Anu Kaipainen
| Anu Kaipainen | |
|---|---|
 Anu Kaipainen (1963)
| |
| Rodné jméno | Aune Helinä Mustonen |
| Narození |
14. března 1933 Muolaa |
| Úmrtí |
29. září 2009 (ve věku 76 let) Helsinky |
| Místo pohřbení | Maunula Cemetery |
| Pseudonym | Anu Kaipainen |
| Povolání | politička a spisovatelka |
| Alma mater | Kallio Upper Secondary School (do 1951) Helsinská univerzita (do 1955) |
| Ocenění | Kiitos kirjasta -mitali (1968) Pro Finlandia (1983) |
| Politická příslušnost | Finská sociálně demokratická strana |
| Manžel(ka) | Osmo Kaipainen (od 1955) |
| Děti | Jouni Kaipainen |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aune (Anu) Helinä Kaipainen (14. března 1933 Muolaa – 29. září 2009 Helsinky) byla finská spisovatelka, autorka románů, poezie i divadelních her.
Život
Anu Kaipainen se narodila v Karélii. Studovala finský jazyk na univerzitě v Helsinkách, studia úspěšně dokončila roku 1955. Než se začala naplno věnovat spisovatelské kariéře, pracovala jako učitelka finského jazyka. Byla manželkou finského lékaře a politika Osmo Kaipainena, se kterým měla tři syny.
Dílo
Anu Kaipainen je autorkou především románových děl, jichž napsala více než dvacet. První z nich vyšel již roku 1960. O sedm let později byl vydán její román Arkkienkeli Oulussa (Archanděl v Oulu) propojující současnost s obdobím rusko-finské války z let 1808 až 1809, který jí přinesl úspěch. Roku 1969 následoval další román s názvem Magdaleena ja maailman lapset (Magdaléna a děti světa), odkazující k biblické tematice.
Pro tvorbu Anu Kaipainen je typické časté propojení současnosti s historií a mytologií a zobrazovaní světa z pohledu ženy.
Tato základní charakteristika platí i pro román Má panenka pentli rudou (finsky On neidolla punapaula), vydaný roku 1973 (česky 1980). Tento román se odehrává na samém severu Finska, v odlehlé laponské vesnici, obklopené panenskou přírodou. Laponsko je zde líčeno jako oblast všemi opomíjená, využívaná a pomalu ale jistě upadající. Kulturní dědictví a ráz celého kraje však stojí za námahu, které je zapotřebí, aby osobitost kraje nezanikla. Takovou úlohu si vytkla také hlavní protagonistka románu Annikki, dcera učitele, který sem přišel z finského jihu, a místní laponské ženy. Annikčin otec sem přišel, aby šířil vzdělání, ona na něj navazuje tím, že se rozhodne nepodlehnout negativním perspektivám a pokračovat v činnosti, které sama věří. Hlavním motivem románu je však láska svérázné Annikki k Němci Hansovi, který sem přišel hledat hrob svého otce, padnuvšího během laponské války. S ním se do děje dostává také odkaz minulosti (zosobněný taktéž postavou otce učitele), především ve vzpomínkách na válku. Ta dokázala silně ovlivnit osudy lidí i desetiletí po svém skončení. Také se zde objevuje prvek opakování historie a parafráze finské středověké balady citované v úvodu knihy. V menší míře se zde projevuje i vliv mytologie, především ve formě zaříkadel. Místní folklór je zastoupen citacemi písní. V poslední části románu se děj částečně přesouvá z postavy Annikki na jinou výraznou ženskou postavu - dospívající dívku Sirkku, dceru Annikčiny sestřenky. Sirrka je představitelkou silných opozičních komunistických idejí, které se i v knize střetávají s odlišnými politickými ideologiemi tehdejšího Finska. Pobyt v Laponsku dívku přinutí přehodnotit do jisté míry své dosavadní postoje a názory. Román je psán z velké části er-formou, pouze v několika málo momentech autorka přechází do ich-formy, mluví jakoby sama za sebe, vstupuje do románu, který právě píše.
Literatura
- HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
- KAIPAINEN, Anu. Má panenka pentli rudou. Praha: Melantrich, 1980. Přel. Marta Hellmuthová.
- PÄÄKKÖNEN, Sirppa. Anu Kaipainen. Helsingin Sanomat [online]. [2009], ©2014 [cit. 29. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.hs.fi/muistot/a1364356291142
- (iz) (ZÍTKOVÁ, Irena). Žena ze současného Laponska (Má panenka pentli rudou). Zemědělské noviny 10.2.1981, s. 4.
