Carl Lampert

Carl Lampert
Blahoslavený; Carl Lampert
	Fotografie (1918)
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	12. května 1918 ; světitel Franz Egger
Osobní údaje
Datum narození	9. ledna 1894
Místo narození	Göfis; Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	13. listopadu 1944
Místo úmrtí	věznice Roter Ochse, Halle; Německá říše
Příčina úmrtí	paprava gilotinou
Místo pohřbení	Göfis, Německo
Národnost	rakouská
Rodiče	Franz Xaver Lampert a Maria Rosina Lampert
Svatořečení
Začátek procesu	5. září 1997
Beatifikace	13. listopadu 2011 ; kostel sv. Martina, Dornbirn, Německo ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	13. listopadu
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz a mučedník
Atributy	kněžský oděv
Patron	pronásledovaných křesťanů, vězňů
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Lampert (9. ledna 1894, Göfis – 13. listopadu 1944, Halle) byl rakouský římskokatolický kněz, popravený nacisty během druhé světové války. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.

Život

Narodil se dne 9. ledna 1894 v obci Göfis ve Vorarlbersku jako poslední ze sedmi dětí rodičům Franzi Xaveru Lampertovi a Marii Rosině Lampert. Školu navštěvoval ve své rodné obci a po dokončení základních studií navštěvoval státní střední školu ve městě Feldkirch. Po smrti otce jej finančně podpořil jeho strýc, díky čemuž se mohl dále věnovat studiu.

Roku 1914 zahájil v Brixenu svá kněžská studia. Kněžské svěcení přijal během první světové války dne 12. května 1918 z rukou biskupa brixenského Franze Eggera. Dne 26. května 1918 sloužil svou primiční mši svatou. Poté působil jako kaplan v Dornbirnu a věnoval se pastorační práci s mladistvými. Roku 1930 se s finanční podporou biskupa Sigismunda Waitze přestěhoval do Říma na studium kanonického práva a do roku 1935 žil na Collegio Teutonico di Santa Maria dell'Anima jako sekretář římské roty. Roku 1935 se stal právníkem a téhož roku jej papež Pius XI. jmenoval monsignorem.

Dne 1. října 1935 byl poslán do diecéze innsbruckské, kde zastával několik administrativních funkcí. V této době jej někteří odhadovali jako nového biskupa diecéze, avšak nakonec byl biskupem jmenován někdo jiný. Dne 15. ledna 1939 byl jmenován pro-vikářem této diecéze. Roku 1940 se marně pokoušel zajistit propuštění bl. Otty Neururera a když byl zabit, napsal na toto téma nekrolog v církevním zpravodaji. Za to však byl zatčen kvůli porušení nacistických zákonů o mlčenlivosti a dne 25. srpna 1940 deportován do Dachau. Dne 1. září 1940 byl poslán do Sachsenhausenu v Berlíně, kde byl nucen pracovat v trestanecké kolonii. Dne 15. prosince 1940 byl poslán zpět do Dachau a zůstal tam osm měsíců, než byl 1. srpna 1941 propuštěn a poslán do Štětína. Navzdory tomu, že byl propuštěn, byl pod přísným dohledem, kdy jeho telefonní hovory byly odposlouchávány a veškerá korespondence byla přečtena. Nadále působil v pastoraci, mimo jiné jako nemocniční kaplan.

Dne 4. února 1943 byl znovu zatčen a podroben intenzivním výslechům a mučení. Dne 30. prosince 1943 byl shledán vinným ze zrady i pobuřování a dne 14. ledna 1944 byl poslán do Torgau, kde strávil sedm měsíců na samotce. Třetí soud mu dne 8. září 1944 vynesl rozsudek trestu smrti.

Popraven byl gilotinou spolu s knězi Friedrichem Lorenzem a Herbertem Simoleitem dne 13. listopadu 1944 v 16:00 ve věznici Roter Ochse v Halle. Jeho ostatky byly zpopelněny a pohřbeny v Halle. Roku 1948 pak byly přeneseny do jeho rodné obce.

Úcta

Jeho beatifikační proces započal dne 5. září 1997, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 27. června 2011 podepsal papež Benedikt XVI. dekret o jeho mučednictví.

Blahořečen pak byl dne 13. listopadu 2011 v kostele sv. Martina v Dornbirnu. Obřadu předsedal jménem papeže Benedikta XVI. kardinál Angelo Amato.

Jeho památka je připomínána 13. listopadu. Bývá zobrazován v kněžském oděvu. Je patronem vězňů a pronásledovaných křesťanů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Lampert na anglické Wikipedii.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve