Země Koruny uherské
|
Země Koruny uherské A Magyar Szent Korona Országai
| |||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||
|
žádné, Stoličný Bělehrad (sídlo panovníků, místo sněmů a korunovací)
|
|||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||
|
latina (úřední), maďarština, chorvatština, němčina, rumunština, slovenština, slovinština, srbština, kumánština
|
|||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||
|
Vznik
|
11. století – Ladislav I. se stává králem slavonským
|
||||||||||||||||
|
Zánik
|
|||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Země Koruny uherské, resp. svatoštěpánské (maďarsky A Magyar Szent Korona Országai), je souhrnné pojmenování svazku zemí, které byly podřízeny svrchovanosti uherského krále, resp. uherské koruně sv. Štěpána. Tvořily je zejména tria regna Uhersko, Chorvatsko a Sedmihradsko. K nim byly mnohokrát uherskými panovníky připojovány další země, některé jen formálně.
Roku 1867 byl tento svazek obnoven rakousko-uherským vyrovnáním v pevnější a konkrétnější podobě jako Země Koruny svatoštěpánské (Szent István Koronájának Országai) v rámci Rakouska-Uherska, pro který se běžně používal název „Zalitavsko“. Oba celky disponovaly vlastními parlamenty a právními řády, ale sdílely některá společná ministerstva a instituce. Do té doby spojovala země pouze osoba uherského krále, který jim reálně panoval nebo mu jen formálně náležely.
Seznam zemí Koruny uherské
Regna
-
Uherské království (vlastní Uhersko) – prvním uherským králem se stal Štěpán I.
-
Chorvatské království – v roce 1102 se král Koloman nechal korunovat králem Chorvatska a oba státy vstoupily do společné personální unie, Koloman užíval titulu „král chorvatsko-dalmátský“ -
Sedmihradské velkoknížectví – v 16. století (1526–1541) se Uhersko rozdělilo na tři celky zvané regna, tj. vlastní Uhersko, Chorvatsko a do třetice Sedmihradsko, které bývalo územím východního Uherska
Další království
-
Dalmácie – bylo neoddělitelnou součástí Chorvatského království poté, co se Koloman prohlásil „králem chorvatský a dalmátským“ -
Slavonie – v 11. století si uherský král Ladislav I. přisvojil titul „slavonského krále“ -
Ráma (Bosna) – v roce 1136 král Béla II. poprvé vpadl do Bosny a formálně ji podřídil uherské koruně, ale neovládl ji a zůstala nezávislým státem, přesto roku 1137 prohlásil „králem Rámy“ (Rex Ramae), tj. Bosny, a zavedl čestný titul bosenského vévody pro syna Ladislava
-
Srbsko – v roce 1202 se uherský král Emerich prohlásil „králem srbským“ (Rex Serviae) -
Vladiměřsko – v roce 1205 se král Ondřej II. prohlásil „králem vladiměřským“ -
Haličsko-vladiměřské království – Ondřej II. anektoval Haličské knížectví a prohlásil se „králem haličským“, přestože jsou Uhři v roce 1221 z Haliče vyhnáni, další uherští králové si přisvojují titul „král haličsko-vladiměřský“ -
Kumánie (Kunság) – uherský král je mezi uherskými Kumány v roce 1233 označován „králem kumánským“ (Rex Cumaniae) - Bulharské království – Štěpán V. dobývá část území bulharské říše a bulharská aristokracie, která se octla v lenní závislosti, ho tituluje „králem bulharským“
-
Jeruzalémské království – Ondřej II. se připojil ke křížové výpravě a přisvojil si titul krále jeruzalémského, ale nikdy se jím nestal, ani nebyl korunován
Ostatní země a území
-
Sikulsko – od 12. století do roku 1867 autonomní celek Uher, představitelem byl hrabě Sikulů (comes Sicolorum) -
Valašské knížectví – uherské pokusy o ovládnutí této balkánské země -
Volyňské knížectví – bylo ke koruně připojeno Ondřejem Uherským, když usiloval o získání Haliče -
Burzenland – Ondřej II. roku 1211 daroval německým rytířům území v Sedmihradsku s tím, aby ho chránili před nájezdy Kumánů, ale křižáčtí rytíři se mu odvděčili snahou o získání autonomie a Ondřej je za to ze země vyhnal. - Chorvatská vojenská hranice (1553–1881)
- Slavonská vojenská hranice (1745–1881)
- srbsko-uherské vojenské hranice
Reference
Související články
