Anton Hansen Tammsaare

Anton Hansen Tammsaare
Rodné jméno Anton Hansen
Narození 30. ledna 1878
Albu vald, Estonsko
Úmrtí 1. března 1940 (ve věku 62 let)
Tallinn, Estonsko
Místo pohřbení Metsakalmistu
Povolání estonský spisovatel, překladatel a esejista
Národnost estonská
Alma mater Gymnázium Huga Treffnera
Tartuská univerzita
Významná díla Truth and Justice
Kõrboja peremees
Miloval jsem Němku
Nový Satanáš z pekla
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Hansen Tammsaare (narozen jako Anton Hansen; 30. ledna 1878, Albu vald – 1. března 1940, Tallinn) byl estonský spisovatel, esejista a překladatel.[1] Proslavil se především pentalogií Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost), která je jedním ze zásadních děl estonské literatury a popisuje estonský vývoj 19. a 20. století.[2] Jednotlivé díly v češtině vyšly v překladech Věry Kružíkové – Dva rody z Vargamäe, Indrek z Vargamäe a Naděždy Slabihoudové – Indrek a vzbouřenci, Indrek a Karin a Návrat na Vargamäe.[2]

Život

Anton Hansen se narodil v rolnické rodině na usedlosti Põhja-Tammsaare, podle níž si pak zvolil své umělecké jméno A. H. Tammsaare. Absolvoval vesnické základní školy a gymnázium v Tartu. Poté pracoval jako novinář v Tallinnu. Po porážce revoluce v roce 1905 studoval práva na univerzitě v Tartu, ale kvůli onemocnění tuberkulózou je nedokončil. Léčil se u estonských sedláků na Kavkaze a později žil u bratra v Koitjärve. V roce 1918 se odstěhoval do Tallinnu, kde se věnoval práci spisovatele. Stranil se společnosti, dokonce se nezúčastnil ani slavnostního odhalení svého pomníku či oficiálních oslav svých šedesátin.[2]

Dílo

A. H. Tammsaare v počátcích své tvorby navázal na ruský realismus v díle Raha-auk (překl.: Poklad) z roku 1907. Současně psal nacionalisticky laděnou psychologickou prózu, kterou zastupují díla Pikkad sammud (překl.: Dlouhé kroky) z r. 1908 a Noored hinged (překl.: Mladé duše) z r. 1909. Realismus a nacionalismus se střetávají v jeho díle Kõrboja peremees (překl.: Hospodář pro Kõrboju) z r. 1922. Zde se vesnické téma prolíná s otázkou budoucnosti estonského národa.[2]

Vrcholem Tammsaareho tvorby je románová pentalogie Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost) vydaná mezi lety 1926–1935. Jedná se o rozsáhlé dílo, popisující život jednoho estonského rodu od 70. let 19. stol. do 20. let 20. stol. Jednotlivé díly jsou velice rozdílné, ale jsou provázány lidským hledáním pravdy a spravedlnosti.[2]

V prvním díle pentalogie, který v češtině vyšel pod názvem Dva rody z Vargamäe, přichází sedlák Paas do nehostinného kraje, kde zakládá hospodářství a rodinu. Osada Vargamäe ale jako by všemi svými prostředky bojovala proti svému osídlení. Děj knihy je protkán smutkem, smrtí a pocitem bezútěšnosti z marného boje s nehostinnou přírodou. Hledání pravdy a spravedlnosti je zde demonstrováno na sousedských sporech.[3]

Druhý díl Indrek z Vargamäe nás přivádí do života Indreka, syna hospodáře Paase, který se nehodí pro život sedláka, ale míří do města se vzdělávat. Kniha poskytuje popis soukromé městské školy v Estonsku na konci 19. století. Indrek si musí ve škole na studium přivydělávat a setkává se s velkým množstvím nejrůznějších lidí. Poznává, že pravda a spravedlnost rozhodně nejsou samozřejmostí. Tento díl je protkaný velkým množstvím nejrůznějších pouček a mouder, které jsou čtenáři předkládány prostřednictvím ředitele školy, pana Mauruse.[4]

Ve třetím díle, který česky vyšel pod názvem Indrek a vzbouřenci, je již Indrek dospělý a musí školu pana Mauruse opustit. Potlouká se po Tartu a začne se aktivně účastnit nacionalistických bojů v rámci revoluce v roce 1905. Jedná se o velice dobrodružný popis revolučních bojů a estonského nacionalismu.[5]

Čtvrtý díl tohoto ústředního díla estonské literatury, který v češtině vyšel pod názvem Indrek a Karin, nás přivádí do nově založené estonské republiky po 1. sv. válce, kde sledujeme Indrekovo manželství. To je plné neshod, které pramení z rozdílných politických názorů.[6]

V závěrečném díle pentalogie s výmluvným názvem Návrat na Vargamäe se zestrálý Indrek vrací z města do své rodné vsi, aby zde našel klid v úmorné práci, stejně jako jeho otec v prvním díle pentalogie.[7]

Po dopsání pentalogie Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost) se Tammsaare začal věnovat i milostným románům. V r. 1934 napsal román Elu ja armastus (překl.: Život a láska) a v r. 1935 román Ma armastasin sakslast (překl.: Miloval jsem Němku). Posledním Tammsaarovým dílem se stala groteska Põrgupõhja uus Vanapagan (překl.: Nový Satanáš z pekla), která vyšla v roce 1939.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠTOL, Pavel a kol. Slovník pobaltských spisovatelů. Praha: Libri, 2008. 
  2. ↑ a b c d e f SLABIHOUDOVÁ, Naděžda. Stručný přehled estonské literatury. Praha: Balt-East, 2003. 120 s. ISBN 80-86383-23-7. S. 19–21. 
  3. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Dva rody z Vargamäe. Praha: Svoboda, 1976. 400 s. 
  4. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek z Vargamäe. Praha: Svoboda, 1980. 309 s. 
  5. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek mezi vzbouřenci. Praha: Svoboda, 1981. 191 s. 
  6. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek a Karin. Praha: Svoboda, 1982. 246 s. 
  7. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Návrat na Vargamäe. Praha: Svoboda, 1983. 264 s. 

Literatura

  • MACURA, Vladimír. Anton Hansen Tammsaare aneb Cesta za epopejí. Praha: Balt-East, 1999. 88 s.

Externí odkazy

Zdroj