Břehouš černoocasý

Jak číst taxoboxBřehouš černoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Břehouš černoocasý ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď slukovití (Scolopacidae)
Rod břehouš (Limosa)
Binomické jméno
Limosa limosa
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením břehouše černoocasého: žlutě hnízdiště, modře zimoviště
Mapa s rozšířením břehouše černoocasého: žlutě hnízdiště, modře zimoviště
Mapa s rozšířením břehouše černoocasého: žlutě hnízdiště, modře zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břehouš černoocasý (Limosa limosa) je velkým druhem bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).

Taxonomie

Polytypický druh popsaný pod názvem Scolopax limosa (z latinského limus = bláto).[2][3] Tvoří 3 poddruhy:[4][5]

Popis

Dorůstá délky 35–45 cm a v rozpětí křídel měří 70–82 cm. Hmotnost u samců se pohybuje mezi 160–440 g, u samic mezi 244–500 g. Samci bývají obvykle o něco menší než samice a mají také kratší zobák. Ve svatebním šatu má oranžově rezavý krk a hruď (intenzivnější u samce) a různě intenzivní tmavé pruhovaní na hrudi a vrchní části jinak bílého břicha, v prostém šatu jsou obě pohlaví zbarvena stejně – šedohnědě. Mladí ptáci mají žlutavě hnědou hruď.[6] Zvláště v letu je nápadné černobílé zbarvení ocasu a letek.

V toku se ozývá hlasitým ostrým „grutjo“; dále také nosové „vitovitovito“, čejčí „kvuíh“ nebo svižné „vivivi“.[7][8]

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Eurasie v rozmezí od Islandu východně po východní Sibiř. Tažný druh, zimuje v jižní a západní Evropě, Africe, na Středním východě a Australasii.

Globální populace břehouše čenoocasého klesá; jen v roce 2005 byl přitom úbytek za předchozích 15 let odhadován na celých 25 %. Důvodem je hlavně ztráta hnízdišť zapříčiněná především odvodňováním mokřadů a intenzifikací zemědělství. V mnoha oblastech je také ohrožován lovem, a to i přesto, že je ve všech státech Evropské unie vyjma Francie zakázán.[4]

ČR hnízdilo v letech 2001–2003 celkem 10–20 párů, a to v jižních Čechách a ve Slezsku do 500 m n. m.[7][9] Je zde zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.[10]

Biotop

Hnízdí na větších vlhkých loukách a v travnatých bažinách. Na tahu a v zimě se zdržuje především v ústích řek a na pobřežích.[11]

Potrava

Živí se hmyzem, pavouky, korýši, měkkýši a červy, za tahu a v zimě také semeny. Po kořisti pátrá hlavně pícháním svým dlouhým zobákem s mimořádně citlivým koncem do bahna nebo měkké půdy.[2]

Hnízdění

Hnízdí 1× ročně od dubna do července, obvykle v malých volných koloniích o 2–20 párech. Studie zkoumající islandské populace prokázala, že se páry na hnízdiště vrací v průměru pouhé 3 dny od sebe, a to i přesto, že oba ptáci trávili zimu zcela odděleně. Pokud se tak nestane a jeden z ptáků se opozdí, pár se rozpadá.[12] Samec ve svém teritoriu, které se rozkládá na ploše 30–50 m okolo hnízda,[2] hloubí na zemi v nízké vegetaci několik mělkých důlků, často vystlaných rostlinným materiálem, z nichž si pak samice sama jedno vybere a naklade do něj 4(3–5) zelenavá, hnědě skvrnitá vejce o velikosti 55,1 × 37,8 mm.[7][8] Na jejich inkubaci trvající 21–24 dnů se podílí oba ptáci a společně také během tohoto období aktivně brání okolí hnízda. Na potenciálního predátora často útočí ze vzduchu a hlasitě se přitom ozývají. Mláďata jsou prekociální a hnízdo opouští již několik hodin po vylíhnutí. Dalších 25–30 dnů jsou pak doprovázena oběma rodiči do doby, než se opeří.[2] Mohou se přitom pohybovat v bezprostřední blízkosti hnízda, stejně jako společně putovat až 3 km daleko do míst s větší nabídkou potravy. Z nizozemské studie vyplývá, že v prvním roce života činí úmrtnost druhu 37,6 %, ve druhém 32 % a v dalších letech 36,9 %.[2]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM. London: BirdGuides Ltd. & Oxford University Press, 2004. ISBN 1-898110-39-5. (anglicky) 
  3. ROBINSON, R. A. Black-tailed Godwit [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Black-tailed Godwit Limosa limosa. [s.l.]: BirdLife International Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-31. (anglicky) 
  5. CLEMENTS, James F. The Clements Checklist of Birds of the World. [s.l.]: Cornell University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-4501-9. (anglicky) 
  6. SVENSSON, Lars; MULLARNEY, Killian; ZETTERSTRÖM, Dan; GRANT, Peter. Collins Bird Guide. London: HarperCollins, 1999. Dostupné online. ISBN 0-00-219728-6. S. 148. (anglicky) 
  7. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 110. 
  8. a b DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 180. 
  9. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 
  10. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-07-02]. Dostupné online. 
  11. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  12. Icelandic birds rely on perfect timing [online]. BBC News [cit. 2011-07-02]. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj