Antonín Mokrý

JUDr. Antonín Mokrý
Předseda Vrchního soudu v Praze
Ve funkci:
1993 – 1999
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Jaroslav Bureš
Předseda Nejvyššího soudu ČR
Ve funkci:
1990 – 1992
Nástupce funkce zanikla
Narození 12. října 1928 (95 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Mokrý (* 12. října 1928 České Budějovice) je český právník. Býval soudcem, předsedou Nejvyššího soudu České republiky a následně Vrchního soudu v Praze.

Život

Absolvoval Právnickou fakultu UK, pokračoval tak v dlouholeté rodinné tradici. V praxi působil nejprve jako notář, celoživotním údělem se mu ale stala profese soudce. Začínal v roce 1956 u Obvodního soudu pro Prahu 4, od roku 1961 soudil u Městského soudu v Praze, kde byl po dlouhá léta předsedou senátu, jenž se věnoval především právu nemovitostí a bytů. Později se stal místopředsedou městského soudu a roku 1990 byl jmenován předsedou republikového Nejvyššího soudu. Po vzniku samostatné České republiky byl tento soud transformován na Vrchní soud v Praze a dr. Mokrý zůstal jeho předsedou až do konce roku 1999, poté jej vystřídal JUDr. Jaroslav Bureš. Nadále zde ale působil jako soudce, do důchodu odešel v roce 2003.[1][2]

Činný byl ale i v oblasti právní teorie, podílel se např. na velkých komentářích k občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu nebo notářskému řádu. Byl též předsedou pražského sdružení Jednoty českých právníků, od níž v roce 2008 obdržel zlatou Randovu medaili za mimořádné zásluhy o rozvoj demokracie a práva, v soutěži Právník roku 2008 získal cenu sv. Yva a byl uveden do Právnické síně slávy.[1]

Reference

  1. ↑ a b BLANICKÝ, Pavel. O Jednotě českých právníků s nositelem ceny sv. Yva a zlaté medaile rytíře Randy. Rozhovor s JUDr. Antonínem Mokrým. Bulletin advokacie. 2009-03-19, roč. 2009, čís. 3, s. 8–9. Dostupné online [cit. 2013-06-16]. 
  2. ↑ Mokrý Antonín, JUDr. [online]. Who is Who Verlag für Personenenzyklopädien [cit. 2014-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 

Externí odkazy

Zdroj