Alois Seiller
| Alois baron von Seiller | |
|---|---|
| Rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku | |
|
Ve funkci: 1888 – 1895 | |
| Předchůdce | Konstantin Trauttenberg |
| Nástupce | Karl Kuefstein |
| Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii | |
|
Ve funkci: 1881 – 1888 | |
| Předchůdce | Gustav Schreiner |
| Nástupce | Rudolf Welsersheimb |
| Narození |
10. prosince 1833 Vídeň |
| Úmrtí |
12. června 1918 (ve věku 84 let) Vídeň |
| Rodiče | Johann Kaspar von Seiller |
| Děti | Viktor Seiller |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alois svobodný pán von Seiller (Aloys Freiherr von Seiller) (10. prosince 1833, Vídeň – 12. června 1918, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Čtyřicet let strávil v diplomatických službách Rakouska a Rakouska-Uherska, zastával různé posty v evropských zemích i v zámoří, závěr své kariéry strávil jako rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku (1888–1895).
Životopis
Pocházel z významné vídeňské rodiny, narodil se jako druhorozený z pěti synů vídeňského starosty Johanna Kaspara Seillera (1802–1888). Po studiích vstoupil v roce 1856 do diplomatických služeb, nejprve jako praktikant na ministerstvu zahraničí, poté zastával nižší posty v Bernu, Mnichově, Hannoveru, Stuttgartu a Madridu. Od roku 1865 působil v Petrohradě, kde byl od roku 1872 velvyslaneckým radou. Ve funkci velvyslaneckého rady pak pobýval v Berlíně (1872–1876) a Římě (1876–1881). Nakonec byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii (1881–1888) a Švýcarsku (1888–1895). Po odchodu z diplomatických služeb získal titul c.k. tajného rady (1895). V roce 1870 obdržel Řád železné koruny III. třídy, několik vyznamenání získal také v zahraničí (ruský Řád sv. Anny, pruský Řád černé orlice nebo španělský Řád Isabely Katolické).[1] Spolu s ostatními členy rodiny užíval od roku 1860 titul barona.
V roce 1875 se oženil s Amélií de Jaurú, dcerou brazilského diplomata a státníka Césara de Jaurú. Měli spolu šest dětí. Nejstarší syn Arthur byl státním úředníkem a okresním hejtmanem v Pule, další synové Viktor a Paul působili v diplomacii.
Odkazy
Reference
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1882, díl II.; Vídeň, 1882; s. 5 dostupné online
Externí odkazy
