Arvid Wittenberg

polní maršál Arvid Wittenberg z Debernu
Arvid Wittenberg z Debernu na portrétu od Matthäuse Meriana z roku 1649
Arvid Wittenberg z Debernu na portrétu od Matthäuse Meriana z roku 1649
Narození 1606
Borgå
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 7. září 1657 (ve věku 50–51 let)
Zamość
Polské královstvíPolské království Polské království
Děti Beata Magdalena Wittenberg
Johan Leonard Wittenberg
Civilní činnost voják z povolání
Vojenská kariéra
Hodnost polní maršál
Doba služby 1622–1657
Složka Švédská královská armáda
Války Třicetiletá válka
Bitvy
multimediální obsah na Commons

Arvid Wittenberg (německy Arvid Wirtenberg von Debern, 1606 Borgå – 7. září 1657 Zamość) byl švédský hrabě, vojenský důstojník, pozdější polní maršál[1] a královský rada ze šlechtického rodu Wirtenbergů z Debernu, významná osobnost třicetileté války.

Život

Mládí

Narodil se v Johannesbergu u pobřežního města Borgå,[2] ležícího v pozdějším Finsku, jako syn Johannese Wirtenberga von Debern a Magdaleny Schönfeld, nebo Magdaleny Johansdotter do Skinnarbacky. Rodina byla nobilizována v roce 1634 pod jménem Wittenberg, Arvid Wittenberg byl pak povýšen na hraběte v roce 1652.

Třicetiletá válka

Vojenskou kariéru zahájil roku 1622. Po vstupu Švédského království do třicetileté války se jako plukovník zúčastnil bitvy u Nördlingenu roku 1634, po které byl zajat a propuštěn až po výměně zajatců. Zúčastnil se tažení generála Johana Banéra a vyznamenal se v bitvách u Wittstocku roku 1636 a v bitvě u Saské Kamenice roku 1639. Povýšen na generálmajora, po Banerově smrti roku 1641 zastával spolu s generály Pfuelem a Carlem Gustafem Wrangelem vrchní velení a vedl s nimi švédskou armádu k vítězství v bitvě u Wolfenbüttelu. Později sloužil pod velením generála Lennarta Torstensona, doprovázel ho během všech jeho tažení a přispěl jako velitel pravého švédského křídla k vítězstvím v druhé bitvě u Breitenfeldu a bitvě u Jankova roku 1645. Poté, co Torstenson opustil armádu, velel Wittenberg, dokud ho nepřevzal Carl Gustaf Wrangel. Wittenberg pak zůstal až do konce války ve Slezsku a Čechách. Poté, co generál Königsmarck při obléhání Prahy roku 1648, Wittenberg mu přispěchal na pomoc, přesto obléhání nebylo úspěšné. Poté dobyl Tábor a další města, kde získal bohatou válečnou kořist.

Meziválečné období

Po vyhlášení Vestfálského míru, který třicetiletou válku ukončil, byl velitelem královské rady a generálem dělostřelectva a získal si přízeň královny Kristiny. V roce 1651 byl povýšen do baronského stavz s lénem na panství Loimijoki, téhož roku byl jmenován členem královsk válečné rady. V roce 1652 mu bylo darováno hrabství Nyborg. Vlastnil značné jmění a opakovaně půjčoval vysoké částky královskému dvoru. Braniborskému kurfiřtovi půjčil 30 000 říšských dinárů proti zástavě hrabství Belgard v Pomořansku. Když v polovině 17. století dosáhla lenní politika svého vrcholu, stal se Wittenberg také největším držitelem léna ve farnosti Nagu, kde vlastnil na 35 usedlostí, což v roce 1655 odpovídalo 20 % produkční půdy ve farnosti.[3]

Válka v Polsku

Když švédský král Karl X. Gustav připravoval svou polskou válku, byl Wittenberg v roce 1655 jmenován polním maršálem a guvernérem Pomořanska s rozkazem vstoupit do Polska v čele armády o síle 17 000 mužů, jeho vojsko pak obklíčilo amrádou polské šlechty o síle asi 15 000–24 000 mužů a donutil je vzdát se po bitvě u Ujście 25. července 1655. Poté dobyl vojvodství Posen a Kalisz a dostal se až do středu Polska, když ho král se svou armádou dostihl. Poté vedl obléhání Krakova, který 7. října 1655 kapituloval, a donutil polského generála Koniecpolského a jeho armádu ke kapitulaci. Karl X. Gustav mu pak předal velení v dobyté Varšavě, kde byl následně obležen velkým polským vojskem krále Jana II. Kazimíra a po statečné obraně nakonec musel 21. června 1656 kapitulovat. V rozporu s podmínkami kapitulace byl zajat do pevnosti Zamość, kde byl držen až do své smrti.

Úmrtí

Zemřel 7. září 1657. Jeho tělo bylo přineseno do Gdaňsku v roce 1664, pohřbeno v roce 1667 v katedrále svatého Mikuláše ve Stockholmu, poté roku 1671 přeneseno do kostela Riddarholm a nakonec spočinulo v kostele Badelunda.

Rodina

Nejprve byl ženatý s Evou Margaretou von Langen, od roku 1642 až do její smrti v roce 1646. V roce 1648 se znovu oženil s Maximilianou Elisabeth von Schönburg.

V roce 1826 nechala Švédská akademie razit pamětní minci o Wittenbergu, ke které Frans Michael Franzén připojil „Vzpomínku“ na Wittenberga.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arvid Wittenberg na švédské Wikipedii.

  1. ↑ Wittenberg, Arvid : Švédsko (SWE). Valka.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Collections Online | British Museum. www.britishmuseum.org [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-952-93-5266-1. 

Literatura

  • BAREŠ, František. Paměti města Ml. Boleslavě. V Mladé Boleslavi: Josef L. Švíkal, 1920. s. 42. Dostupné online
  • Wittenberg, Arvid i Nordisk familjebok (andra upplagan, 1921)

Externí odkazy

Zdroj