Chorvatské království

Chorvatské království
Kraljevina Hrvatska
Regnum Croatiae
Horvát Királyság
Königreich Kroatien
 Chorvatské knížectví
 Dolnopanonské knížectví
9251102
11021868
18681918
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů 
Chorvatsko-slavonské království 
Dalmatské království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Chorvatské království v době své vrcholné rozlohy
Split, později Záhřeb
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
Uherské královstvíUherské království Uherské království (v personální unii)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Zalitavsko Rakousko-UherskaZalitavsko Rakousko-Uherska Zalitavsko Rakousko-Uherska
Vznik
925 – kníže Tomislav korunován králem jako Tomislav I.
Zánik
1918 – rozpad Rakouska-Uherska
Státní útvary a území
Předcházející
Chorvatské knížectví Chorvatské knížectví
Dolnopanonské knížectví Dolnopanonské knížectví
Následující
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
Chorvatsko-slavonské království Chorvatsko-slavonské království
Dalmatské království Dalmatské království

Chorvatské království (chorvatsky Kraljevina Hrvatska, latinsky Regnum Croatiae, maďarsky Horvát Királyság, německy Königreich Kroatien) byl státní útvar (monarchie), který existoval s různou mírou nezávislosti a s malými přerušeními v 925 do roku 1918. Chorvatské království vzniklo v roce 925, kdy byl dosavadní chorvatský kníže Tomislav I. od papeže korunován králem. Definitivně chorvatské království zaniklo v roce 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko a chorvatské země se připojily ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Historická období království

Jednotlivá historická období Chorvatského království jsou rozdělena takto:

Nástupnické státy Chorvatského království

Království chorvatsko-slavonské

Podrobnější informace naleznete v článku Království chorvatsko-slavonské.
Chorvatsko-slavonské království je oranžově, Dalmácie je fialově

Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 vyčlenění Slavonie jako korunní země z podřízenosti Chorvatska. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 dochází ke spojení dvou korunních zemí resp. Chorvatského království a Slavonského království do Království chorvatsko-slavonského v rámci Rakouska-Uherska, stávají se ale součástí Uherska resp. Zalitavska. Sílící chorvatsko-illyrské hnutí, ale roku 1868 vynutí získává po Uhersko-chorvatském vyrovnání tzv. nagoda, částečnou autonomii v rámci rakousko-uherského Zalitavska, v němž pak setrvalo až do roku 1918. V roce 1881 k Chorvatsku-Slavonsku bylo připojeno území Vojenská hranice. Království chorvatsko-slavonské se dělilo stejně jako Uhersko na župy, těch chorvatských bylo 8.

Korunní země království Dalmácie, ale po rakousko-uherském vyrovnání byla součástí Předlitavska, po Uhersko-chorvatském vyrovnání se tedy nemohlo stát součástí Království chorvatsko-slavonského. Jeho představitelé však dávali najevo svůj nesouhlas s tímto rozdělením a nazývali Chorvatsko-Slavonsko oficiálně jako Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské (Trojednica) a také ve znaku království na kterém byla Dalmácie zastoupena třemi leopardími hlavami. Uherští představitelé pochopitelně ve vlastním zájmu podporovali chorvatské nároky na Dalmácii. Nicméně Chorvatsko zůstalo takto rozděleno až do konce první světové války.

29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tím ztratil termín Země Koruny svatoštěpánské svůj význam a přestal být používán.

Nezávislý stát Chorvatsko

Podrobnější informace naleznete v článku Nezávislý stát Chorvatsko.

Za pokračovatele Chorvatského království lze teoreticky považovat i Nezávislý stát Chorvatsko, který vznikl po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem okupací na jaře 1941 vyhlásili chorvatští ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl Ante Pavelić, který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, jako hlava státu a chorvatský král byl oficiálně režimem vybrán jako Tomislav II., 4. vévoda z Aosty princ Aimone Savojsko-Aosta, který pocházel z savojské dynastie. Ten však ale nedisponoval žádnou reálnou mocí a nikdy do Chorvatska nepřijel. V roce 1943 se titulu chorvatského krále vzdal.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Croatia (925–1102) na anglické Wikipedii.

Literatura

  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj