Antonín Springer

Antonín Springer
Antonín a Anna Springerovi se synem. Archiv Jaroslava Čvančary[1]
Antonín a Anna Springerovi se synem.
Archiv Jaroslava Čvančary[1]
Narození 2. května 1909[2]
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. února 1942[3]
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven
Bydliště Slivenecká 119/41, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy
Povolání čalounický mistr
Zaměstnavatel dílny Barrandovských filmových atelierů
Choť Anna Springerová (rozená Slámová)[2]
Děti Bohumil Springer[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Springer (2. května 1909 v Praze, Hlubočepích – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s exilovou vládou v Londýně.

V odboji

Domek manželů Springerových v Hlubočepích (rok 2016)[p 1]

Antonín Springer byl zaměstnán jako čalounický mistr v dílnách Barrandovských filmových atelierů.[4][p 2] Byl ženatý s Annou Springerovou, rozenou Slámovou (11. prosince 1909 Švihov – 4. srpna 1999 Praha), s kterou měl syna Bohumila (* 11. září 1937 v Praze).

V protiněmeckém odboji pracoval jako člen jinonické ilegální skupiny (působící kolem Karla Prokopa) [p 3] Spolu se Zdeňkem Linhartem zajišťoval ozbrojený doprovod při přepravě radiostanice Sparta i při samotném jejím vysílání.[1] Z domku, kde manželé Springerovi bydleli [p 1] se dvakrát ilegálně vysílalo (Sparta Ic).[6][p 4]

Prozrazení

Po přepadení jinonického akcízu gestapem (v noci z pátku 3. října 1941 na sobotu 4. října 1941) byli zajatí odbojáři Antonín Němeček (tehdy mu bylo 26 let) a Miroslav Prokop (tehdy 19 let stár) (syn Karla Prokopa) zasahujícími gestapáky zmláceni do krve. [1] Zmučení mladíci zakrátko prozradili i hlubočepský domek manželů Springerových. [1][p 5]

Zatýkání, věznění, poprava

Ještě k ránu 4. října 1941 byl domek v Hlubočepích přepaden gestapem. Antonín Springer byl zatčen ve svém domku během tohoto přepadení. Pistoli, kterou schoval mezi čalounění křesla, gestapo nenašlo. (Zatčena byla i jeho manželka Anna Springerová.) Springer byl vězněn na Pankráci v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení (spolu s plukovníkem Josefem Churavým).[7] Byl popraven v pátek 13. února 1942 v KT Mauthausen pod číslem 109 v 15.34 hodin (ve věku 31 let). [1]

"Trávím dny v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení. Nejdříve jsem byl sám, pak mi dali na pomoc pana Springra z Hlubočep číslo 119, ale za 13 ho někam odeslali, snad k soudu. Od 15. listopadu je tu se mnou pan Řanda, který za mne uklízí celu, neboť sám se nemohu dosud moc ohýbat. Připojuje také dopis a prosí, abyste jej odevzdali jeho paní matce ve Vršovicích podle adresy. Jen ať neříká nikomu nic o něm a rozhodně nic o Vás."

—Josef Churavý, Moták (Pankrác 4. ledna 1942), [7]

Anna Springerová

Jeho žena Anna Springerová byla celou válku vězněna v KT Ravensbrück, ale věznení přežila a v roce 1945 se vrátila domů.[2][4][p 6]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[1] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[8] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[8]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[8]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy – Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy – Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy – Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[9]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) – čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Domek manželů Springerových se nalézá na adrese: Slivenecká 119/41, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy.[4]
  2. ↑ Barrandovskýé filmové ateliery sídlí dnes - 2015 na adrese: Kříženeckého náměstí 322/5 152 00 Praha 5 – Hlubočepy.[4]
  3. ↑ Jinonická ilegální skupina (kromě vedoucího Karla Prokopa) sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen. Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák. Za protekotrátu ukrýval zbraně v kostelíku na Prokopské skále, odboji poskytoval křestní listy, razítka apod. Po válce se Osvald Novák stal profesorem a metropolitním kanovníkem v chrámu svatého Víta. Na jinonickou ilegální skupinu později navázala povstalecká skupina Věrný pes.[5]
  4. ↑ Domek manželů Springerových je vzdálen asi 3 km vzdušnou čarou (přes Prokopské údolí) od místa, kde stával jinonický akcíz.
  5. ↑ Zbitý Antonín Němeček navíc prozradil bratry Linhartovy. Zdeňku Linhartovi se sice podařilo uniknout, ale zanedlouho byl dopaden. [1]
  6. ↑ Ženy zatčených odbojářů Antonie Kleinerová, Božena Klečková, Emílie Prokopová, Anna Springerová, Kateřina Rozumová, Olga Vojáčková a další byly většinou odvlečeny do koncentračního tábora Ravensbrück. Po celou dobu války se o osudu svých mužů nic nedozvěděly. Věznění přežily a po válce se vrátily domů.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Antonín Springer). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 298. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  3. ↑ FABINI, Pavel. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Antonín Springer), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 525, 543. 
  5. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  6. ↑ FABINI, Pavel. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Motáky – opisy dopisů plukovníka Josefa Churavého (psané z vězení v letech 1941 - 1942)
  8. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Související články

Externí odkazy

  • FABINI, Pavel. Od poslední depeše z Jinonic letos uplyne osmdesát let. Kapitola Historie (protinacistický odboj), s. 26, 27. Pětka (Měsíčník MČ Praha 5) [online]. Radnice MČ Praha 5 (www.ipetka.cz), 06. 2021 [cit. 2021-06-10]. S. 26, 27. Dostupné online. 

Zdroj