Benzenselenol
Benzenselenol | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec
| |
![]() Model molekuly
| |
Obecné | |
Systematický název | benzenselenol |
Ostatní názvy | selenofenol |
Funkční vzorec | C6H5SeH |
Sumární vzorec | C6H6Se |
Vzhled | bezbarvá kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 645-96-5 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 211-457-2 |
PubChem | 69530 |
SMILES | C1=CC=C(C=C1)[SeH] |
InChI | InChI=1S/C6H6Se/c7-6-4-2-1-3-5-6/h1-5,7H |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 157,05 g/mol |
Index lomu | 1,616 |
Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
Bezpečnost | |
H-věty | H301 H331 H373 H410 |
Některá data mohou pocházet z datové položky.
|
Benzenselenol (též nazývaný selenofenol) je organická sloučenina patřící mezi selenoly, se vzorcem C6H5SeH; jedná se o selenový analog fenolu. Má využití v organické syntéze.[1]
Příprava a výroba
Benzenselenol se získává reakcí fenylmagnesiumbromidu se selenem:[2]
- PhMgBr + Se → PhSeMgBr
- PhSeMgBr + HCl → PhSeH + MgBrCl
Tato látka je nestálá, a tak se často připravuje těsně před použitím, zpravidla redukcí difenyldiselenidu.[1]
Reakce
Benzenselenol se na vzduchu oxiduje, a to snadněji než thiofenol, protože vazba Se-H je slabá, s disociační energií odhadovanou na 280 až 300 kJ/mol,[1] zatímco u vazby S-H v thiofenolu činí pžibližně 330 kJ/mol.[3] Produktem je difenyldiselenid:
- 4 PhSeH + O2 → 2 PhSeSePh + 2 H2O
Přítomnost diselenidu v benzenselenolu se projeví žlutým zabarvením. Diselenid lze přeměnit zpět na selenol redukcí a následným okyselením vzniklé soli iontu PhSe−.
PhSeH je kyselý, s pKa 5,9; v neutrálním prostředí je tak většina jeho molekul ionizována:
- PhSeH → PhSe− + H+
Benzenselenol je přibližně sedmkrát kyselejší než thiofenol. Obě tyto látky se rozpouští v zásaditých vodných roztocích. Konjugovaná zásada PhSe− je silným nukleofilem.[1]
Historie
Benzenselenol byl poprvé popsán v roce 1888, jako produkt reakce benzenu s chloridem seleničitým (SeCl4) za přítomnosti chloridu hlinitého (AlCl3).[4][5]
Bezpečnost
Tato sloučenina vydává silný zápach[6] a je, podobně jako další organické sloučeniny selenu, toxická.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benzeneselenol na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Noboru Sonoda; Akiya Ogawa; Francesco Recupero. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 0471936235. doi:10.1002/047084289X.rb018.pub2. Kapitola Benzeneselenol.
- ↑ D. G. Foster. Selenophenol. Organic Syntheses. 1944, s. 89. Dostupné online. doi:10.15227/orgsyn.024.0089.
- ↑ Asit K. Chandra; Pham-Cam Nam; Minh Tho Nguyen. Selenophenol. The Journal of Physical Chemistry A. 2003, s. 9182-9188. doi:10.1021/jp035622w. Bibcode 2003JPCA..107.9182C.
- ↑ M. C. Chabrié. Premiers essais de synthèse de composés organiques séléniés dans la série aromatique. Bulletin de la Société Chimique de Paris. 1888, s. 133–137. Dostupné online.
- ↑ M. C. Chabrié. Sur la synthèse de quelques composés séléniés dans la série aromatique. Annales de Chimie et de Physique. 1890, s. 202–286. Dostupné online.
- ↑ D. Lowe. Things I wont work with: Selenophenol [online]. 2012-05-15. Dostupné online.