Antonio Maria Bononcini

Antonio Maria Bononcini
Portrét skladatele od neznámého umělce (Museo Civico Bibliografia Musicale, Bologna)
Portrét skladatele od neznámého umělce (Museo Civico Bibliografia Musicale, Bologna)
Základní informace
Narození 18. června 1677
Modena
Původ italský
Úmrtí 8. července 1726
Modena
Povolání italský violoncellista a hudební skladatel
Nástroje violoncello
Rodiče Giovanni Maria Bononcini
Příbuzní Giovanni Bononcini[1] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Maria Bononcini (18. června 1677, Modena – 8. července 1726, tamtéž) byl italský violoncellista a hudební skladatel, mladší bratr slavnějšího Giovanniho.

Život

Narodil se 18. června 1677 v Modeně, v rodině hudebního skladatele Giovanni Maria Bononciniho. Matka zemřela několik dní po jeho narození a spolu se starším bratrem Giovannim byl vychováván otcovou novou ženou Barbarou Tozatti.

Hudbu studoval se svým bratrem pod vedením Giovanni Paola Colonny v Bologni. V letech 1690–1696 hrál na violoncello v orchestru kardinála Benedetta Pamfiliho. V roce 1693 publikoval svou první skladbu, Laudate pueri, a krátce nato zkomponoval 12 sonát pro violoncello (jediným skladatelem, který před ním se složil sonátu pro violoncello byl Domenico Gabrielli).

V listopadu 1696 vstoupil do Kongregace Santa Cecilia v Římě a v roce 1698 složil scénickou alegorii La fama eroica na počest benátského kardinála Giorgia Cornara, který ho patrně vzal do svých služeb.

26. prosince 1696 se v divadle San Bartolomeo v Neapoli konala premiéra jeho první opery seria Il trionfo di Camilla reginade' Volsci, která měla zřetelný úspěch neboť se několikrát hrála i v jiných divadlech Itálie.

Okolo roku 1700, společně s bratrem Giovanim, odjeli do Vídně. Antonio se stal na čas členem císařského dvorního orchestru. V letech 1702—1703 působil v Berlíně jako violoncellista na dvoře pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V roce 1704 se vrátil do Vídně a hrál v orchestru následníka trůnu Josefa I. Habsburského a roku následujícího v orchestru Karla VI., nejmladšího ze synů Leopolda I. a rovněž budoucího krále českého (jako Karel II.). Přes veškeré úspěchy u publika se bratři Bononciniové nikdy nestali oficiálními dvorními hudebníky a tak roku 1713 odjeli zpět do Itálie.

Antonio se vrátil do svého rodného města a oženil se s Eleanorou Suterinovou, se kterou měl pět dětí. Žádné z nich se však skladatelem nestalo. Ucházel se o místo kapelníka v orchestru vévody Modeny a Reggia Emilia Rinalda d'Este a když je nezískal, odjel na čas do Říma. V roce 1716 se do Modeny vrátil a působil jako violoncellista a dirigent v modenském divadle až do roku 1721. Za tu dobu zkomponoval na 10 oper, které se hrály v Benátkách, Římě, Florencii a Neapoli.

V roce 1720 zkomponoval scénickou alegorii Triumf orla a lilie (Il trionfo dell'aquila e del giglio) na počest sňatku syna vévody Modeny a Reggia Emilia Francesca III. d'Este se Charlottou Aglaé de Bourbon-Orléans. Patrně na základě úspěchu tohoto díla získal i vytoužené místo kapelníka vévodského orchestru, které zastával až do své smrti v roce 1726.

Dílo

Jevištní díla

  • Il trionfo di Camilla reginade' Volsci (Neapol, 1696)
  • La fama eroica per la gloria immortale dell’antichissima e mobilissima casa cornara, allegoria accademica (libreto Andriani, Řím, 1698)
  • Arminio (libreto Bernardoni; Vídeň, 1706)
  • La fortuna, il valore e la giustizia, kantáta (Vídeň, 1706)
  • Andromeda, poemetto drammatico (Vídeň 1706)
  • La conquista delle spagne di scipione africano il giovane, componimento drammatico (libreto Negro, Vídeň , 1707)
  • La presa di tebe (libreto Stampiglia, Vídeň, 1708)
  • Hippolito, poemetto drammatico (libreto Bernardoni, Vídeň, 1710)
  • Tigrane, re d’Armenia (Vídeň, 1710)
  • I veri amici (Neapol, 1715)
  • Il tiranno eroe (Milán, 1715)
  • Sesotri, re d’Egitto (libreto Apostolo Zeno, Milán, 1716)
  • La conquista del vello d’oro (Reggio Emilia, 1717)
  • Astianatte (libreto Salvi, Benátky, 1718)
  • Griselda (libretto Apostolo Zeno, Milán, 1718)
  • Nino (libreto Zanelli, Reggio Emilia, 1720)
  • Il trionfo dell’aquila e del giglio, introduzione musicale al balletto (libreto Zanelli, Modena, 1720)
  • Merope (libreto Apostolo Zeno, Řím, 1721)
  • Endimione (libreto De Lemene, Řím, 1721)
  • Rosiclea in Dania (libreto Silvani, Řím, 1721)

Oratoria

  • La Maddalena (Vídeň, 1705);
  • Il trionfo della grazia overo la concersione di Maddalena (Vídeň, 1707)
  • La decollazione di S. Giovanni Battista (libreto Filippechi, Vídeň, 1709)
  • L’interciso (libreto Stampiglia, Vídeň, 1711)

Další skladby

  • 39 kantát
  • Laudate pueri per soprano, violoncello obbligato e basso continuo
  • Messa per 5 voci ed orchestra
  • Salve regina per alto, violino obbligato e basso continuo
  • Stabat Mater in do minore per 4 voci ed orchestra
  • 12 sonát pro violu da gamba a basso continuo

Odkazy

Reference

  1. ↑ Bonončini. In: Riemannův hudební slovník.

Literatura

  • Don Michael Randel (ed.): "Bononcini, Antonio Maria" in The Harvard Biographical Dictionary of Music, Harvard University Press, 1996, p. 92. ISBN 0-674-37299-9

Externí odkazy

Zdroj