Austronéské jazyky
Austronéské jazyky | |
---|---|
Rozšíření austronéských jazyků. Červeně malajsko-polynéská větev, fialově všechny ostatní (formosanské).
| |
Rozšíření | ostrovy jihovýchodní Asie, Malajsie, Vietnam a Kambodža, Madagaskar, Oceánie a Nový Zéland |
Počet mluvčích | zhruba 350 milionů |
Počet jazyků | zhruba 1000 |
Klasifikace |
|
ISO 639-2 | map |
Dělení | |
Dělení |
(několik samostatných větví na Tchaj-wanu) |
Austronéská jazyková rodina je jednou z hlavních světových jazykových rodin. Jazyky do ní náležícími se hovoří především na ostrovech jihovýchodní Asie, na Madagaskaru, na Novém Zélandu a v Oceánii. Pravlast těchto jazyků je na Tchaj-wanu, kde se proto také nachází většina jazykových větví této rodiny. Drtivá většina austronéských jazyků i mluvčích ovšem přísluší k malajsko-polynéské skupině, jež vychází z pajwanské větve tchajwanských jazyků.
Jedna z největších námořních migračních vln, během níž se austronéské jazyky rozšířily z Tchaj-wanu na ostrovy Tichého i Indického oceánu, započala pravděpodobně zhruba 4 tisíce let př. n. l. a završila se až v 8. století, kdy Maorové dorazili na Nový Zéland. Na samotném Tchaj-wanu jsou domorodé austronéské jazyky vytlačovány čínštinou, ovšem jazyky malajsko-polynéské větve patří naopak mezi nejpoužívanější jazyky světa. Například indonéština je úředním jazykem v Indonésii a jako dorozumívací jazyk ji používá až 200 milionů mluvčích, javánštinu používá jako rodný jazyk kolem 80 milionů mluvčích.
Spekuluje se o vzdálenější příbuznosti s austroasijskou jazykovou rodinou, případně i s rodinami hmong-mien a tajsko-kedajskou, s nimiž by mohly tvořit austrickou jazykovou nadrodinu.
Dělení
Moderní dělení
Podle novějších systémů austronéské jazyky rozšířené mimo Tchaj-wan patří do malajsko-polynéské větve, zatímco formosanské (tchajwanské) jazyky tvoří několik samostatných větví. Jejich dělení se v jednotlivých systémech poněkud odlišuje:
Podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008)
Podle ABVD se dělí na 8 základních větví, přičemž malajsko-polynéské jazyky jsou podskupinou paiwanských:[1]
-
Severoformosanské jazyky (Tchaj-wan)
- Atayalské jazyky
- Pazeh
- Saisiyat
- Formosanské jazyky západních rovin
- Thao
- Kavalanské jazyky (Tchaj-wan)
- Amiské jazyky (Tchaj-wan)
- Siraya (Tchaj-wan)
- Bunun (Tchaj-wan)
- Puyuma (Tchaj-wan)
-
Tsou-rukaiské jazyky (Tchaj-wan)
- Tsouské jazyky (Tchaj-wan)
- Rukai (Tchaj-wan)
-
Paiwanské jazyky (Tchaj-wan)
- Paiwanština (Tchaj-wan)
-
Malajsko-polynéské jazyky (ostatní)
- Sulu-filipínské jazyky (například filipínština)
- Indo-melanéské jazyky (například indonéština, javánština, maorština)
Podle Ethnologue.com
Podle serveru Ethnologue se dělí na 11 základních větví a malajsko-polynéské jazyky jsou jednou z nich:[2]
- Atayalské jazyky (Tchaj-wan)
-
Formosanské jazyky (Tchaj-wan)
- Paiwanické jazyky (Pazeh)
- Severozápadoformosanské jazyky (Saisiyat) (Tchaj-wan)
-
Formosanské jazyky západních rovin (Tchaj-wan)
- Babuza
- Thao
-
Východoformosanské jazyky (Tchaj-wan)
- Severní (kavalanské jazyky)
- Střední (amiské jazyky)
- Jihozápadní (siraya)
- Bunun (Tchaj-wan))
- Puyuma (Tchaj-wan)
- Tsouské jazyky (Tchaj-wan)
- Rukai (Tchaj-wan)
- Paiwanština (Tchaj-wan)
- Malajsko-polynéské jazyky (ostatní)
Tradiční dělení
V dnes již zastaralém tradičnějším dělení tvoří jednotlivé formosanské větve pouze podskupinu západoaustronéských jazyků:[3]
-
Západní skupina
-
indonéské jazyky
- indonéština (bahasa Indonesia)
- malajština (bahasa Melayu)
- malajsiština (bahasa Malaysia)
- minangkabauština
- atežština (bahasa Aceh)
- batačtina
- dajacké jazyky
- javánština (basa Jawa, cara Jawi)
- sundština
- madurština
- balijština
- sasačtina
- bavština
- bugijština
- makasarština
- tagalština-filipínština (Tagalog, Tagal, Pilipino)
- kavalanština (Tchaj-wan)
- severoformosanština (Tchaj-wan)
- amisština (Tchaj-wan)
- bununština (Tchaj-wan)
- tsou-rukaiština (Tchaj-wan)
- sirajaština (Tchaj-wan)
- pujumština (Tchaj-wan)
- paiwanština (Tchaj-wan)
- visajština
- ilokština
- malgaština (fiteny Malagasy)
- kokota
-
indonéské jazyky
-
Východní skupina
-
melanéské jazyky
- fidžijština (Viti)
- rotumština
- mola
- vanuatuština
-
mikronéské jazyky
- chamorro
- nauruština
- palauština
- japština
- trukština
- karolínština
- ponapeština
- maršalština
- gibertština
-
polynéské jazyky
- havajština
- tahitština
- maorština
- samojština[4]
- futuna
- tongánština (tonžšitna)
- tuvalština
- rorotongánština
-
melanéské jazyky
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. language.psy.auckland.ac.nz [online]. [cit. 2009-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
- ↑ http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=89851
- ↑ Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků, Albatros, Praha, 1989.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo samojština.
Související články
- Seznam jazykových rodin
- Seznam jazyků a jazykových rodin
- Seznam jazyků (podle abecedy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu austronéské jazyky na Wikimedia Commons
- Klasifikace dle Filosofické fakulty Masarykovy univerzity
- Stránky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy
- Klasifikace podle Ethnologue