Boldovník vonný

Jak číst taxoboxBoldovník vonný
alternativní popis obrázku chybí
Větévky boldovníku vonného
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď Monimiaceae
Rod boldovník (Peumus)
Binomické jméno
Peumus boldus
Molina, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace boldovníku z roku 1897

Boldovník vonný (Peumus boldus) je druh nižších dvouděložných rostlin z čeledi Monimiaceae a jediný zástupce rodu boldovník. Je to keř až strom s tuhými oválnými listy a nažloutlými květy. Plodem je souplodí peckovic. Druh se vyskytuje v suchých rozvolněných lesích ve středním Chile.

Boldovník je významná léčivá rostlina s dlouhou historií použití. Slouží zejména při různých jaterních a žlučníkových neduzích a k podpoře zažívání. Je zdrojem medicínsky využívaného alkaloidu boldinu. Plody jsou jedlé, kůra se používá k barvení, dřevo slouží k výrobě dřevěného uhlí.

Popis

Boldovník je stálezelený, dvoudomý keř nebo strom s hustou kulovitou korunou, dorůstající výšky do 20 metrů a tloušťky kmene až 1 metr. Listy jsou jednoduché, vstřícné, 3 až 7 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, krátce řapíkaté, s vejčitě eliptickou, kožovitou, celokrajnou a na okraji podvinutou čepelí. Listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světle zelené, na ploše hustě žláznaté. Květy jsou nažloutlé, jednopohlavné, s miskovitou češulí, uspořádané v úžlabních hroznech. Okvětí je pěti až šestičetné, ve vnějším kruhu sepaloidní (připomínající kalich), ve vnitřním petaloidní (korunovité). Samčí květy obsahují mnoho tyčinek. V samičích květech je apokarpní gyneceum, složené ze 2 až 5 volných pestíků. V každém pestíku je jediné vajíčko. Plodem je souplodí peckovic.[2][3][4]

  • Keř boldovníku
    Keř boldovníku
  • Samičí květy boldovníku
    Samičí květy boldovníku
  • Boldovník s plody
    Boldovník s plody

Rozšíření

Boldovník je endemit Chile. Je rozšířen ve středním Chile v oblasti od provincie Limarí po provincii Osorno. Vyskytuje se na výslunných svazích jako součást řídkých sklerofylních lesů rostoucích na sušších kamenitých půdách v nadmořských výškách do 1000 metrů.[3][4]

Ekologické interakce

Na boldovníku parazituje poloparazitický keř Notanthera heterophylla z čeledi ochmetovité a příležitostně i Tristerix corymbosus. ze stejné čeledi.[5] Plody vyhledávají někteří ptáci, např. papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus).[6]

  • Poloparazit boldovníku Tristerix corymbosus
    Poloparazit boldovníku Tristerix corymbosus
  • Papoušek patagonský
    Papoušek patagonský

Obsahové látky a jedovatost

Hlavní účinnou látkou boldovníku je alkaloid boldin. Je obsažen zejména v listech a v kůře. Látka podporuje tvorbu žluči a trávicích šťáv, má antioxidační účinky a tlumí činnost hladkého svalstva.[7][8] Je jedním z důležitých rostlinných alkaloidů používaných současnou medicínou.[9] Z dalších alkaloidů je obsažen zejména dehydroboldin, isoboldin, isocorydin a laurotetanin.[8] Esenciální oleje jsou v listech obsaženy v množství asi 2 %. Hlavními vonnými složkami jsou askaridol, cymen, eukalyptol (1,8-cineol) a linalool.[10]

Alkaloidy i esenciální oleje obsažené v boldovníku jsou jedovaté. Droga může ve větším množství způsobit podráždění ledvin a močových cest, předávkování může vést i k paralýze. Užívání není doporučováno pacientům s chorobami ledvin.[11]

  • Alkaloid boldin
    Alkaloid boldin
  • Peroxidická sloučenina askaridol
    Peroxidická sloučenina askaridol
  • Terpenový alkohol linalool
    Terpenový alkohol linalool

Ohrožení a ochrana

Druh není aktuálně ohrožen. V minulosti byl široce vyhledáván a těžen pro výrobu dřevěného uhlí, starší exempláře jsou proto již v přírodě poměrně vzácné. Je územně chráněn v řadě chilských národních parků a rezervací.[4]

