Chlorid zinečnatý

Chlorid zinečnatý
Krystalová struktura chloridu zinečnatého
Krystalová struktura chloridu zinečnatého
Obecné
Systematický název chlorid zinečnatý
Latinský název Zinci chloridum
Anglický název Zinc chloride
Německý název Zinkchlorid
Sumární vzorec ZnCl2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS 7646-85-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-592-0
Indexové číslo 030-003-00-2
PubChem 3007855
UN kód 2331
Číslo RTECS ZH1400000
Vlastnosti
Molární hmotnost 136,315 g/mol
Teplota tání 293 °C
Teplota varu 732 °C
Hustota 2,907 g/cm3 (20 °C)
2,905 g/cm3 (25 °C)
Index lomu nDř= 1,687
nDm= 1,713
Rozpustnost ve vodě 342 g/100 g (0 °C)
396 g/100 g (20 °C)
408 g/100 g (25 °C)
437,15 g/100 g (30 °C)
453 g/100 g (40 °C)
468,02 g/100 g (50 °C)
488,78 g/100 g (60 °C)
542 g/100 g (80 °C)
613,54 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		methanol
ethanol
100 g/100 g (12,5 °C)
aceton
43,5 g/100 g (18 °C)
roztok čpavku
kapalný amoniak (ne)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech 		pyridin
2,6 g/100 g (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −5,6310−6 cm3g−1
Povrchové napětí 53,8 mN/m (320 °C)
53,6 mN/m (400 °C)
52,2 mN/m (700 °C)
Struktura
Krystalová struktura klencová
Hrana krystalové mřížky a= 527 pm
α= 91°30´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −415,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 75,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 875 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −514 J/g
Standardní molární entropie S° 111,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −369,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,523 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H302 H314 H410
R-věty R22 R34 R50/53
S-věty (S1/2) S26 S36/37/39 S45 S60 S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid zinečnatý je anorganická sloučenina chloru a zinku (chemický vzorec ZnCl2). Existuje v devíti známých krystalových formách. Jedná se o bezbarvou nebo bílou látku dobře rozpustnou ve vodě. ZnCl2 je hygroskopický a navlhavý, proto musí být chráněn před vlhkostí, včetně vodních par ve vzduchu. Používá se v široké škále aplikací při zpracování textilu, jako tavidlo a v chemické syntéze.

Není znám žádný minerál s tímto chemickým složením, existuje však velmi vzácný nerost simonkolleit se vzorcem Zn5(OH)8Cl2·H2O.

Bezpečnost

Chlorid zinečnatý dráždí kůži a dýchací ústrojí.[2] Bezpečnostní opatření, která se vztahují k bezvodému ZnCl2, platí i pro jiné bezvodé halogenidy kovů, tj. jejich hydrolýza může být exotermická a je třeba se vyhýbat kontaktu s těmito látkami. Koncentrované roztoky jsou kyselé a žíravé, jakožto Lewisova kyselina poškozují celulózu a hedvábí.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinc chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Zinc chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.jtbaker.com [online]. [cit. 2009-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 

Literatura

  • N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  • Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
  • The Merck Index, 7th edition, Merck & Co, Rahway, New Jersey, USA, 1960.
  • D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  • J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
  • G. J. McGarvey, in Handbook of Reagents for Organic Synthesis, Volume 1: Reagents, Auxiliaries and Catalysts for C-C Bond Formation, (R. M. Coates, S. E. Denmark, eds.), pp. 220–3, Wiley, New York, 1999.
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Zdroj