Charles Cathcart, 9. baron Cathcart

Charles Cathcart, 9. baron Cathcart
Portrét plukovníka Charlese 9. barona Cathcarta (1753–1755, Joshua Reynolds)
Portrét plukovníka Charlese 9. barona Cathcarta (1753–1755, Joshua Reynolds)
Narození 21. března 1721
Edinburgh
Úmrtí 14. srpna 1776 (ve věku 55 let)
Londýn
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání diplomat, důstojník a politik
Ocenění Řád bodláku
Choť Jean Cathcart (od 1753)[1][2]
Děti William Cathcart, 1. hrabě Cathcart[1]
Mary Cathcart[1]
Jane Cathcart[3][1]
Louisa Murray, 2nd Countess of Mansfield[3][1]
Charles Allan Cathcart[3]
Archibald Hamilton Cathcart[3]
Rodiče Charles Cathcart, 8. baron Cathcart[3] a Marion Shaw[3]
Příbuzní Charles Cathcart, George Cathcart[3], William Cathcart[3], Frederick McAdam of Craigangillan[3] a Adolphus Frederick Cathcart[3] (vnoučata)
Funkce velvyslanec
člen Sněmovny lordů
ambassador of the Kingdom of Great Britain to the Russian Empire
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Schaw Cathcart, 9. baron Cathcart (Charles Schaw[] Cathcart, 9th Baron Cathcart) (21. března 1721, Edinburgh, Skotsko – 14. srpna 1776, Londýn, Anglie) byl britský generál a diplomat ze staré skotské šlechty. Vojenskou kariéru zahájil jako pobočník vévody z Cumberlandu, za sedmileté války dosáhl generálských hodností. Kromě toho zastával celý život vysoké funkce ve Skotsku a v letech 1768–1771 byl britským vyslancem v Rusku. Z jeho početného potomstva vynikl syn William (1755–1843) jako vojevůdce a diplomat napoleonských válek, v roce 1814 povýšený na hraběte.

Kariéra

Pocházel ze starobylého skotského rodu Cathcartů, který užíval titul lorda od roku 1452. Narodil se v Edinburghu jako syn generála 8. barona Cathcarta. Po otci zdědil titul barona a stal se skotským peerem (1740), od mládí zastával hodnosti u dvora, sloužil v armádě a zúčastnil se války o rakouské dědictví. Již v roce 1742 byl kapitánem a pobočníkem vévody z Cumberlandu, zúčastnil se bitvy u Dettingenu a byl vážně zraněn v bitvě u Fontenoy s doživotními následky v obličeji (v bitvě u Fontenoy také padl jeho mladší bratr Schaw Cathcart, 1722–1745). Pod velením vévody z Cumberlandu bojoval proti poslednímu jakobitskému povstání ve Skotsku a zúčastnil se bitvy u Cullodenu. Ještě po skončení války o rakouské dědictví byl v letech 1748–1749 byl jako rukojmí vězněn ve Francii. Po návratu do Anglie dosáhl hodnosti plukovníka (1750) a byl zvolen jako jeden ze zástupců skotských peerů do Sněmovny lordů (Representative Peer of Scotland, 1752–1776), zastával také funkci lorda komisaře církevního shromáždění ve Skotsku (1755–1763 a 1773–1776). Za sedmileté války znovu vstoupil do aktivní služby a postupoval v hodnostech (generálmajor 1758, generálporučík 1760). Mezitím získal čestný post guvernéra Dunbarton Castle (1761–1764) a v roce 1763 obdržel Bodlákový řád. V roce 1767 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1768–1771 byl britským vyslancem v Petrohradě, kde byl vlídně přijat carevnou Kateřinou II. Po návratu z Ruska zakončil svou kariéru jako vrchní velitel ve Skotsku, v letech 1773–1775 byl navíc lordem rektorem univerzity v Glasgow. Zemřel v Londýně na tuberkulózu.

Manželství a potomstvo

Busta Mary Cathcart (1757–1792), manželky generála Thomase Grahama

V roce 1753 se oženil s Jane Hamilton (1726–1771), dcerou lorda Archibalda Hamiltona z rodu vévodů z Hamiltonu. Měli spolu devět dětí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ Charles Cathcart na webu britského parlamentu

Externí odkazy

Zdroj