Arnošt Quido Harrach

Arnošt Quido hrabě Harrach
Rodový erb Harrachů
Rodový erb Harrachů
4. majitel jilemnického panství
Ve funkci:
1749 – 23. března 1783
Předchůdce Bedřich August Harrach
Nástupce Jan Nepomuk Arnošt Harrach
Tajný rada
Císařský komorník
Narození 8. září 1723
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 23. března 1783 (ve věku 59 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť (1754) Marie Josefa z Dietrichsteinu (1736–1799)
Rodiče Bedřich August z Harrachu (1696–1749) a Eleonora Marie Karolína z Liechtensteinu (1703–1757)
Děti Arnošt Kryštof z Harrachu
Jan Arnošt z Harrachu
Ferdinand Josef z Harrachu
Karl Borromäus Harrach
Marie Josefa z Harrachu
Příbuzní František Arnošt z Harrachu (vnuk)
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Quido hrabě z Harrachu (celým jménem Arnošt Quido hrabě z Harrachu, na Rohrau a Tannhausenu, pán hrabství Rohrau, svobodný pán na Pruggu a Pürrhensteinu, pán panství Jilemnice, Sadová a Strkov; 8. září 1723 Vídeň – 23. března 1783 Vídeň) byl český šlechtic, politik a příslušník rodu Harrachů.

Životopis

Arnošt Quido se narodil 8. září 1723 ve Vídni. Po smrti svého otce, Bedřicha Augusta Harracha, roku 1742 zdědil Harrachovské panství. To zahrnovalo celé panství Jilemnice, Rohrau, Hrádek u Nechanic a další. Byl vášnivým sběratelem soudobého umění, především pak děl římských umělců. Stal se také c. k. komořím a tajným radou.

Na svém panství zavedl pro nemajetné lékařskou péči. Bylo to nejspíše i díky známosti Arnošta Quida a lékaře Kajetána Ferdinanda Kittela, chirurga na jilemnickém panství. Během sedmileté války vydal hrabě instrukce, ve kterých obyvatelstvo rozdělil na tři třídy podle majetku. Těm pak nechal přidělit maso (popř. masnou polévku), přispěl jim na lékařskou péči a zařídil možnost výdělku ve svých lesích.[1]

Roku 1764 odkoupil sklárnu na Novém světě od Jana Josefa Müllera za 3 435 zlatých. Jana Josefa Müllera však dále ponechal jako huťmistra.[2][3]Během jeho vlády vzniká díky správci jilemnického panství Janu Antonínu Grauparovi Grauparova mapa harrachovského panství. Na svém panství také hojně podporoval tkalcovství a plátenictví.[4]

Zemřel 23. března 1783 ve Vídni. Správu panství po něm převzal jeho syn Jan Nepomuk Arnošt Harrach.

Rodina

Arnošt Quido Harrach si vzal 20. května 1754 ve Vídni za manželku Marii Josefu Dietrichsteinovou (2. 11. 1736 Vídeň – 21. 12. 1799 Vídeň), dcerou Karla Maxmiliána z Dietrichsteinu (1702–1784). S ní měl devět dětí, z nichž šest se dožilo dospělosti.[5]

  • 1. Marie Josefa (24. dubna 1755 – 9. února 1783)
    • ⚭ (1776) František Josef Wilczek (21. srpna 1748 – 27. září 1834)
  • 2. Jan Nepomuk Arnošt (17. května 1756 Vídeň – 11. dubna 1829 Vídeň)
    • ⚭ (1781) Marie Josefa z Lichtenštejna (4. prosince 1763 Vídeň – 23. září 1833 Vídeň), dcera Karla Lichtenštejnského
  • 3. Arnošt Kryštof Josef (29. května 1757 Vídeň – 14. prosince 1838 Vídeň)
    • ⚭ (1794) Marie Tereza Kristýna Ditrichštejnová z Pruskau (24. července 1771 Vídeň – 21. ledna 1852 Vídeň)
  • 4. Marie Anna (1758–1763)
  • 5. Karel Boromejský (1761–1829), komtur Řádu německých rytířů
  • 6. Ferdinand Josef (17. března 1763 Vídeň – 4. prosince 1841 Drážďany)
    • ⚭ (1795) Jana Kristina Rajská z Dubnice (14. května 1767 Struppen – 8. června 1830 Drážďany)
    • ⚭ (1833) Marie Anna Sauermanová (15. prosince 1800 – 23. srpna 1879)
  • 7. Marie Terezie (1764–1831)
  • 8. Eva Marie (*/† 1765)
  • 9. Marie Antonie (*/† 1775)

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.hodkovicenm.cz/redakce/tisk.php?lanG=cs&xsekce=55767&clanek=74571
  2. ↑ VALLEY / __STROY, Crystal. Crystal Valley | SKLÁRNA NA NOVÉM SVĚTĚ. crystalvalley.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ PILAŘOVÁ, Eliška. Průmyslové památky v Krkonoších. 1. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2020. ISBN 978-80-7535-120-3.
  4. ↑ 8 ZAJÍC, Daniel. „Harrachové na Jilemnicku“, In: Jilemnice slovem a obrazem, září 1993, roč. XV, s. 28.
  5. ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 

Související články

Zdroj