Asonance je druh rýmu spočívající v pouze samohláskové shodě závěrečných slov verše, bez ohledu na souhlásky (např. dar – van). Asonance je častým prvkem zvláště v lidové poezii, ale používá se i v dílech moderního básnictví, např. v poetismu. Dřívější představa, že se jedná o nedokonalý rým, není v moderní poezii sdílena, a asonance se stává prostředkem, jak narušit přílišnou umělost či automatičnost verše.[1]
Reference
-
↑ Pavera, Všetička: Lexikon literárních pojmů.Olomouc 2002
Zdroj
Poslední aktualizace obsahu: 2024-02-26 17:47:35
Zdroj: Wikipedia (autoři článku Asonance)
Licence textu: CC-BY-SA-3.0 Unported
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.