a přes čtyři sta čínských zeměpisných jmen.[4] Je doprovázena bloky textu, jejíž většina se věnuje Japonsku a Koreji a uvádí vztahy s dalšími sousedními státy.[3] Poslední letopočet zmiňovaný v textu je 1043, nedlouho poté mohla být mapa vytvořena.[5] Jde o nejstarší dochovanou mapu zobrazující námořní spojení mezi Čínou a dalšími státy.[6] Z roku 1142 pochází vytesaná varianta mapy bez textu.[2]

Jü-ťi-tchu

Kresba Jü-ťi-tchu Édouarda Cavannese, 1903

Na druhé straně stély byla o několik měsíců později[5] vytesána tematická mapa Jü-ťi-tchu odlišné tradice neznámého autora či kolektivu autorů se souřadnicovou sítí (nejstarší dochovaná čínská mapa tohoto typu) se čtverci, které odpovídají stranou vzdálenosti 100 li (přibližně 50 km), její měřítko je tedy zhruba 1 : 1 500 000.[3] Mapa nemá doprovodný text. Jména administrativních jednotek jsou současná, některá starší z říše Tchang a místní jména řek a hor vychází z kapitoly Jü kung o Jüovi Velkém v Knize dokumentů. Na základě změn toku Žluté řeky a změn některých jmen provedených v tomto období může pocházet z 80.–90. let 11. století.[7] Její přesnost, především zobrazených povodí, dalece překonávala schopnosti soudobých kartografů mimo Čínu, srovnatelná mapa byla v Evropě vytvořena teprve v polovině 16. století.[1][8]

Obě mapy patrně vychází ze starší nedochované mapy Chaj-nej chua-i-tchu kartografa Ťia Tana,[9] která byla předána císaři říše Tchang Te-cungovi v roce 801.[10] Na obou mapách chybí Tchaj-wan.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huayi tu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína: Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. Praha: DharmaGaia, 2001. ISBN 80-85905-39-6. S. 153. 
  2. ↑ a b DE WEERDT, Hilde. The Cultural Logics of Map Reading: Text, Time, and Space in Printed Maps of the Song Empire. In: Knowledge and Text Production in an Age of Print: China, 900-1400. Leiden: Brill, 2011. Dostupné online. ISBN 978-90-04-19228-7. S. 249. (anglicky)
  3. ↑ a b c SMITH, Richard J. Mapping China and Managing the World: Culture, cartography and cosmology in late imperial times. London: Routledge, 2013. S. 56–58. (anglicky) 
  4. ↑ Hua yi tu. [online]. Library of Congress [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c NEEDHAM, Joseph. Science and Civilisation in China: Mathematics and the Sciences of the Heavens and the Earth. Svazek 3. Cambridge: Cambridge University Press, 1959. ISBN 0-521-05801-5. S. 547–549. (anglicky) 
  6. ↑ PARK, Hyunhee. Cross-Cultural Exchange and Geographic Knowledge of the World in Yuan China. In: Eurasian Influences on Yuan China. Singapore: ISEAS Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-4459-72-3. S. 131. (anglicky)
  7. ↑ BOL, Peter K. Exploring the Propositions in Maps. S. 209–210. Journal of Song-Yuan Studies [online]. Roč. 46, s. 209–210. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ TUFTE, Edward R. The Visual Display of Quantitative Information. 2. vyd. Cheshire, Connecticut: Graphics Press, 2007. S. 20–21. (anglicky) 
  9. ↑ HSU, Mei-Ling. The Han Maps and Early Chinese Cartography. S. 57. Annals of the Association of American Geographers [online]. 1978. Roč. 68, čís. 1, s. 57. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ LO, Jung-pang. China as a Sea Power, 1127–1368: A Preliminary Survey of the Maritime Expansion and Naval Exploits of the Chinese People During the Southern Song and Yuan Periods. Příprava vydání Bruce A. Elleman. Singapore: NUS Press, 2012. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj