Catherine Bernardová

Catherine Bernardová
Narození 24. srpna 1663
Rouen
Úmrtí 6. září 1712 (ve věku 49 let)
Paříž
Povolání básnířka, dramatička, spisovatelka a romanopiskyně
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Catherine Bernardová (1662, Rouen – 6. září 1712, Paříž) byla francouzská básnířka, dramatička a prozaička. Do francouzské salónní literatury vnesla pohádky, při jejichž tvorbě se řídila heslem Dobrodružství ať je nepravděpodobné a emoce vždy přirozené.[1] Napsala tři historické romány, dvě veršované tragédie, několik básní a Francouzská akademie jí udělila několik cen za poezii. I v současnosti jsou její díla uznávána pro psychologickou nuanci.[2]

Život

Catherine Bernardová se narodila v roce 1662 v Rouenu do hugenotské rodiny. Přes matku byla příbuzná s dramatiky Pierrem a Thomasem Corneillovými. Psát začala už v dětství a v osmnácti odešla do Paříže, aby se mohla naplno věnovat literární kariéře. V roce 1685, ve svých třiadvaceti letech, konvertovala ke katolicismu. V té době už byla dostatečně známá na to, aby se o ní pochvalně zmiňoval literární magazín Mercure de France. Mylně jí byly připisovány romány Frédéric de Sicile od Nicolase Pradona (1632–1698) a L'Ile de Bornéo od Bernarda le Bovier de Fontenelle (1657–1757).[1][3][4][2] Catherine Bernardová psala celý život a po celou dobu ji příjem z publikací po finanční stránce dostatečně zabezpečoval. Zemřela 16. září 1712.[1][4]

Díla

Romány

První román o princezně a začarovaném keři Eléonore d'Yvrée věnovaný dauphinovi Ludvíkovi Francouzskému vydala Catherine Bernardová v roce 1687. Při psaní používala podobné vyprávěcí postupy jako Madame de La Fayette a stejně jako ona zpracovávala témata hrdinů, jejichž vášně a touhy jsou v rozporu se společenským řádem a konvencemi. Dne 16. září 1687 její první román ocenil magazín Mercure de France. Následovala kniha Le Comte d'Amboise v roce 1689 o skřítkovi a jeho krásné, leč slabomyslné manželce. Poslední její román vyšel roku 1696, jednalo se o Inès de Cordoue. Tímto dílem ustanovila Bernardová základní formu pro pohádky populární v salonech. Všechny tři romány byly přetištěny v Bibliothèque de campagne v letech 1739 a 1785.[1][4][2][5]

Dramata

Bernardová byla nejúspěšnější dramatičkou sedmnáctého století. Její tragédie Laodamie (1689) o různých reakcích dvou žen na lásku se dočkala v roce uvedení, a sice 1689, třiadvaceti opakování a vynesla jí značnou peněžní sumu. Na jeviště se pak vrátila ještě v letech 1690 a 1691. Tragédie Brutus o vztahu otce k synům z roku 1690 se od prosince toho roku do srpna roku následujícího, tedy během osmi měsíců, hrála dvacet sedmkrát a byla vzkříšena ještě v roce 1973. Postavy figurující v obou dramatech jsou inspirované typickými hrdiny Pierra Corneilla a Jeana Racina.[2]

V roce 1731 byl Voltaire časopisem Mercure de France obviněn, že jejího Bruta okopíroval při tvorbě své hry Brutus z roku 1730.[2]

Poezie

Po dosažení úspěchů s dramatickou tvorbou se Bernardová básnictví téměř přestala věnovat. Přesto mezi lety 1693 a 1701 ještě několik básní publikovala. Jedna z nich byla jakousi odlehčenou žádostí králi o vyplacení slíbené apanáže ve výši 200 franků. Francouzská akademie ji za poetická díla ocenila v letech 1691, 1693 a 1697. Krom toho byla Bernardová zvolena členkou básnického kroužku spadajícího pod Akademii Ricovrati v Padově.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Bernard na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d HARRIES, Elizabeth Wanning. Twice upon a time : women writers and the history of the fairy tale. Princeton, N.J.: Princeton University Press xiv, 216 pages s. Dostupné online. ISBN 0-691-07444-5, ISBN 978-0-691-07444-3. OCLC 45243265 
  2. ↑ a b c d e f An Encyclopedia of continental women writers. New York: Garland Pub 2 volumes (xii, 1,389 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-8240-8547-7, ISBN 978-0-8240-8547-6. OCLC 23141262 
  3. ↑ https://digitalcommons.trinity.edu/cgi/viewcontent.cgi?httpsredir=1&article=1072&context=mll_faculty
  4. ↑ a b c Answers - The Most Trusted Place for Answering Life's Questions. Answers [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ The Greenwood encyclopedia of folktales and fairy tales. Westport, Conn.: Greenwood Press 1 online resource (3 volumes (xxxix, 1160 pages)) s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-04947-7, ISBN 0-313-04947-5. OCLC 192044183 

Externí odkazy

Zdroj