Benedetto Marcello

Benedetto Marcello
Benedetto Marcello
Benedetto Marcello
Narození 9. srpna 1686 nebo 24. července 1686
Benátky, Itálie
Úmrtí 24. července 1739
Brescia, Itálie
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení San Giuseppe church
Povolání hudební skladatel, básník, spisovatel a učitel
Choť Rosanna Scalfi Marcello
Příbuzní Alessandro Marcello (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benedetto Marcello, také Marcelli (31. července 1686, Benátky – 24. července 1739, Brescia) byl italský právník, politik a barokní hudební skladatel.

Život

Benedetto Marcello se narodil 31. července (podle některých pramenů 1. srpna) 1686 v Benátkách. Pocházel ze šlechtické rodiny a proto je v dobových dokumentech často nazýván Patrizio Veneto. Otec Benedetta chtěl, aby jeho syn byl právník. Benedetto se tomu nevzpíral, studoval práva, ale souběžně i hudbu u Antonia Lotti a Francesca Gasparini.

Jeho celý život se dělil na práva, politiku a hudbu. V roce 1711 byl členem „Serenissima“, tj. benátské vlády a v roce 1730 se stal guvernérem („Provveditore“) v Pule v dnešním Chorvatsku.

Po celý život byl chatrného zdraví a pobyt v Istrii mu nesvědčil. V roce 1738 odešel do Brescie na břehu Lago di Garda, kde zastával úřad „camerlinga“, dnes bychom řekli ministra financí. Zde také o rok později zemřel. Jeho hrob se nachází v kostele 'Chiesa di San Giuseppe' v Brescii.

Benedettův starší bratr Alessandro Marcello (1669–1747) byl rovněž známým skladatelem podobného zaměření a historici hudby mají u některých skladeb značné problémy s rozlišením autorství obou bratrů.

Švýcarský skladatel Joseph Joachim Raff (1822–1882) zkomponoval na téma životních osudů Benedetta Marcella operu, která měla premiéru až dlouho po smrti autora 4. října 2002 v Metzingen u Stuttgartu.

Dílo

Jeho hrob v kostele 'Chiesa di San Giuseppe' v Brescii

Většina Marcellových skladeb se datuje do první poloviny jeho života. Kromě četných oratorií, oper a scénických serenád napsal více než 400 sólových kantát, publikoval sbírky komorní i orchestrální hudby a mnoho dalších instrumentálních děl zůstalo v rukopisu.

Protože byl finančně zcela nezávislý a nemusel se podbízet vkusu publika, mohl zcela svobodně rozvíjet, svůj osobitý styl. Jeho dílo se tak stalo mezníkem na přechodu z barokní do klasické éry evropské hudby. Ve věku okolo 40 let Marcello prakticky přestal komponovat a později se k hudbě vracel pouze při zcela výjimečných příležitostech.

Nejambicioznějším dílem skladatele se stalo Estro poetico-armonico, zhudebnění italské verze 55 žalmů. Biblické texty přeložil Marcellův přítel Girolamo Ascanio Giustiniani a dílo bylo publikováno v osmi svazcích v letech 1724 až 1726. Úspěch díla byl obrovský. Žalmy Benedetta Marcella byla záhy hrány na koncertech v Hamburku, Berlíně, Lipsku, Londýně. V ruském překladu proniklo dílo i do Petrohradu. V Římě kardinál Ottoboni nařídil, aby každý z pravidelných koncertů, které byly pořádány v jeho paláci byl zahajován jedním z těchto žalmů. Dodnes je výběr z Estro poetico-armonico trvalou součástí koncertního repertoáru (snad pouze s úpravou, že generální bas je svěřen modernímu klavíru).

Dílo Benedetta Marcella zřejmě dobře znal i Johann Sebastian Bach. Transkripci Marcellova koncertu pro housle a smyčcový orchestr nalezneme jako BWV 981.

Marcello byl činný i literárně. Své zkušenosti s nešvary operní scény té doby sepsal ve formě satirického pamfletu „Il teatro alla moda“, v němž si vzal na mušku zejména Antonia Vivaldiho. Tento spis byl mnohokrát přetiskován a má velký význam jako příspěvek k dějinám hudby a k provozovací praxi italské opery seria. Vyšel rovněž v češtině.

Scénická díla

Většina partitur scénických děl je nezvěstná. Vzhledem k obnovenému zájmu obecenstva i hudebních vědců v posledních letech, lze očekávat, že archivy vydají dosud neznámé skladby.

Literatura

  • Eleanor Selfridge-Field: „The Works of Benedetto and Alessandro Marcello: a Thematic Catalogue“, Oxford University Press, 1990.

Externí odkazy

Zdroj