Bitva o Peleliu
| Bitva o Peleliu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Válka v Tichomoří, Operace Forager | |||
 Bitva o Peleliu
| |||
| Trvání | 15. září až 27. listopad 1944 | ||
| Místo | Peleliu, Palau | ||
| Souřadnice | 7°1′ s. š., 134°15′ v. d. | ||
| Výsledek | Americké vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva o Peleliu (Krycí název Operace Stalemate II – Pat II) byla bitva mezi jednotkami Spojených států amerických a Japonského císařství během války v Tichomoří na malém korálovém ostrově Peleliu, který náleží k Palauskému souostroví. Byla součásti operace Forager a jejím cílem bylo především obsazení strategicky důležitého letiště, které mohli Japonci využít proti americkým silám na Filipínách. V amerických rukou mohlo letiště naopak posloužit jako základna letadel podporujících americké operace v centrálním Pacifiku, včetně tažení na Filipínských ostrovech.
Bitva měla podle hlavního velitele amerických pozemních sil Williama H. Rupertuse skončit po třech, možná i po dvou dnech bojů. Japonci pod velením plukovníka Nakagawy však vytvořili z Peleliu téměř nedobytnou pevnost. Nakagawa, talentovaný taktik, jako jeden z prvních japonských velitelů opustil obrannou taktiku založenou na teorii „Nejlepší obrana je útok,“ a rozhodl se vést zdržovací válku, kterou preferovali Němci v Evropě. Po celém ostrově byly vybudovány bunkry, zákopy a kulometná hnízda a pohoří Umurbrogol na severu ostrova se stalo jednou velkou pevností protkanou bunkry s kulomety a děly.
Američané před vlastní invazí provedli masivní bombardování z bitevních lodí a křižníků, jež trvalo tři dny a bylo přerušováno pouze na období, kdy na ostrov vedly vzdušné útoky letouny z letadlových lodí. Velící důstojníci se domnívali, že obrana Japonců tím byla prakticky ochromena a očekávali jen vyčišťovací akce. Když se však 15. září 1944 vylodily na pobřeží první jednotky 1. divize námořní pěchoty, strhl se nelítostný boj, neboť japonští vojáci přečkali bombardování v provizorních bunkrech a jeskyních. I přes tvrdý odpor se námořní pěchotě podařilo vyhnat v prvních dvou týdnech Japonce z jižní a západní části ostrova a ovládnout letiště. Nyní však začaly nejtvrdší boje o severní výběžek ostrova a pohoří Umurbrogol, jemuž mariňáci dali příhodný název "hřeben Krvavého nosu". Když byly na konci října jednotky USMC staženy, nastoupily na jejich místo armádní jednotky z 81. pěší divize. Nakonec se americké armádě podařilo japonské síly na ostrově koncem listopadu téměř kompletně pobít, vzdalo se jen několik set mužů. Malá část japonských bojovníků schovávajících se v jeskyních ovšem vzdorovala až do roku 1947.
Bitva patří k nejkrvavějším střetům v dějinách americké námořní pěchoty. Šlo o značně hořký americký úspěch, neboť ostrov se ukázal ze strategického hlediska nevýznamný a sami obránci by ani v případě jeho nedobytí nemohli nijak ohrozit invazi na Filipíny.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Peleliu na anglické Wikipedii.
Literatura
- LECKIE, Robert. Helmet for My Pillow. New York : Bantam Books, 1957, 320 p.
- MCCORMACK, David. Japanese Tanks And Armoured Warfare 1932-45: A Military And Political History. [s.l.]: Fonthill, 2021. ISBN 978-1-78155-810-2. Kapitola Bloody Beaches — The Evolution of Island Defence Tactics, s. 90 až 95. (anglicky)
- SLEDGE, Eugene Bondurant. With the Old Breed at Peleliu and Okinawa. New York : Presidio Press, 1981, 326 p., Se starou gardou na Peleliu a Okinawě (ISBN 978-80-242-2922-5)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva o Peleliu na Wikimedia Commons
