Archicebus achilles

Jak číst taxoboxArchicebus achilles
Stratigrafický výskyt: spodní eocén, 55,8 až 54,8 mya
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád † Omomyiformes[1]
Nadčeleď † Omomyoidea[1]
Čeleď † Archicebidae
Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Rod † Archicebus
Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Binomické jméno
† Archicebus achilles
Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archicebus achilles je evolučně významný, vyhynulý druh primáta, jenž byl vědecky popsán v roce 2013. Jde o jediný druh souběžně vytyčené čeledi Archicebidae a rodu Archicebus. Fosilní pozůstatky archiceba byly objeveny v čínském souvrství Jang-si v oblasti Ťing-čou (provincie Chu-pej) a datovány do období spodního eocénu před asi 55,8 až 54,8 miliony lety.[2][3]

Archicebus je považován za bazálního zástupce haplorhinních primátů.[1]

Popis

Archicebus je dobře prostudovaným primátem, jehož popis byl založen na velké části rozdrcené kostry. Studovaný jedinec na základě rekonstrukce vážil kolem 20 až 30 g,[1] vyznačoval se štíhlými končetinami a dlouhým ocasem. Trup byl asi 71 mm dlouhý, ocas měřil více než 130 mm a lebka holotypu je přibližně 25 mm dlouhá a 17 mm široká.[2]

Morfologie chrupu vykazuje primitivní vlastnosti, srovnatelné s charakteristikami raných omomyoidů z podčeledi Anaptomorphinae, jako je Teilhardina. V každém kvadrantu čelisti byly čtyři premoláry. Celkový tvar lebky je podobný jako v případě teilhardiny, objevuje se postorbitální zápora. Čenich byl pouze krátký.[2][1] Z hlediska postkraniálního skeletu zasluhují zmínku jedinečné proporce kosterních elementů chodidla; a rovněž patní kost, jež vykazuje rysy vyšších primátů spíše než nártounů.[2][4]

Paleoekologie a evoluční význam

Archicebova anatomie svědčí o tom, že šlo o malého stromového hmyzožravého primáta, jenž byl zřejmě aktivní ve dne. Tím by se lišil od současných nártounů, jejichž aktivita je především noční. Kostra končetin zároveň svědčí o odlišných pohybových vzorcích, než které lze pozorovat u moderních nártounovitých. Zatímco nártouni většinou šplhají těsně přitisklí ke kmeni a pak odskakují do strany (tzv. vertikální lpění a skákání), archicebus se ve stromoví pohyboval spíše pomocí kvadrupedie.[2][5]

Fosilie archiceba byly datovány do spodního eocénu Číny, do období před asi 55,8 až 54,8 miliony lety. Stratigrafický výskyt se tedy kryje s paleocenně-eocenním teplotním maximem,[4] jež přineslo výrazné zvýšení globálních teplot a je spojeno s rozvojem prvních pravých primátů na severní polokouli.[6]Archicebus vykazuje mozaiku znaků pozorovaných jak u vyšších primátů, tak u nártounů, resp. omomyioidů.[pozn. 1] Například tvar patní kosti a proporce nártu jsou podobné antropoidům, ale stavba lebky, chrup a mnohé znaky apendikulární kostry připomínají spíše nártouny.[2]

Archicebus je pokládán za bazálního haplorhinního primáta,[1] jenž zároveň leží blízko rozdělení linií Strepsirhini a Haplorhini. Je možné, že jeho vzhled by mohl do značné míry odpovídat společnému předku vyšších primátů, možná i společnému předku všech primátů vůbec.[5] Objev archiceba zároveň demonstruje, že vyšší primáti nejspíše nepocházejí z Afriky, byť zde v průběhu oligocénu prodělali bouřlivý vývoj, ale jejich původ je zřejmě asijský.[4][5]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Nártouni, omomyoidi a vyšší primáti utvářejí skupinu haplorhinních primátů, příbuzenské vztahy mezi těmito skupinami nejsou zcela uspokojivě objasněny. Omomyoidi bývají často řazeni přímo mezi nártouny.

Reference

  1. ↑ a b c d e f FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 255, 419. 
  2. ↑ a b c d e f NI, Xijun; GEBO, Daniel L.; DAGOSTO, Marian. The oldest known primate skeleton and early haplorhine evolution. Nature. 2013-06, roč. 498, čís. 7452, s. 60–64. Dostupné online [cit. 2022-11-29]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature12200. (anglicky) 
  3. ↑ PERKINS, Sid. Oldest primate skeleton unveiled. Nature. 2013-06-05. Dostupné online [cit. 2022-11-29]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature.2013.13142. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Tiny, insect-eating animal becomes earliest known primate. the Guardian [online]. 2013-06-05 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c MIHULKA, S. Archicebus nejstarším vykopaným primátem. www.osel.cz [online]. 2013-06-06 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ BENTON, Michael. Vertebrate palaeontology. 4. vyd. Chichester, West Sussex: Blackwell Publishers, 2015. S. 364. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj