Apollo 14

Apollo 14
Údaje o lodi
Hmotnost CSM 29 240 kg
LM 15 264 kg
Údaje o letu
Volací znak Velitelský modul: Kitty Hawk
Lunární modul: Antares
Členů posádky 3
Datum startu 31. ledna 1971
21:03:02 UTC
Kosmodrom Kennedyho vesmírné středisko
Mys Canaveral, USA
Vzletová rampa LC 39A
Nosná raketa Saturn V
Délka letu 216 h 1 min 58 s
Čas na dráze kolem Měsíce 66 h 35 min 39,99 s
Přistání na Měsíci 5. února 1971
09:18:11 UTC
3° 38' 43,08" s.š. 17° 28' 16,90" v.d.
Fra Mauro
Čas na povrchu 33 h 30 min 29 s
Procházky po povrchu 1. 4 h 47 min 50 s
2. 4 h 34 min 41 s
Hmotnost vzorků 42,28 kg
Datum přistání 9. února 1971
21:05:00 UTC
27° 1' j.š. 172° 39' z.d.
Fotografie posádky
Portrét posádky Apolla 14 (zleva: Roosa, Shepard a Mitchell)
Portrét posádky Apolla 14 (zleva: Roosa, Shepard a Mitchell)
Navigace
Předchozí
Apollo 13
Následující
Apollo 15

Apollo 14, osmý pilotovaný let v programu Apollo, byl třetím, kdy lidé přistáli na Měsíci. Apollo 14 odstartovalo k Měsíci 31. ledna 1971.[1] V katalogu COSPAR je let označen 1971-008A. Byl to 38. let kosmonautů z naší planety.

Posádka

V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise

Záložní posádka

V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru.

Podpůrná posádka

Cíl letu

Cílem devítidenní výpravy bylo přistát na Měsíci. Místo původně plánované pro Apollo 13 byla hornatá oblast v okolí kráteru Fra Mauro, obsahující množství sutiny, vyvržené při impaktním vzniku Mare Imbrium, ležícího 110 km severně. Západně odtud přistálo Apollo 12 a sonda Surveyor 3, jižně za kráterem Fra Mauro a Bonpland dopadl Ranger 7.

Průběh letu

Start proběhl úspěšně 31. ledna 1971. Nosná raketa Saturn V s výrobním číslem SA-509 nesla na vrcholu velitelský modul Kitty Hawk a lunární modul Antares. Mírné zpoždění startu způsobilo počasí. Navedení na parkovací oběžnou dráhu Země a navedení na translunární dráhu proběhlo bez problémů. Po čtyři dny trvajícím letu bylo Apollo 14 dne 4. února v 6:50 UT manévrem LOI-1 úspěšně navedené na oběžnou dráhu okolo Měsíce. Po další korekci dráhy následovaly prověrky lunárního modulu. Po odpočinku přestoupili 5. února Shepard a Mitchell do modulu Antares a v 9:18 UT přistáli v bezprostřední blízkosti plánovaného bodu.

Shepard a Mitchell uskutečnili dva výstupy na povrch. Na Měsíci strávili celkem 33 hodin a 31 minut. První EVA trvala 4 hodiny a 48 minut, druhá 4 hodiny a 37 minut. Program se stále rozšiřoval. Hlavním cílem druhé procházky byl 1,5 km vzdálený kráter Cone a kosmonauti na přepravu nářadí a dalšího vybavení měli použít dvojkolový transportér MET, který tlačili nebo tahali jako rikšu. Byli však nesmírně vyčerpaní a pro únavu a špatnou orientaci jen částečně dodrželi určenou trasu. Do lunárního modulu Antares naložili 43,6 kg vzorků, na měsíčním povrchu instalovali ALSEP 14 (laserový odrážeč z toho souboru vědeckých přístrojů sloužil po dlouhá léta). Mezitím Roosa ve velitelské lodi Kitty Hawk snímkoval na oběžné dráze pomocí speciální mapovací kamery s velkou rozlišovací schopností vybrané oblasti měsíčního povrchu. Lunární modul odstartoval z povrchu 6. února v 18.49 TU a ve 20.35 UT se spojil s mateřskou lodí. V čase 01.37 UT se zapálil motor SPS, aby navedl velitelský a servisní modul na dráhu směrem k Zemi. Apollo 14 šťastně ukončilo svůj let 9. února 1971 ve 21.04 UT na dohled letadlové lodi USS New Orleans asi 1400 km jižně od ostrova Samos.[2] Tato posádka byla poslední v následné karanténě.[3]

Apollo 14 bylo spojovacím mostem mezi prvními výpravami celého programu Apollo a posledními třemi, pro které byla upravená velitelská i lunární sekce; měly větší hmotnost. Úpravy umožnily získat větší počet údajů a zajistily posádce delší pobyt na měsíčním povrchu, výrazné zvýšení užitečného nákladu rakety Saturn V ilustruje příklad: první výprava k Měsíci jen k jeho deseti obletům (Apollo 8, CSM bez LM) nesla 28 897 kg, poslední lunární mise (Apollo 17) už 46 794 kg.

Odkazy

Reference

  1. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 327. 
  2. ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. 
  3. ↑ Encyklopedie kosmonautiky, str.328

Externí odkazy

Zdroj