Chlorid skanditý

Chlorid skanditý
Krystaly hexahydrátu chloridu skanditého
Krystaly hexahydrátu chloridu skanditého
Obecné
Systematický název chlorid skanditý
Anglický název Scandium(III) chloride
scandium chloride
Sumární vzorec ScCl3
Vzhled šedobílé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 10361-84-9
PubChem 82586
SMILES Cl[Sc](Cl)Cl
InChI 1S/3ClH.Sc/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Číslo RTECS VQ8925000
Vlastnosti
Molární hmotnost 151,315 g/mol (bezvodý)
259,407 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání 960 °C (1 233 K) (bezvodý)
63 °C (336 K) (hexahydrát)
Hustota 2,39 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		nerozpustný v ethanolu
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid skanditý (ScCl3) je sloučenina skandia a chloru se vzorcem ScCl3. Používá se hlavně při laboratorním výzkumu. Je komerčně dostupný v bezvodé formě i jako hexahydrát (ScCl3 • 6H2O).

Struktura

ScCl3krystalizuje ve vrstvené struktuře typu BiI3, s osmistěnnými skandiovými centry.[1] V plynném skupenství při 900 K převládá monomerní ScCl3, dimer Sc2Cl6 má přibližně 8% zastoupení.[2] Z elektronového difrakčního spektra je patrné, že monomer má rovinný tvar molekuly.[2]

Reakce

Chlorid skanditý se rozpouští ve vodě za vzniku iontů [Sc(H2O)x]3+ (x je pravděpodobně 7 nebo vyšší). Při vystavení vzdušné vlhkosti vzniká hexahydrát, který má strukturu trans-[ScCl2(H2O)4]Cl·2H2O.[3] S méně zásaditým ligandem tetrahydrofuranem vytváří ScCl3 komplex ScCl3(THF)3 tvořící bílé krystaly. Tento komplex rozpustný v tetrahydrofuranu se používá k přípravě organických sloučenin skandia.[4] ScCl3 byl převeden na odpovídající dodecylsulfátovou sůl, která byla zkoumána jako možný katalyzátor aldolových reakcí.

Redukce

Při první přípravě kovového skandia byla použita elektrolýza eutektické taveniny chloridu skanditého a dalších solí při 700–800 °C.[5]

ScCl3 reaguje se skandiem za vzniku řady chloridů, v nichž má skandium oxidační číslo nižší než 3 (ScCl, Sc7Cl10, Sc2Cl3, Sc5Cl8 a Sc7Cl12),[6] například redukcí ScCl3 kovovým skandiem za přítomnosti chloridu cesného vzniká sloučenina CsScCl3, která se skládá z lineárních řetězců o složení ScIICl3−.[7]

Použití

Chlorid skanditý se nachází v některých halogenových žárovkách, optických vláknech a laserech.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scandium chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Crystal Structure of ScCl3 Refined from Powder Neutron Diffraction Data, Fjellvåg, H., Karen, P., Acta Chemica Scandinavica, 48, 294-297, DOI:10.3891/acta.chem.scand.48-0294
  2. ↑ a b Haaland A., Martinsen K-G, Shorokhov D.J, Girichev G.V., Sokolov V.I, J. Chem. Soc., Dalton Trans., 1998, 2787 - 2792, DOI:10.1039/a803339k
  3. ↑ The Rare Earth Elements, Fundamentals and Applications David A. Atwood, 2012, John Wiley & Sons Inc, ISBN 9781119950974
  4. ↑ Manzer, L. E., "Tetrahydrofuran Complexes of Selected Early Transition Metals", Inorganic Syntheses, 1982, volume 21, page 135-40.DOI:10.1002/9780470132524.ch31
  5. ↑ FISCHER, Werner; BRÜNGER, KARL; GRIENEISEN, HANS. Über das metallische Scandium. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1937, s. 54–62. DOI 10.1002/zaac.19372310107. (anglicky) 
  6. ↑ CORBETT, J.D. Extended metal-metal bonding in halides of the early transition metals. Acc. Chem. Res.. 1981, s. 239–246. DOI 10.1021/ar00068a003. (anglicky) 
  7. ↑ MEYER, Gerd.; CORBETT, John D. Reduced ternary halides of scandium: RbScX3 (X = chlorine, bromine) and CsScX3 (X = chlorine, bromine, iodine). Inorganic Chemistry. 1981, s. 2627–2631. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50222a047. (anglicky) 
  8. ↑ Metal Suppliers Online. (2000). Scandium Chloride

Zdroj