C. k. Vlastenecko-hospodářská společnost v království Českém

C. k. Vlastenecko-hospodářská společnost v království Českém byl hospodářský spolek, "jehož účel byl označen uvedeným jménem"[1] – šířil agrární osvětu mezi českou veřejnost,[2] zejména svou publikační činností. Byl první institucí svého druhu v Čechách. Fungoval i jako zastřešující organizace vznikajících místních hospodářských spolků a stal se tak nejvyšší hospodářskou autoritou v království, jehož všichni hospodářští úředníci zde navíc skládali povinnou zkoušku.[3] Příležitost k rozsáhlejšímu působení bylo nové racionální hospodářství, jež bralo své zásady z vědy, hledíc je všudy přizpůsobit zvláštním místním poměrům.[4]

Názvy

C. k. Vlastenecko-hospodářská společnost v království Českém, též C.k. vlastenecká hospodářská společnost v Království českém; Vlastenecká hospodářská společnost; Vlasteneckohospodářská společnost; C.k. vlasteneckohospodářská společnost; Císařská a královská vlastenecká hospodářská společnost pro Království české; Císařská a královská vlastenecká hospodářská společnost v Království českém; C.k. vlastenecká hospodářská společnost pro Království české; Císařská a královská vlastenecká hospodářská společnost; C.k. vlastenecko-hospodářská společnost; K.k. ökonom. patriot. Gesellschaft im Königreiche Böhmen; K.k. patriotisch-ökonomische Gesellschaft; K.k. patriotisch-ökonomische Gesellschaft im Königreiche Böhmen.[5]

Dějiny a struktura spolku

V roce 1767 uložila královna Marie Terezie dekretem pražskému guberniu, aby se zasadilo o založení zemědělské společnosti v Čechách. Ta svou činnost zahájila v roce 1770 pod názvem „Společnost pro orbu a svobodná umění v Království českém” (K. K. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues und der freyen Künste im Königreich Böhmen), Josefem II. později reorganizovaná a přejmenovaná na „C. k. Vlastenecko-hospodářskou společnost v království Českém” (K. K. Ökonomisch-Patriotische Gesellschaft im Königreich Böhmen). Nové stanovy společnosti ukládaly v čele významného státního úředníka, 20 řádných členů a 32 dopisujících členů..[6]

Své členstvo vybírala společnost převážně ze tří skupin: 1. šlechtičtí velkostatkáři, pokud se zabývali teoreticky , nebo prakticky ekonomickými problémy, 2. učení národohospodáři, či 3. vrchnostenští úředníci, opět vynikající praktikové, případně teoretikové. Mimo okruh těchto činitelů pronikali pouze jednotlivci mezi členstvo dopisující.[7]

Společnost vytvářela ze svých členů komise (komité) k řešení speciálních otázek: k rozšiřování umělého hnojiva, pro pěstování barvivových rostlin, pro vydávání hospodářského kalendáře, pro hospodářský místopis a statistiku, ze které později vzniklo Zemské statistické ústředí.[8] (V roce 1797 vydává tajemník Společnosti František Fuss, jinak úředník úřadu podkomořího v Praze, rozsáhlou „Skizze einer ökonomisch-statistischen Landeskunde des Königreichs Böhmen“. Toto dílo je první soustavnou prací o zemědělské statistice Čech. Tvoří jej 11 tabulek, které podle krajů poskytují údaje o základech zemědělské výroby, půdě, obyvatelstvu, o výsledcích rostlinné výroby i o stavu různých druhů dobytka. Nechybí ani textové zpracování hlavních poznatků, které obsahuje i vzájemné srovnání krajů.)[6]

Některá odvětví se oddělila do samostatných spolků: roku 1820 Pomologický spolek, Ovocnická Jednota, roku 1828 Ovčácká Jednota. V šedesátých letech se podařilo vytvořit dokonalou síť okresních hospodářských spolků, či jednot.[8]

Nástupcem společnosti se v letech 1873–1918 stala Zemědělská rada pro království České.[3]

Periodika

  • Beiträge zur Verbesserung der Landwirthschaft durch alle ihre Theile[3]
  • Kalendář hospodářský na rok Páně: w kterémž mimo potřebné rubryky a powětrná oznámenj ec. následugjcý gednánj se obsahugj. W Praze: W nowě wytlačený a k dostánj v Bohumila Háze synů, 1772–1873.[9]
  • Hospodářské noviny: vydávány od c.k. vlastensko-hospodářské Společnosti v království Českém. Praha: B. Rohlíček, 1854–1876.[10]
  • Neue Schriften der kais. königl. patriotisch-ökonomischen Gesellschaft im Königreiche Böhmen. Prag: Druck und Verlag von Gottlieb Haase Söhne, 1825–1847.
  • Tafeln zur Statistik der Land- und Forstwirthschaft des Königreiches Böhmen, I. Band, 6. Heft: Das Flächenmass der Kulturarten und die Vertheilung derselben unter die Kategorien des Besitzes : nebst einem Anhange: Bevölkerung und Viehstand. Kreis Königgrätz. Prag: K.k. patriotisch-ökonomische Gesellschaft, 1865. s. [Ia].[11]

