Chrpinec bělavý

Jak číst taxoboxChrpinec bělavý
alternativní popis obrázku chybí
Chrpinec bělavý (Psephellus dealbatus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď bodlákové (Carduoideae)
Rod chrpinec (Psephellus)
Binomické jméno
Psephellus dealbatus
(Willd.) K. Koch, 1851
Synonyma
  • Centaurea dealbata
  • Chrpa bělavá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Záhon rozrostlých rostlin
Úbor s kvetoucími květy
Ještě neotevřené úbory

Chrpinec bělavý (Psephellus dealbatus) je asi půl metru vysoká, vytrvalá, na zimu zatahující bylina se sytě růžovými květy sestavenými do asi 5 cm velkých květenství úborů. Tento druh byl v minulosti, pravděpodobně kvůli vzhledu, taxonomicky zařazen do rodu chrpa, s nárůstem vědomostí je pro fylogenetické odlišnosti přeřazen do rodu chrpinec. V české přírodě není původním druhem, ale objevuje se po občasném úniku z kultury jako naturalizovaný neofyt. Předpokládá se, že do volné přírody se ve většině případů dostává úmyslným vysazením.

Pochází ze severního Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie) a přilehlé turecké Anatólie. Postupně byl pro svůj působivý vzhled a nenáročnost rozšířen milovníky květin do mnoha evropských zemí.[1][2]

Ekologie

Rostlina požaduje k vytvoření květů dostatek slunce, pokud se dostane na silně zastíněné stanoviště, vyrůstají po mnoho let pouze přízemní listové růžice. Roste v termofytiku i mezofytiku, nejlépe na půdě hluboké, humózní, hlinité i hlinitopísčité, živinami dobře zásobené a přiměřeně vlhké, snáší však i delší období sucha. Evropské zimy spolehlivě přečkává. Bylina je hemikryptofyt, raší v dubnu, kvete v červnu a červenci, plody zrají koncem léta. Na jaře nejprve vyrostou přízemní listy a následně lodyhy a listy na nich. Starší rostlina se pomocí oddenků rozrůstá do trsu až 1 m širokého. Rozmnožuje se jarním výsevem semen nebo rozdělením trsů. Ploidie druhu je 2n = 30.[1][3][4]

Popis

Chrpinec bělavý je vytrvalou bylinou s lodyhou dlouhou 40 až 60 cm, která vyrůstá z větvícího se oddenku. Lodyha je přímá, větvená, hustě olistěná, tlustá asi 5 mm, zdéli rýhovaná, světle zelená a po délce světle pruhovaná, ne vždy je řídce pavučinatě chlupatá. Přízemní, dlouze řapíkaté listy vyrůstají v listové růžici, jejich čepel bývá eliptická či vejčitá, dvojitě peřenosečná, až 30 cm dlouhá a 20 cm široká, lístky má úzce podlouhlé, špičaté, celokrajné, po líci tmavě zelené a rubu šedě plstnaté. Listy v dolní a střední části lodyhy jsou krátce řapíkaté, eliptické či vejčité, až 20 cm dlouhé, jednoduše peřenosečné a jejich lístky jsou úzce eliptické. Nejhořejší jeden až dva listy pod úborem jsou přisedlé, kopinaté, 2 cm dlouhé, celistvé nebo peřenosečné.

Na vrcholu lodyhy a větví roste 4 až 6 cm velký úbor s růžovými pětičetnými květy. Široce vejčitý zákrov je zakryt přívěsky listenů, které jsou ve více řadách střechovitě uspořádané a bývají hnědavě žluté. Střední okrouhlé listeny mají přívěsek hřebenitě členěný, u vnitřních je přívěsek celokrajný a za plodu ven ohnutý. Květní kalich je v době kvetení zakrslý a později dá vzniknout chmýru. Koruna květu je vespod srostlá a bělavá, nahoře je dělená do pěti úzkých cípů. Plodné oboupohlavné středové květy mají trubkovitou korunu asi 2 cm dlouhou, světle růžovou a ven z ní vystupuje růžová čnělka s bliznou. Obvodové výrazně paprskující květy jsou neplodné, mají nálevkovitou korunu až 3 cm dlouhou s nestejnými, úzkými, sytě růžovými cípy. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem, hlavně včelami a motýly. Plod je světle hnědá, obvejčitá, mírně zploštělá nažka asi 6 mm dlouhá s krátkým chmýrem s nestejně dlouhými paprsky.[1][3][4][5][6][7]


Význam

Je rostlinou vhodnou pro květinové záhony, kde působí dekorativně po celé vegetační období. Má nápadné listy mírně podobné kapradinám. Zespodu jsou šedě bílé, shora sytě zelené a vytrvávají živé na rostlině po celou vegetační dobu, navíc po seříznutí odkvětlého úboru vyrůstají ještě nové. Přes léto rostlinu zdobí nápadné široké úbory s růžově fialovými květy a bílými středy, odtud pochází druhové jméno "bělavý". Někdy se květenství používá k řezu a usušený zákrov je vhodnou dekorací při aranžmá kytic.

Vysazuje se ve skupinkách po 3 až 10 jedincích, obvykle 7 kusů na m², nejlépe vynikne před kompaktní skupinou stromů nebo keřů. Kvete v průběhu června a července a jako trvalka záhonového charakteru je, za předpokladu omezené možnosti šíření se oddenky, hodnocena jako květina nenáročná a snadno pěstovaná. Je dlouhověkou bylinou, která na stanovišti snadno přetrvává a zhusta roste v již opuštěných zahradách. Často se objevuje v bezprostřední blízkosti svého původního pěstování, například na místech pro ukládání odpadu, kde vyrostla z vyhozených zbytků rostlin nebo i ze semen. Zahradnické provozovny obvykle pěstují odrůdy 'John Coutts' a 'Steenbergii'.[1][3][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Psephellus dealbatus, s. 458–459. 
  2. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Psephellus dealbatus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2019-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  3. ↑ a b c KUŤKOVÁ, Tatiana. Centaurea dealbata [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2019-01-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KAPLAN, Zdeněk; KOUTECKÝ, Petr; DANIHELKA, Jiří et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. S. 235–346. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2018 [cit. 18.01.2019]. Roč. 90, s. 235–346. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Chrpinec bělavý [online]. Eva Jelínková [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ Finland Nature and Species: Centaurea dealbata [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Psephellus dealbatus [online]. Дмитрий Орешкин, Плантариум, RU [cit. 2019-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-01. (rusky) 

Externí odkazy

Zdroj