Beranov

Beranov
Návesní rybník s usedlostí čp. 2
Návesní rybník s usedlostí čp. 2
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Teplá
Okres Cheb
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 37 (2021)[1]
Katastrální území Beranov (3,88 km²)
PSČ 364 61
Počet domů 22 (2011)[2]
Beranov
Beranov
Další údaje
Kód části obce 2623
Kód k. ú. 602621
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beranov (dříve Český Beranov[3], německy Böhmisch Borau) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb. Nachází se asi 3,5 km na severovýchod od Teplé. Prochází zde silnice II/198. V roce 2011 zde trvale žilo 29 obyvatel.[4]

Beranov je také název katastrálního území o rozloze 3,88 km².[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1233, kdy je připomínán jako příslušenství premonstrátů kláštera Teplá.[6] Držení vesnice premonstrátům potvrdil roku 1273 papež Řehoř X. Zástavba usedlostí byla soustředěna po obvodu malé podkovovité návsi s rybníkem. Jižní strana návsi byla nezastavěna. Později bylo postaveno několik domů na jihovýchodním okraji vesnice. Ve 20. století byla zastavena i jižní část návsi.[7] Vesnice značně utrpěla za husitských válek a také v období třicetileté války. Za švédských válek měl na přelomu srpna a září roku 1647 v Beranově svůj štáb generál Wrangel. Se svými vojsky vyplenil roku 1647 Tepelsko, mnoho okolních obcí bylo zničeno. Připomínají je jen drobné stopy zdí v terénu a několik pomístních názvů.[8]

Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva došlo jen k částečnému dosídlení a vesnice stagnovala. Zástavba prořídla, část domů byla demolována. Nevznikly zde však žádné rušivé novostavby a urbanistický prostor tak zůstal díky údržbě původních stavení zachován.[7]

V letech 1850–1974 byla samostatnou obcí a od 1. ledna 1975 se vesnice stala součástí města Teplá.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 207 obyvatel, všichni německé národnosti. Všichni obyvatelé se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů Beranova [10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 167 167 157 151 190 207 179 89 69 70 48 42 39 29
Počet domů 24 26 26 27 30 31 33 28 40 23 18 20 21 22
Do počtu domů v roce 1961 jsou zahrnuty i domy v Kladrubech

Pamětihodnosti

Beranov je od roku 1995 chráněn jako vesnická památková zóna.[11] Kromě toho jsou ve vesnici ještě samostatně chráněny jako kulturní památky

  • venkovská usedlost čp. 2 z počátku 19. století[12]
  • boží muka z datací 1727.[13]

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 268. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354. 
  7. a b PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 34–35. 
  8. Beranov. Tepelský zpravodaj. Červenec 2020, čís. 7, s. 9. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Beranov. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 309. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 14. 
  11. Beranov [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 
  12. Venkovská usedlost [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 
  13. Boží muka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj