Božena Benešová

Božena Benešová
Narození 30. listopadu 1873
Nový Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. dubna 1936 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bubenečský hřbitov
Povolání spisovatelka, básnířka, literární kritička, novinářka, dramatička a překladatelka
Národnost moravská[zdroj?]
Témata poezie, román, povídka, literatura, literární kritika, žurnalistika a překlad
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dílo "Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová".

Božena Benešová[1], roz. Zapletalová, (30. listopadu 1873, Nový Jičín[2] – 8. dubna 1936, Praha) byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy.

Život

Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha Zapletalová-Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše, se kterým se r. 1912 rozvedli; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova (1826–1898).[3]

Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie (1903 a 1907). Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové (podobně jako po herečce a spisovatelce Haně Kvapilové) kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou.

Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy.

Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk.

Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění.[4]

Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v Srbské ulici a je pohřbena na bubenečském hřbitově vedle manžela.[5]

Dílo

Představitelka psychologické prózy, její postavy zápasí s vnitřní osamělostí a sobectvím. Většinou se jedná o mladé lidi z maloměsta. Na její tvorbu mělo velký vliv dílo Růženy Svobodové. Naopak za Benešovou docházely později mladé spisovatelky Marie Majerová, Marie Pujmanová, Sofie Dostálová a Helena Dvořáková.

Po smrti Benešové se stala první editorkou jejích spisů kritička Pavla Buzková.

Básnické sbírky

  • Verše věrné i proradné (1909), básnická sbírka
  • Verše (1938)

Romány a novely

  • Člověk (1919–1920), román, dva díly
  • Úder (1926), první díl válečné románové trilogie z let 1914–1918
  • Podzemní plameny (1929), druhý díl válečné trilogie
  • Tragická duha (1933), třetí díl válečné trilogie
  • Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936), novela jejíž hlavní hrdinkou je mladá dívka, která udělá bolestnou zkušenost se svým prvním setkáním se světem dospělých, tuto zkušenost překoná především díky přátelství s mladým chlapcem.
    Busta Boženy Benešové v Praze-Bubeneč

Povídkové soubory

  • Tři povídky (1914)
  • Nedobytá vítězství (1910)
  • Myšky (1916),
  • Kruté mládí (1917)
  • Tiché dívky (1922)
  • Oblouzení (1923)
  • Chlapci (1927),
  • Není člověku dovoleno (1931)

Divadelní hry

  • Dramata (1937), obsahuje hry Hořký přípitek, Jasnovidka a Zlatá ovce

Filmové a televizní adaptace

Rozhlas

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: [s.n.], 1923. 587 s. S. 10. 
  2. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ NOVOTNÝ, Jan – VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí – Svazek 4. [s.l.]: Historický ústav AV ČR, 2006. Dostupné online. ISBN 9788072772995. S. 400. 
  4. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 39.
  5. ↑ David Woodard: Mrs. Božena Zapletalová Benešová (v angličtině), Find a Grave, Praha, 31. července 2014.

Literatura

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 20–24. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 608. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 199–202. 
  • MOLDANOVÁ, Dobrava. Božena Benešová. Praha: Melantrich, 1976. 314 s. Dostupné online. 
  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 46. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 38–39. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 82–83. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 400–401. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj