Tetrachlorethylen

Tetrachlorethylen
Obecné
Systematický název tetrachlorethen
Triviální název tetrachlorethylen nebo perchlór
Ostatní názvy perchlorethylen, perchlorethen, PCE
Anglický název Tetrachloroethylene
Německý název Tetrachlorethen
Funkční vzorec CCl2CCl2
Sumární vzorec C2Cl4
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 127-18-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 204-825-9
Indexové číslo 602-028-00-4
SMILES C(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl
Číslo RTECS KX3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost 165,8 g/mol
Teplota tání −19 °C
Teplota varu 121,1 °C
Hustota 1,622 g/cm3 (kapalina)
Dynamický viskozitní koeficient 0,89 cP
Rozpustnost ve vodě 0,015 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
H-věty H351 H411
R-věty R40 R51/53
S-věty (S2) S23 S36/37 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen) je chlorovaný uhlovodík s chemickým vzorcem Cl2C=CCl2. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun[2].

Použití

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Historické aplikace

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

Zdraví a bezpečnost

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka[3]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži[4]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Tetrachloroethylene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
  3. ↑ IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
  4. ↑ Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning Archivováno 1. 9. 2009 na Wayback Machine.. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

Literatura

  • Toxicological Profile for Tetrachloroethene [online]. Agency for Toxic Substances and Disease Registry, 1997 [cit. 2009-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-18. 
  • Doherty, R.E. A History of the Production and Use of Carbon Tetrachloride, Tetrachloroethylene, Trichloroethylene and 1,1,1-Trichloroethane in the United States: Part 1 - Historical Background; Carbon Tetrachloride and Tetrachloroethylene. Journal of Environmental Forensics. 2000, roč. 1, s. 69–81. DOI 10.1006/enfo.2000.0010. 

Externí odkazy

Zdroj