Antonín Procházka (sochař)
| Antonín Procházka | |
|---|---|
 Antonín Procházka (foto archiv ÚČL AV ČR)
| |
| Narození |
24. června 1849 Záběhlice  Rakouské císařství
|
| Úmrtí |
26. září 1903 (ve věku 54 let) Praha  Rakousko-Uhersko
|
| Povolání | sochař a učitel |
| Děti | Milan Procházka |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Procházka (24. června 1849 Záběhlice[1] – 26. září 1903 Praha-Vinohrady[2]), byl český sochař myslbekovské generace a restaurátor.
Život
Narodil se v Záběhlicích, tehdy součásti okresu Karlín[3]. Vystudoval sochařství na Akademii v Praze. Se svou manželkou Albertinou Homolovou měl čtyři děti. Zemřel roku 1903 na srdeční vadu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Byl především figuralistou. Autorsky často (ne vždy) spolupracoval se svým přítelem Františkem Hergeselem mladším, se kterým sdílel společný ateliér v Praze na Vinohradech. Byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty.
Dílo
Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také bust nebo figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení.
samostatné
- pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883
- výzdoba několika novorenesančních budovː
- Trojice národních buditelů či spisovatelů k dekoraci průčelí školních budov
- Alegorie Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea (1890)
- pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 vytvořil spolu s Františkem Hergeselem alegorické sousoší nad tympanonem hlavního portálu Průmyslového paláce, které zobrazovalo okřídleného Génia, ženskou postavu symbolizující Zemědělství a mužskou postavu symbolizující Průmysl.[4]
- Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky. 536/I v Praze 1, Rytířská 2, 22, 29 (1892 - 1894)[5]
- poprsí Jana Husa do Pantheonu Národního muzea (1899), odstraněno 1937)
- poprsí Tomáše Štítného do panteonu Národního muzea
- socha sv. Vojtěcha pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech
společně s Františkem Hergeselem
- pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892), získali 2. cenu v soutěži na pomník bratranců Veverkových;
- Hákování (Chléb náš vezdejší), nejúspěšnější sousoší s pracovní tematikou, oceněno roku 1900 na Světové výstavě v Paříži (dnes ve sbírce Národní galerie v Praze).
restaurátorské práce
Jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch- vytvořil například s Čeňkem Vosmíkem kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Stětí sv.Jana Křtitele v pražské Hostivaři
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z4, s. 247
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Procházka Anton (1849)
- ↑ Pavel Kalina, Průmyslový palác na pražském Výstavišti, Staletá Praha XXXV, 2019, č. 1, s. 11
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Procházka na Wikimedia Commons
Literatura
- Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců, díl II. Praha 1949
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 1014.
