Chotěboř (nádraží)

Chotěboř
Nádražní budova
Nádražní budova
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Kraj Vysočina
Město Chotěboř
Souřadnice 49°42′42,27″ s. š., 15°40′56,88″ v. d.
Chotěboř
Chotěboř
Provozovatel dráhy Správa železnic
Kód stanice 549238
Trať Pardubice – Havlíčkův Brod
Nadmořská výška 550 m n. m.
V provozu od 1. června 1871
Zabezpečovací zařízení JOP SZZ K-2002 (DOZ z RDP Havlíčkův Brod)[1]
Dopravní koleje 3
Nástupiště (nástupní hrany) 1 (2)
Prodej jízdenek Ano
Služby ve stanici Vnitrostátní pokladní přepážkaPlatba v EurechČekárna pro cestujícíÚschovna zavazadelBezbariérové WC
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěboř je železniční stanice v jihovýchodní části stejnojmenného města v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Leží na jednokolejné neelektrizované trati 238. V těsném sousedství stanice se nachází též městské autobusové nádraží.

Historie

V roce 1871 dostavěla společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) svou trať navazující na železnici z Liberce a Rosic nad Labem a pokračující dále přes Chrudim do Havlíčkova Brodu, pravidelný provoz na trati byl zahájen 1. června. Autorem univerzalizované podoby stanic pro celou dráhu byl architekt Carl Schlimp. Trasa byla výsledkem snahy o propojení železničních tratí v majetku ÖNWB jihozápadním směrem, tedy traťových úseků Liberec-Pardubice a hlavního tahu společnosti, železniční trati spojující Vídeň a Berlín.

Po zestátnění ÖNWB v roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.[2]

Popis

V roce 2011 byla dokončena rekonstrukce nádraží. Původní jedno vnější a jedno vnitřní nekryté nástupiště nahradilo jedno nekryté vyvýšené bezbariérové nástupiště poloostrovní (k příchodu slouží přechod přes kolej). Dále byla stanice dovybavena novým akustickým informačním systémem.

Vodárna

Drážní vodárna (přestavěna na obytný dům) se nachází v ulici Sokolhradská čp. 402. Byla postavena v roce 1871 podle typového plánu pro stanici II. třídy, jehož autorem byl Carl Schlimp. Jednalo se o zděnou omítanou patrovou budovu s bočními přízemními křídly a sedlovou střechou. Rohové pilíře byly neomítané. Patrová část mezi pilíři byla hrázděná a bedněna latěmi. V patře byly umístěny dvě propojené ocelové válcové nádrže, které byly umístěny na osmiúhelníkových prstencích. Zatížení prstenců bylo přenášeno do obvodové zdi budovy a na dva středové sloupy. Objem nádrží byl 35 m³ a průměr čtyři metry. Ve vodárně bylo parní čerpadlo a parní kotel. Voda z nádrží napájela vodní jeřáby ve stanici, které sloužily ke zbrojení parních lokomotiv vodou.

Vodárna se potýkala s nedostatkem vody. Tento problém vyřešila výstavba čerpací stanice u řeky Doubrava a věžového vodojemu v Bílku v roce 1879 podle projektu architekta Carla Schlimpa. Vodojem a čerpací stanice náležely pod výtopnu v té době Německý Brod. V roce 1961 majitel ČSD čerpací stanici a věžový vodojem prodal, obě stavby byly přestavěny na bytové jednotky.[3][4][5] Od roku 1941 drážní vodojem dodával vodu do vodních nádrží muničního skladu Luftwaffe v Sobíňově. Nejprve do nádrží o objemu 100 m³ a 50 m³, později v listopadu 1941 byl vybudován velký vodojem o objemu 300 m³.[5] Parní provoz na železnici byl ukončen v roce 1953, věžový vodojem pak krátkou dobu dodával vodu pro kotle elektrárny v Chotěbořských strojírnách. [4]

Reference

  1. ↑ Staniční řád železniční stanice Ždírec nad Doubravou. Brno: Správa železnic, 2023-12-06. 
  2. ↑ Historie železničních tratí, elektronická databáze; Sekera, Pavel
  3. ↑ Chotěboř č. 304. www.vezovevodojemy.cz [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; ZIKMUND, Jan, eds. Industriální topografie - Kraj Vysočina: průmyslová architektura a technické stavby. V Praze: FA ČVUT VCPD, 2014. 273 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-05544-1. S. 126. 
  5. ↑ a b Věžový vodojem. www.geocaching.com [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj