Benthos

Mořské řasy a chroustnatky v přílivové tůni

Bentos je společenstvo všech vodních organismů žijících na povrchu, uvnitř nebo pod povrchem dna slaných i sladkých vod jako jsou moře, řeky, rybníky a jezera. Tento typ stanoviště se v mořské biologii označuje jako bentická zóna. Bentos je druhově extrémně rozmanitý a sestává se od mikroorganismů jako jsou sinice a mikrobiální rozkladači (houby a bakterie) přes mořské bezobratlé po velké druhy korýšů a ryb. Zatímco někteří bentičtí živočichové žijí přisedle, jiní se dokáží aktivně pohybovat.[1][2]

Bentos se dá rozdělit podle řady faktorů. Rozlišuje se např. zoobentos, který zahrnuje všechny živočišné druhy, a fytobentos sdružující „rostlinná“ (fototrofní) společenstva. Bentos se může nacházet bezprostředně u vodní hladiny v pouze částečně zaplavovaných oblastech (intertidální zóna jako jsou přílivové tůně), v mělkých vodách kontinentálních šelfů i v hlubokých abysálních vodách.

Schema zobrazující tří hlavní ekologické skupiny vody: plankton, nekton a bentos

Řada organismů žijící v hlubokých mořských vodách je přizpůsobena životu pod vysokým tlakem a v mělkých vodách by nepřežila. Jelikož do hlubokých vod neproniká sluneční světlo, organismy obývající veliké hloubky bývají závislé na živinách klesajících ke dnu z vyšších částí vodního sloupce; z tohoto důvodu většina bentických živočichů představuje mrchožrouty nebo detritofágy, častá je i filtrace živin z vody. Samotný pojem bentos, ve starší české literatuře též benthos,[3] pochází ze starořeckého βένθος (bénthos) neboli „[mořská] hloubka“).

Dělení bentosu

Bentos se může rozdělovat na základě několika faktorů.

Podle typu

Fytobentos

Pojem fytobentos pochází ze starořeckého phutón neboli „rostlina“. Tento typ bentosu zahrnuje „rostlinná“ společenstva jako jsou mořské řasy, ruduchy, sinice, mechy a rozsivky.

Zoobentos

Ze starořeckého zôion čili „zvíře“. Jako zoobentos neboli živočišný bentos se označuje živočišná složka bentosu. Jedná se o různé bakterie, houby, členovce, želvušky aj. Ve sladkovodním prostředí to mohou být např. larvy chrostíků a pakomárů nebo plži.

Podle velikosti

Makrobentos

Výraz makrobentos pochází ze starořeckého makrós neboli „dlouhý“. Do makrobentosu se zahrnují organismy viditelné pouhým okem, resp. organismy, které nepropadnou sítkem s otvory velkými 0,5 nebo 1 mm.[4][5] Může se jednat např. o mořské trávy, mnohoštětinatce, mlže, ostnokožce, sasanky, korály, sumky, ploštěnky a větší korýše jako jsou krabi, humři nebo slepoočky.

Mezobentos

Pod pojmem mezobentos (starořecký prefix meîon znamená „menší“) se myslí organismy, které propadnou sítkem s otvory velkými 0,5 nebo 1 mm.[4][5] Jedna se tedy o velmi malé, druhově však velmi rozmanité organismy, ke kterým patří hlístice, dírkonošci, želvušky, břichobrvky nebo miniaturní druhy korýšů jako jsou klanonožci a lasturnatky. Co do počtu jedinců mezobentos včetně mikrobentosu může zaujímat i více než 95 % všeho sladkovodního bentosu a kolem 25 % biomasy sladkovodního bentosu.[6]

Mikrobentos

Termín mikrobentos pochází ze starořeckého mikrós čili „malý“. Tento termín se příliš nepoužívá,[6] avšak v případě použití typicky označuje organismy menší než 0,1 mm.[7] Jako mikrobentos se označují např. rozsivky, nálevníci, obrněnky, bičíkovci či bakterie.

Podle lokace

Endobentos

Jak naznačuje starořecký prefix éndon čili „vnitřní“, jedná se o bentos žijící zarytý v substrátu jako jsou pérovníci nebo ježovky z řádu Clypeasteroida.

Dvojice českých hydrologů při sběru zoobentosu v říčce Krippenbach (Bad Schandau)

Epibentos

Z řeckého epí neboli „na“. Epibentos zahrnuje organismy žijící na dně jako jsou sumýši nebo ježovky.

Hyperbentos

Hyper pochází ze starořeckého hupér neboli „nad“; jedná se tedy o organismy žijící těsně nad dnem. Patří k nim řada druhů kostnatých ryb (v Česku např. úhoř říční, sumec velký nebo vranka obecná[8]) a paryb (např. trnucha modroskvrnná, wobegongovití).

Podle pohybu

Zatímco některé organismy jsou trvale bentické, jiné žijí při dně jen dočasně. Jedná se tedy o tzv. temporární faunu. V Česku se jedná např. o larvy a kukly pakomárů nebo planktonní klanonožce, kteří rané stadium života prožijí zahrabaní v bahně. Naopak zástupci tzv. permanentního bentosu žijí trvale u dna. Lze jmenovat např. nitěnky, žížalice, ploštěnky nebo některé rakovce a plže.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ČERNÝ, Martin; PETRUSEK, Adam. Rybník nejsou jenom ryby. živa [online]. Nakladatelství Academia, SSČ AV Č, 2022. Čís. 3. Dostupné online. 
  2. ↑ LALLI, CAROL M.; PARSONS, TIMOTHY R. CHAPTER 1 - INTRODUCTION. Příprava vydání CAROL M. Lalli, TIMOTHY R. Parsons. Oxford: Butterworth-Heinemann Dostupné online. ISBN 978-0-7506-3384-0. DOI 10.1016/b978-075063384-0/50057-8. S. 1–15. 
  3. ↑ JANSKÝ, Bohumír. Geografie moří a oceánů. Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 1992. ISBN 80-7066-678-1. S. 81. 
  4. ↑ a b BACHELET, Guy. The choice of a sieving mesh size in the quantitative assessment of marine macrobenthos: a necessary compromise between aims and constraints. Marine Environmental Research. 1990-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 21–35. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 0141-1136. DOI 10.1016/0141-1136(90)90008-C. (anglicky) 
  5. ↑ a b LI, Fan; MA, Yuanqing; SONG, Xiukai. Community structure and ecological quality assessment of macrobenthos in the coastal sea areas of Northern Yantai, China. Frontiers in Marine Science. 2022, roč. 9. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 2296-7745. DOI 10.3389/fmars.2022.989034. (anglicky) 
  6. ↑ a b STRAYER, D. L. Encyclopedia of Inland Waters. Příprava vydání Thomas Mehner, Klement Tockner. Oxford: Academic Press (2). Dostupné online. ISBN 978-0-12-370626-3. DOI 10.1016/b978-012370626-3.00161-7. Kapitola Benthic Invertebrate Fauna, Lakes and Reservoirs, s. 191–204. (anglicky) 
  7. ↑ AZOVSKY, Andrey; SABUROVA, Maria; TIKHONENKOV, Denis. Composition, diversity and distribution of microbenthos across the intertidal zones of Ryazhkov Island (the White Sea). European Journal of Protistology. 2013-11-01, roč. 49, čís. 4, s. 500–515. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 0932-4739. DOI 10.1016/j.ejop.2013.05.002. (anglicky) 
  8. ↑ a b ŘEPA, Michal. Studium složení společenstva řas a sinic mrtvého ramene řeky Bečvy v přírodní rezervaci Škrabalka. Olomouc, 2016. Bakalářská práce. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Vedoucí práce Jana Štěpánková. [nky nebo některé rakovce a p Dostupné online.]

Literatura

  • ČERNÝ, Martin; PETRUSEK, Adam. Rybník nejsou jenom ryby. živa [online]. Nakladatelství Academia, SSČ AV Č, 2022. Čís. 3. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj