Chlorid měďný

Chlorid měďný
Obecné
Systematický název Chlorid měďný
Anglický název Copper(I) chloride
Německý název Kupfer(I)-chlorid
Sumární vzorec CuCl
Vzhled bílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 7758-89-6
Číslo EC (enzymy) 231-842-9
PubChem 62652
ChEBI 53472
Číslo RTECS GL6990000
Vlastnosti
Molární hmotnost 98,999 g/mol
Teplota tání 430 °C
Teplota varu 1 212 °C
Hustota 4,139 g/cm3
Dynamický viskozitní koeficient 2,54 cP (527 °C)
1,92 cP (607 °C)
1,44 cP (697 °C)
Index lomu nD= 1,973
Rozpustnost ve vodě 1,25 g/100 g (25 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		kys. chlorovodíková
roztoky amonných solí
roztoky kyanidů
Součin rozpustnosti 1,86×10−7
Relativní permitivita εr 10 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −5,026×10−6 cm3g−1
Povrchové napětí 92 mN/m (450 °C)
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a=545,7 pm
Dipólový moment 4,27×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −136,5 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 103,5 J/g
Entalpie varu ΔHv 219,2 J/g
Standardní molární entropie S° 87,1 JK−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −114,06 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,489 9 JK−1 g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-věty R22, R50/53
S-věty (S2), S22, S60, S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid měďný je anorganická sloučenina se vzorcem CuCl, jeden z chloridů mědi. Jedná se o bílou tuhou látku špatně rozpustnou ve vodě, avšak dobře rozpustnou v koncentrované kyselině chlorovodíkové. Nečisté vzorky jsou nazelenalé díky přítomnosti zeleného chloridu měďnatého.[2]

Vlastnosti

Bílé krystaly chloridu měďného na měděném drátu

Chlorid měďný je Lewisovou kyselinou, klasifikovanou podle konceptu HSAB jako „měkkou“. Proto má tendenci tvořit stabilní komplexy s měkkými Lewisovými zásadami, například trifenylfosfinem:

CuCl + P(C6H5)3 → [CuCl(P(C6H5)3)]4

Přestože se CuCl příliš nerozpouští ve vodě, rozpouští se ve vodných roztocích obsahujících vhodné donorové molekuly. Tvoří komplexy s halogenidovými ionty, například s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou tvoří H3O+ CuCl2−. Podobně tvoří komplexy také s CN−, S2O32− a NH3.

Roztoky CuCl s HCl nebo NH3 pohlcují oxid uhelnatý za vzniku bezbarvých komplexů, například dimeru s chloridovým můstkem [CuCl(CO)]2. Stejný roztok s HCl reaguje také s acetylenem na [CuCl(C2H2)]. Roztok s amoniakem dává s acetylenem výbušný acetylid měďný. Komplexy CuCl s alkeny lze připravit redukcí CuCl2oxidem siřičitým za přítomnosti alkenu v alkoholovém roztoku. Komplexy s dieny, například 1,5-cyklooktadienem, jsou zvláště stabilní:[3]

Struktura komplexu CuCl s 1,5-cyklooktadienem

Za nepřítomnosti jiných ligandů jsou vodné roztoky CuCl nestabilní vzhledem k disproporcionaci na měď a chlorid měďnatý.[4] Částečně z tohoto důvodu se CuCl na vzduchu zbarvuje dozelena.

Použití

Hlavním použitím chloridu měďného je jako prekurzor pro výrobu fungicidního oxychloridu měďnatého. Pro tento účel se CuCl generuje synproporcionací a pak se oxiduje vzduchem:

Cu + CuCl2 → 2 CuCl
6 CuCl + 3/2 O2 + 3 H2O → 2 Cu3Cl2(OH)4 + CuCl2

CuCl katalyzuje mnoho organických reakcí. Jeho afinity k oxidu uhelnatému v přítomnosti chloridu hlinitého se využívá v procesu COPureSM.

Organická syntéza

V Sandmeyerově reakci vede působení CuCl na arendiazoniové soli ke vzniku arylchloridů, například:[5]

Příklad Sandmeyerovy reakce s použitím CuCl

Tato reakce má široký záběr a obvykle nabízí vysokou výtěžnost.

Polymery

CuCl se používá jako katalyzátor v radikálové polymerizaci přenosem atomu (ATRP).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copper(I) chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Copper(I) chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ United States Patent US4582579 "method of preparing cupric ion free cuprous chloride" Section 2, lines 4-41 , via www.freepatentsonline.com
  3. ↑ Nicholls, D. Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  4. ↑ Greenwood, N.N.; Earnshaw, A. Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  5. ↑ (a) Wade, L. G. Organic Chemistry, 5th ed., p. 871, Prentice Hall, Upper Saddle RIver, New Jersey, 2003. (b) March, J. Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • Mellor, J. W., A Comprehensive Treatise on Inorganic and Theoretical Chemistry, Volume III, pp157–168. Longmans, Green & Co., London, 1967 (new impression).

Externí odkazy

Zdroj