Význam

Drcené listy boldovníku

Medicína

Boldovník má dlouhou historii jako tradiční mayská léčivá rostlina. Je používán od nepaměti zejména při léčení jaterních onemocnění. Nejstarší vykopávky svědčící o jeho užívání jsou datovány do doby před 12000 lety.[12] V současnosti je součástí tradiční medicíny nejen v Chile, ale i v jiných zemích Latinské Ameriky, jmenovitě v Peru, Brazílii a Mexiku. Je zná pod názvem boldo.[13] Z Chile se vyváží okolo 1000 tun sušeného boldového listu ročně. Do Evropy byl poprvé dovezen kolem roku 1870.[12]

Boldovník stimuluje tvorbu žluči a sekreci trávicích šťáv, uvolňuje hladké svalstvo a zpomaluje průchod tráveniny trávicím traktem. Má silně diuretické účinky a podle medicínských studií může zvýšit tvorbu moči až o 50 %. Bylo též prokázáno ochranné působení na játra proti chemickému poškození.[12][10] Užívá se zpravidla pouze po několik týdnů, a to ve formě nálevu nebo tinktury. Při žlučníkových kamenech se často kombinuje s jinými bylinami, zejména s dřišťálem obecným a bělasem viržinským. Listy se v Jižní Americe rovněž používají k léčení kapavky. Esenciální olej získávaný z rostliny slouží k likvidaci střevních parazitů.[11] Je také používán při bolestech hlavy a revmatismu.[4]Araukánští indiáni používají boldovník zejména jako tonikum, při léčení žlučových kamenů a bolestivých onemocněních jater a žlučníku.[11]

Z rostliny je získáván alkaloid boldin, který je v lékařství používán zejména jako protizánětlivý a antioxidační prostředek a při léčení cukrovky.[12]

Ostatní využití

Máslovitá, aromatická dužnina plodů je jedlá. Má sladkou chuť a příjemnou vůni.[12][14] Listy voní po skořici a používají se v Chile k aromatizaci různých jídel, zejména ryb.[10] Kůra je zdrojem tříslovin, používá se k barvení a k tetování. Sušené a jemně rozdrcené vonné listy se vkládají mezi oblečení k odpuzování škodlivého hmyzu. Ze sušených plodů se zhotovují korálky, které při zahřátí sluncem či tělesným teplem skořicově voní. Dřevo slouží jako palivo a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.[11][15] Boldovník je v Jižní Americe vysazován v parcích i soukromých zahradách jako okrasná dřevina.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  3. ↑ a b GUT, Bernardo. Trees in Patagonia. [s.l.]: Birkhäuser Verlag AG, 2008. ISBN 978-3-7643-8837-9. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d NICOLÁS, García; CÉSAR, Ormazabal. Árboles nativos de Chile. Santiago: Enersis, 2008. (španělsky) 
  5. ↑ MARTICORENA, Alicia et al. Plantas trepadoras, epífitas y parasitas nativas de Chile. [s.l.]: Corma, 2010. ISBN 978-956-8398-04-0. (španělsky) 
  6. ↑ COMISIÓN NATIONAL DE MEDIO AMBIENTE. Especies amenzadas de Chile. [s.l.]: Gobierno de Chile, 2009. (španělsky) 
  7. ↑ PENGELLY, Andrew. Constituents of medicinal plants. [s.l.]: Allen & Unwin, 2004. ISBN 1-74114-052-8. (anglicky) 
  8. ↑ a b BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  9. ↑ ANISZEWSKI, Tadeusz. Alkaloids. Chemistry, biology, ecology and applications. [s.l.]: Elsevier, 2015. ISBN 978-0-444-59433-4. (anglicky) 
  10. ↑ a b c PETER, K.V. (ed.). Handbook of herbs and spices. Vol. 2. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2012. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d Plants for a future: Peumus boldus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e DUKE, James A. et al. Handbook of medicinal spices. [s.l.]: CRC Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-8493-1279-5. (anglicky) 
  13. ↑ DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky) 
  14. ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  15. ↑ a b GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj