Asociace pro podporu trůnu

Asociace pro podporu trůnu
大政翼贊會
(Taisei Jokusankai)
Logo
Datum založení 12. října 1940
Datum rozpuštění 13. června 1945
Předseda Fumimaro Konoe (1940–41) Hideki Tódžo (1941–44) Kuniaki Koiso (1944–45) Kantaro Suzuki (1945)
Sídlo Tokio
Předchůdce Minseito, Seijukai, Kodoha
Ideologie parafašismus, nacionalismus, militarismus
Politická pozice krajní pravice
Náboženství Šintoismus
Volební výsledek 83.16% (1942)
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna Japonského císařství (1942)
381/466
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Asociace pro podporu trůnu (大政翼贊會 - Taisei Jokusankai) byla japonská para-fašistická organizace, kterou vytvořil premiér Fumimaro Konoe dne 12. října 1940, za účelem vytvoření efektivní vlády jedné strany v Japonském císařství a maximalizace japonského válečného úsilí v Číně. Byla rozpuštěna v červnu 1945, krátce před japonskou kapitulací.

Postavení

Vznikla sloučením stran Rikken Minseitō (立憲民政党) a Rikken Seiyūkai (立憲政友会), dvou dominantních sil v Japonském parlamentu a politické frakce armády zvané Kōdōha (皇道派)[zdroj?] které tak nahradila. Tím, že členové vlády pocházeli z jediné asociace, se mělo vedení vyhnout názorovým neshodám, které pramenily z většího počtu politických stran. Tento krok měl zároveň přesvědčit i obyvatelstvo o tom, že vláda je rovněž v souladu se systémem kokutai orientována jedním směrem a zaujímá stejné stanovisko jako běžní Japonci. V japonském kontextu, ve kterém stále zastával důležitou roli císař, však nemohla Asociace pro podporu trůnu s největší pravděpodobností fungovat obdobně jako evropská nacistická a fašistická strana.[1][2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial Rule Assistance Association na anglické Wikipedii.

  1. VASILJEVOVÁ, Zdeňka. Dějiny Japonska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 603 s. 
  2. TROJANOVÁ, Magdaléna. Postavení císaře v moderním Japonsku. Brno, 2016 [cit. 2022-04-27]. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Mgr. Barbora Mejzlíková. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Zdroj