Carlo Chiarlo

Jeho Eminence
Carlo Chiarlo
Kardinál-kněz ze Santa Maria in Portico in Campitelli
Církev římskokatolická
Jmenování 15. prosince 1958
Předchůdce Massimo Massimi
Nástupce Charles Journet
Titulární kostel Santa Maria in Portico in Campitelli
Heslo „Mea Lux Dominus“
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 28. května 1904
Biskupské svěcení 11. listopadu 1928
světitel Pietro Gasparri
1. spolusvětitel Giovanni Volpi
2. spolusvětitel Teodor Kubina
Kardinálská kreace 15. prosince 1958
kreoval Jan XXIII.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Titulární arcibiskup z Amidy (1928–1958)
  • Apoštolský nuncius v Bolívii (1928–1932)
  • Apoštolský internuncius v le Střední Americe (1932–1933)
  • Apoštolský nuncius v Kostarice (1933–1941)
  • Apoštolský nuncius v Nikaragui (1938–1941)
  • Apoštolský nuncius v Panamě (1928–1941)
  • Apoštolský nuncius v Brazílii (1946–1954)
Osobní údaje
Země ItálieItálie Itálie
Datum narození 4. listopadu 1881
Místo narození Pontremoli, Itálie
Datum úmrtí 21. ledna 1964 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí Lucca, Itálie
Místo pohřbení Kaple Giomignani (Lucca)
Národnost italská
Alma mater Papežské ateneum svatého Apolináře
Papežské ateneum Angelicum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Chiarlo (4. listopadu 1881, Pontremoli – 21. ledna 1964, Lucca) byl italský římskokatolický duchovní, arcibiskup a kardinál.

Život

Narodil se 4. listopadu 1881 v Pontremoli jako syn inženýra Giuseppe Chiarla a Marie Tasso.[1]

Studoval v semináři v Lucce, na Papežském ateneu svatého Apolináře v Římě a Papežském ateneu Angelicum. Hovořil italsky, anglicky, francouzsky a španělsky.[1]

Dne 28. května 1904 byl vysvěcen na kněze. Stal se členem fakulty semináře v Lucce a do roku 1917 vykonával farní funkce v arcidiecézi Lucca.[1]

Byl jmenován sekretářem a později chargé d'affaires apoštolské nunciatury v Peru. Dne 26. května 1918 mu byl udělen titul Kaplan Jeho Svatosti. Roku 1922 se stal auditorem nunciatury v Polsku.[1]

Dne 12. října 1928 jej papež Pius XI. jmenoval titulárním arcibiskupem z Amidy. Dne 11. listopadu 1928 byl v kapli Latinskoamerické piánské papežské koleje vysvěcen na biskupa. Světiteli byli kardinál Pietro Gasparri, arcibiskup Giovanni Volpi a biskup Teodor Kubina.[1]

Dne 12. listopadu 1928 byl jmenován apoštolským nunciem v Bolívii a 7. ledna 1932 internunciem Střední Ameriky.[1]

Dne 30. září 1933 se stal nunciem v Kostarice, roku 1938 v Nikaragui a Panamě. Tyto funkce zastával do 3. prosince 1941.[1]

Roku 1941 se vrátil do Říma a byl mu svěřen speciální úkol starat se duchovně o vězně druhé světové války. Roku 1945 byl vedoucím papežské misie v Německu.[1]

Dne 19. března 1946 byl ustanoven nunciem v Brazílii.[1]

Dne 20. února 1951 mu byl udělen Řád bílé orlice a 17. prosince 1953 se stal Rytířem velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku. V letech 1954–1958 působil ve Státním sekretariátu.[1]

Dne 15. prosince 1958 jej papež Jan XXIII. jmenoval kardinálem-knězem ze Santa Maria in Portico in Campitelli pro hac vice.[1]

Zemřel 21. ledna 1964 v Lucce ve 20:15 na střevní nádor. Pohřební službu sloužil arcibiskup Giovanni Ferrofino.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k The Cardinals of the Holy Roman Church

Externí odkazy

Zdroj