Chlor-37

Chlor-37 (37Cl) je společně s chlorem-35 jedním ze dvou stabilních izotopů chloru; představuje 24,24 % přírodního chloru.[1]

Sluneční neutrina byla objevena použitím radiometrické metody založené na přeměně 37Cl.[2]

Detekce neutrin

Podrobnější informace naleznete v článku Neutrinový detektor.

Jedna z metod detekce slunečních neutrin je založena na obráceném elektronovém záchytu způsobeném absorpcí elektronového neutrina.[3] Chlor-37 se přemění na argon-37 následující reakcí:

37Cl + νe → 37Ar + e−.

Argon-37 se následně přemění záchytem elektronu (s poločasem 35,04 dne[1]) zpět na chlor-37:

37Ar + e− → 37Cl + νe.

Při této reakci se uvolní Augerovy elektrony o specifické energii.[3][4] Detekcí těchto elektronů je interakce s neutrinem potvrzena. K detekci jsou potřeba stovky tisíc litrů tetrachlormethanu (CCl4) nebo tetrachlorethylenu (C2Cl4) skladované v podzemních nádržích.[2][3][5]

Výskyt

37Cl je těžší než 35Cl a má tendenci k většímu zastoupení v chloridových minerálech než v roztocích (například mořské vodě). Zastoupení v organochloridech se může lišit o několik desetin procenta.

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorine-37 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-10. 
  2. ↑ a b J.N. Bahcall. Neutrinos from the Sun. Scientific American. 1969, s. 28–37. Dostupné online. DOI 10.1038/scientificamerican0769-28. Bibcode 1969SciAm.221a..28B. (anglicky) 
  3. ↑ a b c SUTTON, Christine. Spaceship Neutrino. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-521-36404-1. OCLC 25246163 S. 151–152. (anglicky) 
  4. ↑ A.H. Snell, F. Pleasonton. Spectrometry of the Neutrino Recoils of Argon-37. Physical Review. 1955, s. 1396–1403. DOI 10.1103/PhysRev.100.1396. Bibcode 1955PhRv..100.1396S. (anglicky) 
  5. ↑ A. Bhatnagar, W. Livingston. Fundamental of Solar Astronomy. [s.l.]: World Scientific, 2005. Dostupné online. ISBN 978-981-238-244-3. S. 87–89. (anglicky) 

Zdroj