Vynikající členové

Abecední výčet[12] některých vynikajících členů c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti: Lambert Heinrich von Babo, Clemens Bachofen von Echt, Jan Josef a jeho syn Jan von Bayerweck, hrabě Hans Ernst Berchem-Haimhausen, hrabě MUDr. Bedřich Berchtold z Uherčic, Jiří Jan Jindřich hrabě Buquoy, František August Brauner, hrabata Richard a Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, Sigmund de Hideghet von Dalmata, Jan Marek baron Ehrenfels, Jan Ignác rytíř Ehrenwerth, Jan hr. Harrach, rytíř Horský z Horskýsfeldu, Josef Karel hrabě z Ditrichštejna, Dr. Phil. František Josef Gerstner, Antonín Emanuel rytíř von Komers, Jan Baptista Lambl, knížata Lobkowiczové Jiří a Ferdinand, hrabě Emanuel Michna z Vacínova, šlechticové Nádherní z Borutína, hrabě Nostitz Albert a Bedřich Jan, knížata Bedřich Kraft, Bedřich Jindřich a Karel Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu, hrabě František Josef Pachta z Rájova, Josef rytíř von Peche, Julius Příborský[13], Jan Evangelista rytíř Purkyně, Josef Puteani[14][15], jeho potomci Karel Josef a Karel Ferdinand, Mathias Werner von Riese-Stallburg, hrabě Karl von Rothkirch-Panthen, Josef Bernard von Scotti de Compostella, JUDr. Jan Ferdinand Schmid von Bergenholz, knížata ze Schwarzenbergu zejména Jan Adolf II., Bedřich, Karel II. a Karel III., Maximilian Speck baron von Sternburg, Karel Theodor baron Sturmfeder z Oppenweileru, hrabě František Xaver Taaffee, hrabě Josef Matyáš Thun-Hohenstein, Moric baron von Trautenberg, Anton šlechtic Wittmann von Denglaz, Albert Mießl Edler von Zeileisen, Anton Edler von Zürchauer.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KALOUSEK, Josef. Děje Král. České Společnosti Náuk: spolu s kritickým přehledem publikací jejích z oboru filosofie, historie a jazykovědy. V Praze: Nákladem Kr. české společnosti náuk, 1885, s. 51. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:0ceaec70-8295-11e7-8b50-001018b5eb5c
  2. ↑ Šebková, Johanna: Vědecko-poznávací cesta Josefa Šusty do Německa roku 1863, Bakalářská práce, Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK, Praha, 2021 dostupné z https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/136591/130309837.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  3. ↑ a b c FABINI, Pavel. Zemědělská rada pro Království české 1873-1918. Praha: [s.n.] 135 Seiten s. ISBN 978-80-7434-196-0, ISBN 80-7434-196-8. S. 8, 121. 
  4. ↑ MALÝ, Jakub a František Ladislav RIEGER. Slovník naučný. V Praze: Nákladem knihkupectví I.L. Kobra, 1885. sv. 2, s. 470. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:15b47110-c2cd-11e6-861d-5ef3fc9ae867
  5. ↑ C.k. vlastenecká hospodářská společnost - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b 1788 | Vznik c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti pro Království české | Statistika&My [online]. [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ VOLF, Miloslav a Odbor archivní správy. Vlastenecko-hospodářská společnost: 1767-1872 : inventář. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1956. s. 3. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:55bf574c-7627-4c0c-a023-653ac8beb619
  8. ↑ a b VOLF, Miloslav a Odbor archivní správy. Vlastenecko-hospodářská společnost: 1767-1872 : inventář. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1956. s. 4. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:9223a520-2833-4bdd-877b-5b48c2afa20e
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Hospodářské noviny: vyd. od c.k. vlastensko-hospodářské Společnosti v království Českém. Praha: B. Rohlíček, 1854-1876. ISSN 2336-6117. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:545846fb-f86f-4848-95aa-88b6bc611d40
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. [1a]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1addd898-9c35-46ba-9659-49ec29823046
  13. ↑ STEINBAUER, Jan. Julius Prziborski (1824-1905), hospodářský ředitel. O předcích [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ KAZIMOUR, Josef. Státní péče o lesy v Čechách v letech 1754-1852. Část I., do válek napoleonských. V Praze: Nákladem Československého zemědělského musea, 1933. 169 stran. Musejních publikací č. 24. Str. 174-5
  15. ↑ Puteani, Josef František, baron, 1749-1836 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOLF, Miloslav a Odbor archivní správy. Vlastenecko-hospodářská společnost: 1767–1872 : inventář. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1956. s. 4. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:9223a520-2833-4bdd-877b-5b48c2afa20e
  • VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 72. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:76fceb96-bcda-4b34-92ed-60444171966a
  • FABINI, Pavel, KLEČACKÝ, Martin a ZOUZAL, Tomáš. Zemědělská rada pro Království české 1873–1918. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2015. 135 stran. .

Zdroj