Bonnské pravomoci

Bonnské pravomoci (anglicky Bonn powers, bosensky Bonska ovlašćenja/Bonske ovlasti) je seznam pravomocí pro vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu, který vypracovala Rada pro implementaci míru na třetím ministerském jednání v Bonnu v roce 1997. Tento seznam doplňuje přílohu č. 10 Daytonské smlouvy.

V rámci těchto pravomocí je Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu finálním arbitrem ve všech otázkách civilní stránky implementace Daytonské mírové smlouvy.^[1] Může tak odvolávat volené politiky nebo suspendovat zákony^[2], a to jak na úrovni celé Bosny a Hercegoviny, jejích obou dvou entit, nebo i nižších subjektů (například kantonů v rámci Federace Bosny a Hercegoviny).

Tyto pravomoci používali vysocí představitelé v Bosně a Hercegovině v různé míře; méně či více často. V letech 2009 až 2012 vydal Úřad vysokého představitele na 900 různých rozhodnutí, které byly právě těmito pravomocemi odůvodněné.^[3]Miroslav Lajčák jejich užívání kritizoval.^[4]Christian Schmidt, který je vysokým představitelem pro Bosnu a Hercegovinu od roku 2021, jich užíval více, než jeho předchůdci, což se stalo předmětem kritiky, také ale pomáhalo řešit krizové situace v chodu státu či jeho jednotlivých entit.

Zdroj